28 Nd 409/2025-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně: TSS Cargo a.s., IČ 293 93 736, se sídlem v Praze 5, Musílkova 257/48, zastoupené Mgr. Petrem Houžvičkou, advokátem se sídlem v Břeclavi, Jana Palacha 121/8, proti žalované: SWIETELSKY RAIL POLSKA SPÓŁKA Z OGRANICZONĄ ODPOWIEDZIALNOŚCIĄ, zahraniční osobě registrované pod č. 003914858, se sídlem v Krakově, Wielicka 250, Polská republika, o 5.711,60 EUR s příslušenstvím a 1.220 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 70 C 97/2025, o určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 70 C 97/2025 projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.
1. Obvodnímu soudu pro Prahu 5 byla dne 14. 5. 2025 doručena žaloba na zaplacení v záhlaví uvedených částek jako dlužného nájemného za pronájem železničních nákladních vozů.
2. Usnesením ze dne 10. 6. 2025, č. j. 70 C 97/2025-33, Obvodní soud pro Prahu 5 vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) a rozhodl o předložení věci Nejvyššímu soudu (výrok II). Soud zjistil, že mezi stranami byla v nájemní smlouvě sjednána příslušnost soudů České republiky, avšak bez ujednání konkrétního místně příslušného soudu. Z výpisu z polského národního soudního rejstříku a českého registru ekonomických subjektů bylo zjištěno, že žalovaná je právnickou osobou se sídlem v Polsku a nemá v České republice žádnou pobočku či odštěpný závod. Jelikož je v projednávané věci dána pravomoc českých soudů ve smyslu čl. 25 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012, místně příslušný soud však nelze určit ani pomocí ujednání stran, ani na základě pravidel procesního práva, předložil Obvodní soud pro Prahu 5 spis Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne.
3. Podle čl. 25 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) platí, že bez ohledu na bydliště stran, dohodnou-li se tyto strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná.
4. Z judikatury Soudního dvora Evropské unie se podává, že bude ve smyslu čl. 25 odst. 1 nařízení č. 1215/2012 platné i takové ujednání, které sice výslovně neuvede příslušný soud, ale umožní jeho určení. Postačí, aby smluvní doložka určovala objektivní kritéria, na jejichž základě se strany dohodly ohledně výběru soudu nebo soudů, kterým předloží vzniklé spory. Uvedená kritéria, jež musí být dostatečně přesná, aby umožnila soudu určit, zda je příslušný, mohou být případně konkretizována vlastními okolnostmi projednávané věci (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2626/2014, ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. 27 Nd 422/2022, a ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 29 Nd 494/2023).1.
2. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř., jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
3. Dle § 84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
4. V souladu s § 85 odst. 3 o. s. ř. je obecným soudem právnické osoby okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.
5. Podle § 86 odst. 2 o. s. ř. proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.
6. Na základě § 86 odst. 3 o. s. ř. lze proti zahraniční osobě podat žalobu (návrh na zahájení řízení) i u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její závod nebo organizační složka jejího závodu.
7. V poměrech řešené kauzy z uzavřené prorogační doložky vyplývá, že k projednání a rozhodnutí sporu mají mezinárodní pravomoc soudy České republiky, aniž však účastnice vymezily konkrétní místně příslušný soud. Vůli, již v tomto směru projevily, je třeba respektovat (srovnej krom jiných usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2021, sp. zn. 30 Nd 566/2020, ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 30 Nd 673/2021, a ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. 27 Nd 422/2022).
8. Podmínky pro určení místní příslušnosti nicméně chybějí. Žalovaná je právnickou osobou se sídlem v Polské republice, která nemá v České republice umístěn závod či organizační složku a z předložených listin ani z tvrzení žalobkyně nevyplývá, že by žalovaná měla v České republice majetek (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2023, sp. zn. 27 Nd 338/2023, ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 29 Nd 494/2023, a ze dne 2. 6. 2025, sp. zn. 27 Nd 227/2025).
9. Nejvyšší soud proto, přihlížeje též k zásadě hospodárnosti řízení (§ 6 o. s. ř.), ve smyslu § 11 odst. 3 o. s. ř. určil, že žalobu projedná a věc rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5, v jehož obvodu se nachází sídlo žalobkyně a u něhož bylo řízení zahájeno (podobně viz kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 30 Nd 110/2017, ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 29 Nd 373/2018, a ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. 27 Nd 422/2022).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 10. 2025
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu