Nejvyšší soud Usnesení občanské

28 Nd 115/2012

ze dne 2012-05-30
ECLI:CZ:NS:2012:28.ND.115.2012.1

28 Nd 115/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Zdeňka Sajdla a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., ve věci žalobce J. Ch., bytem v U., zast. Mgr. Martou Hubkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Veveří 46, proti žalované Heineken Česká republika, a. s., IČ: 45148066, se sídlem v Krušovicích, U Pivovaru 1, zast. JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem v Brně, Poštovská 8c, o zaplacení 80.730,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 7 C 25/2012, o návrhu žalované na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:

Návrh žalované, aby věc vedená u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 7 C 25/2012 byla z důvodu vhodnosti přikázána Městskému soudu v Brně, se zamítá.

Žalovaná podáním ze dne 1. 3. 2012 navrhla, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Městskému soudu v Brně. Návrh odůvodňuje tím, že u Městského soudu v Brně probíhá mezi týmiž účastníky řízení obdobný spor (o zaplacení náhrady mzdy za dobu od srpna 2005 do prosince 2007) jako v projednávané věci (o zaplacení náhrady mzdy za dobu od srpna 2011 do října 2011). Dle názoru žalované je přikázání věci Městskému soudu v Brně v souladu se zásadou hospodárnosti řízení, neboť zde projednávaná věc bude moci být spojena s již dříve zahájeným řízením o náhradu mzdy. Žalovaná poukazuje rovněž na okolnost, že právní zástupci obou procesních stran mají sídlo své advokátní kanceláře v Brně. Žalobce s přikázáním věci Městskému soudu v Brně vyjádřil nesouhlas. Uvedl, že se nároky na náhradu mzdy uplatňované v označených soudních řízeních opírají o odlišnou právní úpravu. Uvedená okolnost přitom bude moci mít vliv na rozsah dokazování. Zdůraznil též, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Rakovníku uplatňuje krom nároku na náhradu mzdy rovněž nárok na odstupné. Žalobce také připomněl, že k přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, které dostatečně odůvodňují průlom do ústavního principu, dle nějž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Odkázal přitom na nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/00, a vyjádřil názor, že výjimečným důvodem k přikázání věci jinému než příslušnému soudu nemůže být toliko vzdálenost sídla právních zástupců účastníků řízení od místa příslušného soudu. Podle ustanovení § 12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen - „o. s. ř.“) může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. mají účastníci právo se vyjádřit, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě druhého odstavce citovaného ustanovení též k důvodu, pro který by měla být přikázána. Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet jen výjimečně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě. Ze samotné okolnosti, že mezi týmiž účastníky probíhá u jiného soudu již dříve zahájený spor s obdobným předmětem řízení, nelze dovodit, že jiným než příslušným soudem věc bude projednána rychleji a hospodárněji. Nelze totiž předjímat, zda věc skutečně bude spojena s jiným soudním řízením, ani posuzovat do jaké míry by bylo lze výsledky dokazování provedeného v dříve zahájeném řízení použít i v projednávané věci, zvláště jde-li v posuzovaném případě krom nároku na náhradu mzdy též o nárok na odstupné. Důvodem přikázání věci při nesouhlasu protistrany nemůže být ani vzdálenost sídel advokátních kanceláří právních zástupců účastníků od místa soudu. Výběr právního zástupce je totiž věcí volby účastníka řízení, který musí zvážit též výši nákladů spojených s účastí svého právního zástupce u jednání před příslušným soudem. Tyto náklady navíc mohou být dle okolností případu sníženy např. formou substitučního zastoupení. Jelikož tedy v posuzovaném případě výjimečné důvody pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně naplněny nejsou, Nejvyšší soud návrhu žalované na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. května 2012

JUDr. Jan Eliáš, Ph. D. předseda senátu