28 Cdo 832/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce Ing. J. Z., zastoupeného JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem v Brně, Údolní 5, proti žalovanému statutárnímu městu Brnu, se sídlem v Brně, Dominikánské nám. 1, zastoupenému JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou v Brně, Hlinky 92, pro 9.863,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 37 C 35/95, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 10. 2009, č. j. 21 Co 1/2007-85, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 10. 2009, č. j. 21 Co 1/2007-85, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením shora uvedeným zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2006, č. j. 37 C 35/95-72, kterým byla žalovanému stanovena povinnost k zaplacení částky 9.863,30 Kč se 17 % úrokem z prodlení od 16. 12. 2002 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a řízení zastavil. Žádný z účastníků nebyl zavázán k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud se neztotožnil s interpretací rozhodnutí přijatého na zasedání Zastupitelstva města Brna ve dnech 21.- 23. 6.1994, provedenou soudem prvního stupně. Z usnesení Zastupitelstva města Brna vyplynulo, že toto zastupitelstvo schválilo zrušení Dopravně-inženýrské organizace města Brna a Městské správy komunikací v Brně, po vzniku společnosti Brněnské komunikace, a. s., k 1. 12. 1994. Podle odvolacího soudu zastupitelstvo zcela jednoznačně rozhodlo o zániku Městské správy komunikací k uvedenému datu; i když lze připustit, že předpokládalo, že k tomuto dni již bude existovat nástupnický subjekt Brněnské komunikace, a. s., tento fakt nebyl pro posouzení věci rozhodný. Žaloba byla podána dne 19. 12. 1994 a směřovala proti Městské správě komunikací, která však již neexistovala. Taková žaloba podaná proti tzv. „non- subjektu“ založila neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, a odvolací soud z tohoto důvodu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Tvrdil, že rozhodnutí otázky, zda rozhodnutí zřizovatele o zrušení rozpočtové organizace je třeba vykládat doslovně či restriktivně, jak to učinil odvolací soud, je rozhodnutím, které má zásadní význam po právní stránce a je v rozporu s hmotným právem. Podle dovolatele usnesení Zastupitelstva města Brna zrušilo rozpočtovou organizaci Městskou správu komunikací v Brně a okamžik, ke kterému měla tato organizace zaniknout, vymezilo dvojím způsobem. Jednak vznikem společnosti Brněnské komunikace, a. s., a jednak datem 1. 12. 1994. Dovolatel poukázal na skutečnost, že společnost Městská správa komunikací fakticky zanikla až po vzniku společnosti Brněnské komunikace, a. s., tedy k 1. 1. 1995, jak vyplynulo z dokazování. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k podanému dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud shledal, že žalobce podal dovolání včas a je zastoupen advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání vychází z naplnění podmínky podle § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (ve znění po novele č. 7/2009 Sb.) a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) byl uplatněn po právu.
Dovolání je tedy přípustné a důvodné.
Ve výpisu z usnesení výše zmíněného zasedání Zastupitelstva města Brna je uvedeno, že zastupitelstvo schvaluje “zrušení r. o. DIO města Brna a r. o. MSK v Brně po vzniku společnosti Brněnské komunikace, a. s., k 1. 12. 1994.“
Součástí spisu je též rozhodnutí zakladatele podle § 172 odst. 2 obch. zák. o založení akciové společnosti bez výzvy k upsání akcií, sepsané formou notářského zápisu NZ 187/94 ze dne 25. 10. 1994; jeho součástí je zakladatelská listina akciové společnosti Brněnské komunikace, a. s., sepsaná téhož dne. V zakladatelské listině této společnosti žalovaný mimo jiné prohlásil, že společnost je právním nástupcem do práv a povinností Městské správy komunikací v Brně. Zakladatel společnosti (žalovaný) tak předpokládal, že k datu 1. 12. 1994 již bude společnost zapsána v obchodním rejstříku - k tomu však došlo až 1. 1. 1995.
Na základě výše uvedeného lze dovodit, že Zastupitelstvo města Brna mělo v úmyslu zrušit rozpočtovou organizaci Městskou správu komunikací v Brně ke dni vzniku sukcesora Brněnské komunikace, a. s., a příslušné orgány města k tomu činily právní kroky. Podle názoru dovolacího soudu jednoměsíční prodleva - mezi zánikem rozpočtové organizace a vznikem akciové společnosti – není na závadu nástupnictví nově vzniklé a. s., neboť v mezidobí byly činěny úkony směřující ke vzniku této nástupnické společnosti. Odvolací soud tak po právní stránce věc nesprávně posoudil, když odmítl tuto skutečnost jako sukcesora akceptovat.
Odvolací soud však při opětovném (meritorním) projednání věci zváží, nakolik je hmotněprávně únosné přiznání požadované částky za bezdůvodné obohacení. A to za situace, kdy předmětné pozemky byly v roce 1967 zastavěny silničními stavbami v relaci k ustanovení § 6 odst. 1 písm. p/ zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Jde o ustanovení upravující restituční důvod při převzetí věci státem bez právního důvodu; ustanovení § 11 odst. 1 písm. c/ téhož zákona upravuje naopak nemožnost vydání těch pozemků, který byly po převzetí do vlastnictví státem zastavěny.
Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. tedy byl naplněn a Nejvyšší soud podle § 243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 věty první o. s. ř. zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V dalším řízení, v němž bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu, se rozhodne též o nákladech řízení o dovolání.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 14. dubna 2010
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu