28 Cdo 905/2001
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky,
CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Milana Pokorného, CSc., o
dovolání P. R., zast. advokátem a dovolání 1) A. V. a 2) M. P., oba zast.
advokátem podaných proti rozsudku Městského soudu v Praze z 8. prosince 2000,
sp.zn. 51 Co 522/99 (v právní věci žalobce P. R., zast. advokátem, proti
žalovaným 1) A. V. a 2) M. P., oba zast. advokátem, o uložení povinnosti
uzavřít dohodu o vydání věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 32
C 256/91), takto:
I. Dovolání žalovaných i dovolání žalobce se zamítají.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o
dovolání.
Rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 51 Co 522/99-340 ze dne 8. prosince
2000 byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. února 1999,
č.j. 32 C 256/91-258, kterým soud I. stupně vyhověl žalobě o uložení povinnosti
žalovaným uzavřít se žalobcem dohodu o vydání nemovitostí, a to zastavěné
plochy a zahrady ve výroku tohoto rozsudku blíže specifikovaných a nevyhověl
téže žalobě ohledně domu stojícího na výše zmíněné zastavěné ploše. Městský
soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu odvolacího řízení.
Právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno ani státu. Dovolání bylo
připuštěno.
Městský soud jako soud odvolací potvrdil správnost skutkových i právních závěrů
nalézacího soudu. Soud II. instance souhlasil s posouzením postavení žalobce
jako osoby oprávněné ve smyslu § 3 a § 19 zákona č. 87/1991 Sb. o mimosoudních
rehabilitacích (dále jen zákona), včasnosti výzvy i uplatnění jeho nároku u
soudu ve smyslu § 5 odst. 2 a 4 zákona. Potvrzena byla i kvalifikace žalovaných
jako osob povinných (§ 4 odst. 2 zákona), kteří věc nabyli od státu, jenž
získal oprávnění s věcí nakládat za okolností uvedených v § 6 zákona. Odvolací
soud tedy souhlasil se závěry soudu I. stupně, které učinil při hodnocení
protiprávního zvýhodnění žalovaných v souvislosti s odkoupením předmětného
rodinného domku a rozporu s tehdy platnými právními předpisy pokud jde o
stanovení jeho kupní ceny.
Odvolací soud – ve shodě se soudem první instance – dospěl k názoru, že pokud
by v řízení nevyvstala potřeba zabývat se otázkou, zda přestavbou rodinného
domu došlo ke změně původního stavebně technického charakteru stavby ve smyslu
§ 8 odst. 1 zákona, byly by v souzené věci splněny předpoklady pro uzavření
dohody o vydání věci ve smyslu citovaného restitučního zákona. Není pochyb o
tom, že předmětný rodinný domek prošel rozsáhlou stavební změnou. Odvolací soud
rozšířil řízení doplňkem znaleckého posudku a výslechem znalce Doc. Ing. A. B.,
CSc. Bylo potvrzeno, že dům je dispozičně přestavěn, oproti původnímu
obestavěnému prostoru je o 25,78 % větší, provedená přístavba je půdorysně
větší, výškově vyšší o jedno podlaží a o schodišťový prostor až na střechu s
přístřeškem a má dva nové balkóny. Tyto změny našly vyjádření i ve stanovení
podílu změn u konstrukcí prvků dlouhodobé životnosti, jež znalec vyjádřil v
procentech jak ve vztahu k původní velikosti stavby, tak i současnému stavu.
Při součtu konstrukcí nových na místě starých a nových (varianta znaleckého
posudku B+C), ať již ve vztahu k původní či současné velikosti stavby, v součtu
všech převyšují v obou případech 50 %, přičemž není sporu, že schodiště jako
jeden z nosných prvků stavby bylo obměněno zcela, tedy ze 100 % ve vztahu k
původní a ze 150 % ve vztahu k současné velikosti objektu. Stavba po zásadní
přestavbě nemusí sloužit jinému účelu. Může plnit shodný účel ovšem na odlišné
kvalitativní úrovni. Z uvedených důvodů potvrdil odvolací soud závěr
prvoinstančního soudu o zásadní přestavbě předmětného domu, který proto nemůže
být vydán. Za správný byl uznán i závěr nalézacího soudu, jehož výrazem je
vyhovující výrok napadeného rozsudku. Jestliže žalovaným bylo zřízeno právo
užívání pozemku v souvislosti s nabytím vlastnického práva k rodinnému domu,
který získali na základě protiprávního zvýhodnění a v rozporu s tehdy platnými
předpisy, potom vydáním pozemku žalobci v daném případě nemůže dojít ke vzniku
křivdy na straně žalovaných.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud považoval zejména otázku, zda stavba
rodinného domku v daném případě zásadní přestavbou ztratila svůj původní
stavebně technický charakter, za otázku zásadního právního významu, připustil
proti svému rozhodnutí možnost podat dovolání.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze podaly dovolání obě strany sporu.
Žalovaní napadli výrok o uložení povinnosti uzavřít s žalobcem dohodu o vydání
zastavěné plochy a zahrady. Uvádějí, že odvolací soud nepřihlédl a s potřebnou
pečlivostí objektivně nezhodnotil jejich námitky proti rozhodnutí soudu prvního
stupně stran údajného protiprávního zvýhodnění či rozporu s právními předpisy
při nabývání předmětných nemovitostí. K porušení obecně závazných právních
předpisů nedošlo a žalovaní nebyli ani nijak zvýhodněni, protože jejich
vlastnické právo bylo založeno smlouvou právoplatně uzavřenou za obvyklých
podmínek.
Žalobce naproti tomu dovoláním napadl rozsudek městského soudu v části
potvrzující zamítnutí uzavření dohody o vydání předmětného domu. Podle
dovolatele soudy obou stupňů opomněly, že § 8 odst. 1 zák. č. 87/1991 Sb.
stanovuje pro nevydání věci dvě podmínky, které musí být splněny obě současně.
Jedná se o provedení zásadní přestavby a dále musí dojít ke ztrátě stavebně
technického charakteru stavby. V daném případě především nedošlo ke ztrátě
stavebně technického charakteru stavby, neboť i po stavebních úpravách
provedených žalovanými zůstal dům obytným domem určeným a využívaným k bydlení.
V daném případě navíc není na místě ani závěr o zásadní přestavbě předmětného
domu. Nové schodiště je součástí přístavby provedené žalovanými na stejném
místě, kde hrubou stavbu obdobné přístavby zbudoval v minulosti žalobce, který
původně hodlal přístavbu sám dokončit. Nebýt nového schodiště, neznamenala by
žalovanými provedená přístavba zásadní přestavbu, neboť podle znaleckého
posudku Doc. B. u ostatních prvků dlouhodobé životnosti nepřesáhla výměna ani s
přístavbou 50 % a není tomu tak ani v průměru včetně schodiště. Podle
dovolatele navíc nelze přístavbu bez dalšího posuzovat jako přestavbu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací vycházel při posuzování dovolání z ustanovení
části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání
proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se
projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto se dále
uvádějí ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou
zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).
Dovolací soud zjistil, že dovolání žalovaných bylo podáno včas a osobami k tomu
oprávněnými, řádně zastoupenými advokátem (§ 240 odst. l o.s.ř., § 24l odst. l
o.s.ř.) a je na základě výroku odvolacího soudu přípustné podle ustanovení §
239 odst. 1 o.s.ř. Jestliže však odvolací soud vyslovil přípustnost podle
citovaného ustanovení, omezil tím důvody, pro které lze jeho rozhodnutí
napadnout pouze pro důvod uvedený v ustanovení § 241 odst. 3 písm. d/, tedy pro
případ, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaní
však ve svém dovolání napadají zjištění soudu ohledně protiprávnosti či
zvýhodnění při nabývání vlastnictví předmětu sporu, čímž napadají zjištěný
skutkový stav. Ačkoliv to dovolatelé výslovně neuvádějí, důvodnost jejich
podání lze podřadit ustanovení § 241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř., podle kterého lze
podat dovolání pokud rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového
zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolání
se tak neopírá o připuštěný důvod, neboť nenapadá právní posouzení, ale
výsledek dokazování provedeného soudy obou stupňů.
Vzhledem k tomu nezbylo dovolacímu soudu - když nezjistil žádné takové vady
předchozího řízení, které by odůvodňovaly postup podle § 237 odst. l o.s.ř -
než toto dovolání zamítnout (§ 243b odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání žalobce bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou
advokátem (§ 240 odst. l o.s.ř., § 24l odst. l o.s.ř.), je přípustné (§ 239
odst. 1 o.s.ř.) a opírá se o zákonem stanovený dovolací důvod (§ 241 odst. 3
písm. d/ o.s.ř.). Dovolací soud proto přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu
plynoucím z podaného dovolání (§ 242 odst. l, 3 o.s.ř.), když nezjistil žádné
takové vady předchozího řízení, které by odůvodňovaly postup podle § 237 odst.
l o.s.ř.
Po projednání věci Nejvyšší soud ČR dospěl k přesvědčení, že ani dovolání
žalobce není důvodné.
Sporem rozhodující otázkou – jejíž posouzení žalobce dovoláním napadá – je, zda
u stavby, která je předmětem uplatněného restitučního nároku, došlo k zásadní
přestavbě ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. Pro úvahu o zásadní
přestavbě (v jejímž důsledku došlo nebo mohlo dojít ke ztrátě
původního stavebnětechnického charakteru stavby), je nutno mít bezpečně
ověřeno, zda alespoň u jednoho z prvků dlouhodobé životnosti došlo k
obměně reprezentující nadpoloviční objemový podíl všech konstrukcí daného prvku
objektu. Zásadně tedy musí dojít k obměně těch konstrukcí a prací, které
nejenže stavbu jako celek charakterizují, ale od nichž životnost (původní)
stavby přímo odvisí; půjde tedy zejména o změnu hlavních nosných
konstrukcí (svislých i vodorovných), o výměnu konstrukce střechy a v některých
případech též o podstatné zásahy do konstrukce schodiště (pokud schodiště
tvoří součást nosného systému stavby). Ztráta původního stavebnětechnického
charakteru však není pojem totožný se změnou podstaty. Není tudíž nutné,
aby stavba po zásadní přestavbě vždy sloužila k jinému účelu: nikoli
výjimečně bude výsledkem podstatných změn stavby stav, kdy stavba bude sice
plnit shodný účel, ovšem na odlišné kvalitativní úrovni.
V předmětné věci odrážejí vyhotovené znalecké posudky rozsáhlost stavebních
změn provedených na konfiskované nemovitosti. Jak u znaleckého posudku Ing. J.
M. tak u znaleckého posudku Doc. Ing. A. B., DrSc. převyšuje podíl nových
konstrukcí u základů, stropů i zdiva hranici 30 %. V doplněné variantě
znaleckého posudku Doc. Ing. A. B., DrSc. je přesáhnut nadpoloviční podíl změn
konstrukcí (v součtu nových a nových na místě starých) i u zdiva. Schodiště,
které je podle doplňku znaleckého posudku Doc. Ing. A. B., DrSc. součástí
nosného systému stavby, je shodně označeno jako zcela nové. Původní dřevěné
schodiště s ocelovou schodnicí bylo zlikvidováno.
Pokud dovolatel upozorňuje na skutečnost, že přístavba provedená žalovanými je
zbudována na stejném místě, kde hrubou stavbu obdobné přístavby, kterou hodlal
- nebýt odnětí nemovitosti státem - dokončit sám, nelze této jeho námitce
přiznat opodstatněnost. Citovaný restituční zákon vychází při posuzování stavu
nemovitosti z faktického stavu, vůle žalobce je v tomto ohledu právně
nevýznamná. Podle znaleckého posudku Ing. F. H. z 26. 1. 1979 nebyla navíc tato
stavba, jejíž stupeň rozestavěnosti znalec odhadl na 18 %, kvalitně provedena.
Ohledně rozdílu mezi přístavbou a přestavbou, odkazuje dovolací soud na
judikovaný názor (rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 Cdo 95/92), podle
kterého je pro oblast restituční legislativy pojem přestavba nutno vykládat
šířeji jako změnu dokončené stavby, což je pojem který obsahuje i případy
přístaveb či nástaveb.
Vzhledem k výše uvedenému shledal dovolací soud, že rozhodnutí odvolacího soudu
je správné (§ 243b odst. l o.s.ř.); nezbylo proto, než podle citovaného
ustanovení rovněž dovolání žalobce zamítnout.
O nákladech této části dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4
o.s.ř. za použití § 224 odst. l o.s.ř., § l5l odst. l o.s.ř, § 150 o.s.ř. a §
l42 odst. l o.s.ř. Za důvod zvláštního zřetele hodný podle § 150 o.s.ř. byla
shledána skutečnost, že rozhodnutí záviselo na vyřešení právní otázky, jejíž
řešení není dosud ustáleno.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 28. srpna 2001
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc.,v.r.
předseda senátu