28 Nd 333/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause, v právní věci žalobce dipl. technika F. B., M. B., zastoupeného Mgr. Pavlem Drumevem, advokátem se sídlem v Praze 1, Palackého 15/715, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu životního prostředí ČR, se sídlem v Praze 10, Vršovická 1442/65, a 2) České republice – Ministerstvu zemědělství ČR, o náhradu škody ve výši 15.567.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 9 C 1/2005, o návrhu žalobce na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 9 C 1/2005 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Žalobce podal prostřednictvím svého právního zástupce dne 29. 5. 2013 odvolání proti rozsudku Obvodního soudu ze dne 1. 3. 2013, č. j. 9 C 1/2005-323 a v rámci odvolání učinil návrh, aby předmětná právní věc byla z důvodu vhodnosti ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. přikázána Krajskému soudu v Brně. Právní zástupce žádost odůvodnil s ohledem na věk a zdravotní stav žalobce, jehož onemocnění v průběhu doby trvání řízení se významně zhoršilo, což mu brání absolvovat dlouhé cesty z Moravských Budějovic do Prahy a zpět a též s ohledem na jeho vážný zájem a právo osobně se účastnit jednání odvolacího soudu. Právní zástupkyně první žalované s návrhem na přikázání věci Krajskému soudu v Brně nesouhlasila s tím, že jí není znám zdravotní stav žalobce a neshledává ani jiné důvody pro přikázání věci. Právní zástupce druhé žalované s návrhem na delegaci z důvodu vhodnosti ke Krajskému soudu v Brně souhlasil. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Krajskému soudu v Brně), jemuž má být podle návrhu věc přikázána (§ 12 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Důvod vhodnosti ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS, sv. 24, roč. 2001, poř. č. 172; dále k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001, usnesení téhož soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 241/2008). Skutečnost a odkaz na špatný zdravotní stav či invaliditu není obecným důvodem k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu. Argumentace, kterou použil žalobce, není v tomto případě dostačující pro odůvodnění vhodnosti projednání věci jiným soudem než soudem, jehož příslušnost vyplývá ze zákona. Přikázáním věci Krajskému soudu v Brně patrně nemůže být dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího a po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci. Ani případný výslech žalobce není postačujícím důvodem pro delegaci věci (lze ho vyslechnout dožádaným soudem ve smyslu § 39 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto návrhu žalobce na přikázání věci Krajskému soudu v Brně dle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2014 JUDr. Josef Rakovský předseda senátu