28 Nd 138/2022-86
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně: JUSTRINON MANAGEMENT a.s., IČ 29216842, se sídlem v Praze 4, U Vlečky 1749/4, zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, proti žalovanému: B. B., nar. XY, státní občan Mongolska, posledně bytem XY, zastoupenému JUDr. Martinem Čonkou, advokátem se sídlem v Chebu, Komenského 2473/40, jako opatrovníkem, o zaplacení 15.500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 28 C 54/2021, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 28 C 54/2021 projedná a rozhodne Okresní soud v Chebu.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Chebu dne 25. 1. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení pohledávky ze smlouvy o sporožirovém účtu. Usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 3. 3. 2021, č. j. EPR 17840/2021-9, byl elektronický platební rozkaz vydaný týmž soudem dne 1. 2. 2021, č. j. EPR 17840/2021-6, zrušen s odůvodněním, že se jej nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou.
2. Usnesením ze dne 1. 2. 2022, č. j. 28 C 54/2021-82, dotčený soud dle § 105 odst. 2 ve spojení s § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci Nejvyššímu soudu. Odkazuje na ustanovení § 85 odst. 1 o. s. ř., uvádí, že žalovaný se nezdržuje na poslední známé adrese, ke dni 15. 1. 2018 mu zaniklo oprávnění k dlouhodobému pobytu a nyní nemá na území České republiky povolen žádný typ pobytu. Současné místo, na němž by se na území České republiky zdržoval, přitom není známo. Dospěl tedy k závěru, že podmínky místní příslušnosti nelze zjistit. Dále okresní soud zkoumal pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci, přičemž na základě čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 1 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech, podepsané dne 15. října 1976 v Ulánbátaru a vyhlášené ve Sbírce zákonů pod č. 106/1978 Sb., došel k závěru, že pravomoc českých soudů je dána, konkrétní místně příslušný soud však nelze určit, a proto je zapotřebí, aby jej stanovil ve smyslu § 11 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud.
3. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, jež patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
4. Podle § 85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází její místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů.
5. Co se týče pravomoci českých soudů k projednání a rozhodnutí dané kauzy, odkazuje Nejvyšší soud na jeho usnesení ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod č. 11/2015 Sb. rozh. obč., v němž vyslovil a odůvodnil právní názory, že „je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu dle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci“, a že „ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. odkazem na splnění podmínek § 11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, se dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud“; uvedenou otázkou se tedy nezabýval.
6. V dané věci, v níž nelze zjistit podmínky místní příslušnosti, proto Nejvyšší soud po předložení věci Okresním soudem v Chebu (§ 105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení ve smyslu § 6 o. s. ř., určil, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Chebu, u něhož byl podán návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a který ve věci provedl prvotní úkony.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 4. 2022
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu