28 Nd 57/2021-313
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce D. S., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Ing. Michalem Čapkem, advokátem se sídlem v Písku, Na Boubín 203, proti žalované VEBA PLYN a. s., se sídlem v Milevsku, Táborská 260, IČO 25198025, zastoupené JUDr. Janem Tarabou, advokátem se sídlem v Písku, Nádražní 1988, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 12 C 162/2019 a u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 7 Co 1384/2020, o vydání movitých věcí a o zaplacení částky 2.460.000 Kč s příslušenstvím, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 7 Co 1384/2020 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
U Okresního soudu v Písku je pod sp. zn. 12 C 162/2019 vedeno řízení o žalobě D. S. proti žalované VEBA PLYN a. s. o vydání movitých věcí a o zaplacení částky 2.460.000 Kč s příslušenstvím.
Usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 13. 3. 2020, č. j. 12 C 162/2019-208, byl zamítnut návrh žalobce ze dne 12. 3. 2020 na zajištění důkazu (§ 102 odst. 2 o. s. ř.). K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 20. 5. 2020, č. j. 7 Co 543/2020-228, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Dalším usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 1. 10. 2020, č. j. 12 C 162/2019-255, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 10. 2020, č. j. 12 C 162/2019-258, byl zamítnut návrh žalobce ze dne 10. 3. 2020 a ze dne 1. 10. 2020 na vydání předběžného opatření „ohledně zákazu manipulace se vstřikovacími formami mimo provozovnu“. K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 16. 12. 2020, č. j. 7 Co 1385/2020-297, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 1. 10. 2020, č. j. 12 C 162/2019-278, žalobu o vydání 13 movitých věcí a o zaplacení částky 2.460.000 Kč s
příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Řízení o odvolání,
které proti tomuto rozsudku podal žalobce, je u Krajského soudu v Českých Budějovicích vedeno pod sp. zn. 7 Co 1384/2020. Dne 22. 1. 2021 byl Nejvyššímu soudu České republiky předložen Krajským soudem v Českých Budějovicích, spolu se spisem Okresního soudu v Písku sp. zn. 12 C 162/2019, návrh žalobce ze dne 11. 1. 2021 na přikázání věci Krajskému soudu v Brně, který odůvodnil jeho nepříznivým zdravotním stavem (trpí velmi závažným onemocněním svalů, které omezuje jejich funkce, k čemuž přiložil lékařskou zprávu ze dne 4.
11. 2019) a tíživými majetkovými poměry (pobírá plný invalidní důchod), jež mu neumožňují se do Českých Budějovic dostavit a účastnit se řízení“, s tím, že do Brna, kam má „podstatně lepší“ dopravní spojení z místa jeho bydliště, „je schopen se dopravit“. Žalovaná podáním doručeným Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 20. 1. 2021 vyjádřila nesouhlas s návrhem žalobce na přikázání věci z důvodu vhodnosti. Uvedla, že argumentaci žalobce „jednoduššími cestovními podmínkami pro cestu do Brna“ nepovažuje za dostačující výjimečný důvod pro takový postup, a že návrh žalobce není odůvodněn „procesní ekonomií při vedení tohoto sporu“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 o. s. ř.), posoudil návrh žalobce a shledal, že v posuzovaném případě nejsou dány zákonné podmínky pro přikázání věci. Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Důvody vhodnosti mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji.
K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu poměrů účastníků; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého účastníka projevil zásadně nepříznivým způsobem (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 24, ročník 2001, část I., pod pořadovým číslem 172, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.
8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, takže musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či kdy cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s organizačními, finančními, zdravotními či jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti přesvědčivě odůvodnit (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.
10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013). Ani zhoršený zdravotní stav účastníka řízení není sám o sobě důvodem pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, pokud nelze dovodit, že řízení bude vedeno hospodárněji a rychleji. Nemůže-li se účastník pro svůj nepříznivý zdravotní stav dostavit k místně příslušnému soudu, nic nebrání tomu, aby byl případně vyslechnut a s provedenými důkazy seznámen prostřednictvím dožádaného soudu podle § 122 odst. 2 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3.
3. 2004, sp. zn. 30 Nd 35/2004, ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001, ze dne 18. 2. 2014, sp. zn. 22 Nd 23/2014, či ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 25 Nd 349/2014). Odvolací soud má tudíž dostatek procesních prostředků, jak žalobci výkon jeho práv v odvolacím řízení zaručit. Jestliže je zároveň zřejmé, že je tento soud již s případem žalobce obeznámen, neboť již dvakrát rozhodoval o jeho odvoláních, je dán předpoklad, že ve věci bude rozhodnuto v přiměřené době, aniž by se tak stalo na úkor postavení žalobce.
Za situace, kdy žalovaná s návrhem nesouhlasila, a vzhledem k tomu, že charakter sporu i poměry na straně žalobce vyžadují, aby řízení nebylo dále protahováno a aby věc byla projednána v přiměřené době, nelze přikázání věci Krajskému soudu v Brně, který by se nutně musel od počátku s projednávanou problematikou seznamovat, považovat za opatření, které by vedlo k rychlejšímu či hospodárnějšímu projednání věci. Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že podmínky pro přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti (§ 12 odst. 2 o.
s. ř.) nejsou splněny, a návrhu žalobce proto nevyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.