28 Nd 410/2025-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla v exekuční věci oprávněného: statutární město Ústí nad Labem, identifikační číslo osoby 000 81 531, se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 2336/8, proti povinnému: M. Ch., pro vymožení pohledávky v částce 1 500 Kč, o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 54 EXE 903/2025, o určení soudu, jenž věc projedná a rozhodne, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 54 EXE 903/2025 projedná a rozhodne Okresní soud v Ústí nad Labem.
1. Oprávněný podal k rukám JUDr. Vratislava Pospíšila, soudního exekutora Exekutorského úřadu Ústí nad Labem, se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 484/2, exekuční návrh pro vymožení pohledávky ve výši 1 500 Kč, jejíž zaplacení ukládá povinnému příkaz Magistrátu města Ústí nad Labem, Odboru přestupkových agend ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. MMUL/OPA/ODN/277235/2018/KruE. Soudní exekutor následně požádal Okresní soud v Ústí nad Labem o pověření a nařízení exekuce.
2. Usnesením ze dne 19. 5. 2025, č. j. 54 EXE 903/2025-16, Okresní soud v Ústí nad Labem vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc předložil Nejvyššímu soudu k určení místně příslušného soudu, který věc projedná a rozhodne (§ 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“), se závěrem, že chybějí podmínky pro určení místní příslušnosti.
3. Podle ustanovení § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „exekuční řád“), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
4. Podle ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
5. Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
6. Podle ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř., vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 o. s. ř. předloží Nejvyššímu soudu.
7. K otázce pravomoci soudu a jejímu zkoumání srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod č. 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
8. Příslušnost exekučního soudu upravuje exekuční řád v ustanovení § 45. Z druhého odstavce tohoto ustanovení vyplývá, že místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
9. V daném případě nelze určit místně příslušný soud ve smyslu ustanovení § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť podle obsahu spisu je povinný státním příslušníkem XY, jenž nemá v současné době místo trvalého pobytu či pobytu cizince na území České republiky a není známo ani místo, kde má nějaký majetek postižitelný exekucí.
10. V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud také vyložil, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného; skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce.
11. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení, rozhodl podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. tak, že danou exekuční věc projedná a rozhodne Okresní soud v Ústí nad Labem, u něhož bylo řízení zahájeno.
12. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná též na internetových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 7. 2025
Mgr. Petr Kraus předseda senátu