28 Nd 134/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa
Rakovského a JUDr. Ireny Hladíkové v právní věci oprávněného E. P., spol.
s.r.o., proti povinné B. B. roz. M., o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí pro
částku 7.457,- Kč, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp.zn. 17 Nc
3123/2004, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedená dosud u Okresního soudu v Sokolově pod. sp. zn. 17
Nc 3123/2004 se nepřikazuje jinému soudu; věc projedná a rozhodne Okresní soud
v Sokolově.
Usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 9.7.2004, č. j. 17
Nc 3123/2004-6, byla vyslovena nepříslušnost tamního soudu a věc předložena
Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne.
Oprávněný se v této věci domáhá nařízení výkonu rozhodnutí
proti povinné B. B. Děje se tak bez uvedení způsobu výkonu rozhodnutí a
oprávněný navrhuje soudního exekutora, jenž by byl pověřen provedením exekuce.
Podle zjištění soudu se však povinná na uvedené adrese
nezdržuje - písemnosti se jí nepodařilo doručit a podle oznámení Č. p. se
odstěhovala bez udání nové adresy. Soud prvního stupně poté vydal výše označené
usnesení a věc předložil Nejvyššímu soudu České republiky s odkazem na
ustanovení § 11 odst. 3 a § 105 odst. 1, 2 o. s. ř., neboť shledal, že podmínky
místní příslušnosti nelze zjistit.
Poněvadž dosud není najisto postavena místní příslušnost podle
§ 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. (zkráceně „exekuční řád“), postupoval
Nejvyšší soud při posuzování věci tím spíše podle výchozího předpisu, tedy
podle odpovídajících ustanovení občanského soudního řádu o místní příslušnosti,
včetně úpravy místní příslušnosti při nařízení výkonu rozhodnutí. Kromě toho
použití o. s. ř., byť přiměřené, předpokládá i ustanovení § 52 odst. 1
exekučního řádu, upravující v obecné rovině vztah tohoto předpisu k o. s. ř.
Podle speciální úpravy obsažené v § 252 odst. 2 o. s. ř. nemá-
li (analogicky i nelze-li zjistit) povinný obecný soud v České republice, je k
nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud, v jehož obvodu má
povinný majetek (další část ustanovení pak upravuje místní příslušnost při
výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky při absenci obecného soudu povinného v
ČR).
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že primárním cílem zákona je
zjištění a identifikace majetku, který může sloužit k
uspokojení nároku oprávněného. Případnou osobní neúčast povinného při výkonu
rozhodnutí lze nahradit, ve smyslu § 254 odst. 1 a § 29 odst. 3 o. s.
ř., ustanovením opatrovníka (zde osobě neznámého pobytu). Obdobnou „nouzovou“
úpravu místní příslušnosti obsahuje v ustanovení § 45 odst. 2 i exekuční řád.
Požadavku zaměřit se při zjišťování místní příslušnosti na
majetek povinné však soud prvního stupně dosud nedostál.
Nutno zdůraznit, že tvrzení vztahující se k možným zdrojům
výkonu rozhodnutí resp. exekuce vůči povinné by měla být – ex lege – především
břemenem zatěžujícím oprávněného. To bude platit i pro další průběh řízení.
Nicméně i soud prvního stupně se vzhledem k návětí § 105 odst. 1 o. s. ř.
nemůže zříci povinnosti zkoumat, zda má povinná majetek způsobilý být předmětem
výkonu rozhodnutí; půjde o šetření – podle zvážení soudu – cestou dotazu na
banku, katastr nemovitostí (bude-li pro to svědčit nějaké předchozí zjištění),
či na příslušnou policejní složku ohledně případné vědomosti o nějakém majetku
povinné.
V případě negativního závěru v naznačených směrech pak
především oprávněný, ale i soud prvního stupně zváží, zda je možné resp. reálné
výkon rozhodnutí pro shora uváděnou částku provést; ze strany soudu přichází v
úvahu příslušný důvod zastavení řízení o výkon rozhodnutí podle § 268 odst. 1
o. s. ř. Dovolací soud tu nesdílí názor soudu prvního stupně, že by aktuální
nedostatek vědomosti o místě pobytu resp. bydlišti povinné byl tím případem
absence podmínek místní příslušnosti, který by měl vést podle § 11 odst. 3 a §
105 odst. 2 o. s. ř. k předložení věci Nejvyššímu soudu. Soud prvního stupně
jistě zváží, jaké průtahy by mohly soudy první instance zapříčinit v řízeních,
když by se – při momentálně neznámém pobytu účastníka – takto (a podle
okolností i bezdůvodně) postupovalo.
Ponecháním dalšího projednání věci u Okresního soudu v Sokolově
současně implicite pozbývá účinnost usnesení téhož soudu, jímž vyslovil svou
místní nepříslušnost.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 24. září 2004
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu