28 Nd 253/2024-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v exekuční věci oprávněné: Česká kancelář pojistitelů, se sídlem v Praze 4, Milevská 2095/5, identifikační číslo osoby: 70099618, zastoupené Mgr. Evou Vaškovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti povinnému: M. B., pro vymožení částky 7.060,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 16 EXE 147/2024, o určení místní příslušnosti soudu,
Věc, vedenou u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 16 EXE 147/2024, projedná a rozhodne Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou.
Soudní exekutor Mgr. Pavel Preus, Exekutorský úřad Praha 8, se sídlem v Praze 10, Kodaňská 1441/46, požádal dne 22. 2. 2024 Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou o pověření k provedení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 7.060,- Kč s příslušenstvím a nákladů předcházejícího řízení ve výši 4.159,- Kč podle pravomocného a vykonatelného rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 23. 11. 2023, č. j. 10 C 116/2023-47. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou usnesením ze dne 28.
2. 2024, č. j. 16 EXE 147/2024-18, vyslovil svou místní nepříslušnost a věc předložil podle ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místně příslušného soudu. V odůvodnění rozhodnutí po citaci ustanovení § 11 odst. 3 a § 105 odst. 2 o. s. ř. a ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů (dále „exekuční řád“), uvedl, že po lustraci v informačních systémech základních registrů bylo zjištěno, že povinný není evidován v evidenci obyvatel (není tudíž občanem České republiky) a ani evidenci cizinců.
Podle exekučního návrhu, jakož i exekučního titulu, má povinný bydliště na adrese XY. Podle ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu. Podle ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř. řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Příslušnost exekučního soudu upravuje § 45 exekučního řádu. Z ustanovení § 45 odst. 2 exekučního řádu vyplývá, že místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince.
Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (zmíněné usnesení, jakož i další níže uvedené rozhodnutí, je přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz), vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o.
s. ř.
na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dále vyložil, že skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce.
Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Nejvyšší soud rozhodující podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určí místně příslušný soud podle zásady hospodárnosti řízení. Jelikož v předložené exekuční věci podmínky pro určení místně příslušného soudu povinného podle ustanovení § 45 odst. 2 exekučního řádu chybějí, Nejvyšší soud České republiky, vycházeje z obsahu spisu a přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení, rozhodl podle citovaného ustanovení tak, že jako místně příslušný soud v dané věci určil Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou, u kterého byl návrh na vydání pověření a nařízení exekuce podán.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 5. 2024
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D. předseda senátu