28 Nd 278/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce P. – S. OD O. v likvidaci, státní podnik, zastoupeného advokátkou, proti žalovanému Ing. arch. L. N., o zaplacení 47.027.661,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 Cm 59/2005 o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 Cm 59/2005 se přikazuje Krajskému soudu v Brně.
U Okresního soudu v Ostravě žalobce dne 30. 6. 2003 podal žalobu o zaplacení 47.027.661,- Kč z titulu náhrady škody, kterou měl žalovaný způsobit žalobci jako jeho bývalý likvidátor tím, že na Ministerstvu průmyslu a obchodu v P. uzavřel dne 20. 5. 1994 dvě pro žalobce nevýhodné smlouvy. Žalobce se dovolával místní příslušnosti na výběr dané podle § 87 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Usnesením ze dne 13. 1. 2004 Okresní soud v Ostravě vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 8, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti zakládající tvrzenou škodu, a který je tudíž místně příslušný dle § 87 písm. b) o. s. ř.
K návrhu Obvodního soudu pro Prahu 1 Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. 9. 2004 rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy a postoupil věc Městskému soudu v Praze.
Městský soud v Praze vyzval žalobce k odstranění vad žaloby, rozhodl o žádosti žalobce za osvobození od soudních poplatků a dne 21. 2. 2005 vydal ve věci platební rozkaz.
Proti platebnímu rozkazu podal žalovaný v zákonné lhůtě odpor, v němž navrhl přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti. Návrh odůvodnil tím, že Městský soud v Praze je místně odlehlý, v jeho obvodu se nenachází žádný z důkazních prostředků významných pro posouzení věci, nemá zde sídlo ani bydliště žádný z účastníků řízení, zatímco v obvodu Krajského soudu v Brně má bydliště žalovaný a tento soud je též blíže sídlu žalobce i jeho zástupkyně.
Žalobce se k návrhu na přikázání věci, který mu byl (prostřednictvím zástupkyně) zaslán, nevyjádřil.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městskému soudu v Praze) a Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána, návrh žalované na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě jsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V dané věci svědčí ve prospěch úvahy o rychlejším a hospodárnějším projednání věci u Krajského soudu v Brně okolnost, že tento soud je pro oba účastníky i zástupkyni žalobce snáze dostupný než Městský soud v Praze, že žalobce nenavrhuje provedení důkazů, které by byly hospodárněji provedeny u Městského soudu v Praze a rovněž žalovaný tvrdí, že takové důkazy neexistují, a že řízení je dosud v takovém stádiu, že přikázáním věci nebudou zmařeny jeho dosavadní výsledky. Nelze rovněž přehlédnout, že místní příslušnost Městského soudu v Praze byla založena v důsledku nepříliš promyšleného postupu žalobce, který podal žalobu u místně i věcně nepříslušného soudu a nepřípadně se dovolával příslušnosti na výběr dané. Nebýt tohoto postupu, byl by k projednání věci příslušný Krajský soud v Brně, jako obecný soud žalovaného.
Nejvyšší soud České republiky proto návrhu žalované vyhověl a věc podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. září 2007
JUDr. Robert W a l t r , v. r.
předseda senátu