28 Nd 32/2018-262
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: Česká provincie Řádu bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě, IČO 44941439, se sídlem v Opavě, Rybí trh 185/16, zastoupena JUDr. Ondřejen Rathouským, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, proti žalovaným: 1) Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, adresa pro doručování: Územní pracoviště Ostrava, Lihovarská 1335/9, Ostrava-Radvanice, 2) V. A., zastoupen JUDr. Luďkem Zakopalem, advokátem se sídlem v Bruntále, Nádražní 1987/44, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 12 C 194/2015, o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 12 C 194/2015 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1, ani jinému obvodnímu či okresnímu soudu se sídlem na území hlavního města Prahy.
Žalobkyně se žalobou podanou dne 21. 12. 2015, jakožto oprávněná osoba podle zákona č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), domáhala u Okresního soudu v Bruntále určení, že žalovaná ad 1) je vlastníkem v žalobě specifikovaných pozemků v katastrálním území a obci V.
Podáním doručeným Okresnímu soudu v Bruntále dne 8. 1. 2018 žalobkyně navrhla, aby věc byla přikázána podle ust. 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jinému soudu. Z okolnosti, že vede u různých prvoinstančních soudů v obvodu Krajského soudu v Ostravě více soudních řízení s obdobným právním a skutkovým základem, v nichž jsou účastníky především subjekty se sídlem na území P. (Národní památkový ústav, Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Česká republika – Státní pozemkový úřad, Česká republika – Ministerstvo kultury), dovozovala, že je se zřetelem k četnosti soudních jednání ve zmíněných věcech a s ohledem na skutečnost, že sídlo jejího (zvoleného) právního zástupce se nachází rovněž na území P., vhodné, aby v předmětnou věc projednal a rozhodl Obvodní soud pro Prahu 1, případně „jiný obvodní či okresní soud v Praze“.
Žalovaná ad 1) s návrhem projevila nesouhlas upozorňujíc, že důvody pro přikázání věci podle citovaného ustanovení nejsou splněny, neboť z žalobkyní uvedených skutečností nevyplývá, že jiným, než příslušným soudem bude věc projednána hospodárněji, rychleji, spolehlivěji či důkladněji, a nejsou dány ani jiné závažné skutečnosti, jež by odůvodňovaly mimořádný odklon od zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.
Žalovaný ad 2) rovněž vyjádřil s přikázáním věci nesouhlas uváděje, že o žalobě na určení vlastnického práva k nemovitostem v katastrálním území V. (okres B.), má rozhodnout místně příslušný Okresní soud v Bruntále. Nadto, vzhledem ke skutečnosti, že za žalovanou ad 1) jedná územní pracoviště Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Ostravě, není pravdou, že by účastníci řízení (s výjimkou právního zástupce žalobkyně) byli nuceni dojíždět z Prahy.
Nejvyšší soud České republiky, jako soud nejblíže společně nadřízený oběma dotčeným soudům (srov. § 12 odst. 3 větu první o. s. ř.), shledal, že důvody k přikázání věci jinému odvolacímu soudu dány nejsou.
Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Není však vyloučeno přihlédnout též např. k mimořádným poměrům účastníků řízení. Přitom je třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je základní zásadou. Přikázání věci jinému než příslušnému soudu je výjimkou z této zásady a jako takovou je třeba ji vykládat restriktivně. Pokud by soud přikázal věc jinému soudu, aniž by pro to byly splněny podmínky, porušil by tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde je stanoveno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
O takový případ, odůvodňující přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu, v posuzované věci nejde. Samotná okolnost, že žalobkyní (jež u jednotlivých místně příslušných soudů zahájila vícero soudních řízení proti úzce vymezenému okruhu subjektů) zvolený právní zástupce musí pro účast na jednání soudu v dané věci překonat vzdálenost, jež neumožňuje frekventované dojíždění ze sídla právního zástupce do sídla místně příslušného soudu, nikterak neodůvodňuje přikázání věci žalobkyní vybranému prvostupňovému soudu, zvláště ne v situaci, kdy oba žalovaní s uvedeným postupem nesouhlasí a soudkyně Okresního soudu v Bruntále, pověřená rozvrhem práce věc projednat a rozhodnout, je již s obsahem spisu seznámena (rozhodovala již o návrhu žalobkyně na přerušení řízení) a připravena věc projednat a rozhodnout o ní. Není tudíž žádného rozumného důvodu předpokládat, že by u Obvodního soudu pro Prahu 1 (či jiného obvodního či okresního soudu se sídlem na území hlavního města Prahy) mohlo být dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu nevyhověl (§ 12 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2018
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu