28 Cdo 899/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobců a) Ing. arch. Z. L., b) E. L., a c) P. K., všech zastoupených JUDr. Hanou Koudelovou, advokátkou se sídlem v Hodoníně, Národní 71, proti žalované SLOVÁCKÝ STATEK, spol. s r. o., IČ 60279567, se sídlem v Hodoníně, Pánov 3072, zastoupené JUDr. Zdeňkem Hrabou, advokátem se sídlem v Říčanech, Kamlerova 795, o 77.892,- Kč, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 916/97, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2011, č. j. 38 Co 209/2009-504, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. 2. 2011, č. j. 38 Co 209/2009-504, potvrdil (výrok I.) ve výrocích I. a III. rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 19. 12. 2008, č. j. 5 C 916/97-451 (zrušil jej, pokud jde o výrok o nákladech řízení mezi účastníky - výrok II.), jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobci domáhali, aby žalovaná každému z nich zaplatila částku 25.964,- Kč.
Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; co do důvodů mají za to, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Podle ust. § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Přípustnost dovolání z hlediska ust. § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nárocích více samostatných účastníků, je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým účastníkům a jejich nárokům samostatně bez ohledu na to, zda součet těchto nároků převyšuje částku 50.000,- Kč (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2136/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 55/2000, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 25 Cdo 198/2007, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 111/2009).
V projednávané věci napadli žalobci rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba s požadavkem, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobcům částku v celkové výši 77.892,- Kč, resp. každému ze žalobců částku 25.964,- Kč. Protože požadované plnění u žádného ze žalobců nepřesahuje částku 50.000,- Kč, není dovolání podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud je proto podle ust. § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, části věty první, a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobci s ohledem na výsledek řízení nemají na náhradu svých nákladů právo a žalované žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. října 2012
JUDr. Jan E l i á š, Ph.D., v. r. předseda senátu