Držitel zbrojní licence je podle § 39 odst. 1 písm. k) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, povinen požádat o vydání nové zbrojní licence též v případě vzniku další provozovny, v níž provádí činnost dle živnostenského oprávnění, na jehož základě obdržel zbrojní licenci. To platí i tehdy, pokud v této provozovně nejsou uloženy zbraně ani střelivo.
[9] Pro názornost je v daném případě nezbytné zrekapitulovat právní úpravu dopadající na danou věc, tedy některá ustanovení zákona o zbraních, ve znění účinném ke dni rozhodování žalované (vzhledem k trvající povaze deliktu bylo rozhodným znění účinné v době projednávání správního deliktu).
[10] Podle § 32 odst. 1 písm. c) zákona o zbraních vydává zbrojní licenci „příslušný útvar policie na základě žádosti podané fyzickou osobou nebo právnickou osobou na předepsaném tiskopise, jehož vzor stanoví prováděcí právní předpis. Obsahem žádosti musí být [mimo jiné] adresa místa výroby, přechovávání, skladování, používání nebo ničení zbraně nebo střeliva.“
[11] Dle § 39 odst. 1 písm. k) zákona o zbraních je držitel zbrojní licence skupiny A až J „povinen požádat příslušný útvar policie o vydání nové zbrojní licence nebo průkazu zbraně v případech, kdy došlo ke změně názvu nebo sídla právnické osoby, jména, příjmení nebo místa pobytu fyzické osoby, místa uložení zbraně nebo změny provozovny; žádost musí být podána do 10 pracovních dnů ode dne, kdy změna nastala, a původní doklad musí být připojen“.
[12] Podle § 76d odst. 1 písm. j) [do 30. 6. 2014 se jednalo o písm. h)] zákona o zbraních se držitel zbrojní licence skupiny A až J dopustí správního deliktu tím, že „nepožádá o vydání nové zbrojní licence nebo průkazu zbraně podle § 39 odst. 1 písm. k)“. Za tento správní delikt se uloží pokuta do 500 000 Kč [§ 76d odst. 10 písm. b) téhož zákona].
[13] Soud se v dané věci ztotožnil s právním hodnocením žalované. Přesto je nutno v prvé řadě uvést, že argumentace žalobkyně měla poměrně racionální základ. Aplikovaná právní úprava v daném ohledu vskutku trpí legislativně-technickými nedostatky. Není zejména dostatečně zřejmý důvod neprovázanosti mezi § 32 odst. 1 písm. c) a § 39 odst. 1 písm. k) zákona o zbraních. Na první pohled tak není zcela jasné, proč zákonodárce používá pojmy, jejichž obsah se překrývá pouze částečně [např. činnosti specifikované v § 32 odst. 1 písm. c) zákona o zbraních může držitel zbrojní licence zajisté fakticky provádět i mimo svoji provozovnu, naopak ovšem může mít provozovnu, v níž teoreticky nemusí provádět žádnou z nich]; lze dodat, že tento nedostatek byl odstraněn novelou zákona o zbraních provedenou zákonem č. 229/2016 Sb., a to s účinností od 1. 8. 2017. Tyto nedostatky však nedosahují takové intenzity, která by měla mít za následek nezákonnost vydaných rozhodnutí správních orgánů.
[14] V nyní souzené věci má totiž soud za to, že povinnost uložená držiteli zbrojní licence v § 39 odst. 1 písm. k) zákona o zbraních je vyjádřena poměrně jednoznačně. Podle tohoto ustanovení je tedy držitel příslušné zbrojní licence povinen požádat o vydání nové zbrojní licence vždy, pokud došlo ke změně místa uložení zbraně nebo provozovny. Na tom sám o sobě ničeho nemění fakt, že v žádosti o vydání zbrojní licence se uvádí pouze adresa místa výroby, přechovávání, skladování, používání nebo ničení zbraně nebo střeliva. V předmětném ustanovení, ale i na jiných místech přitom zákon o zbraních rozlišuje mezi „místem uložení zbraní“ a „provozovnou“ [viz např. § 39 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních]. Lze jednoznačně dovodit, že „provozovnou“ pro účely zákona o zbraních je jakákoli provozovna ve smyslu § 17 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, v níž je uskutečňován předmět podnikatelské činnosti, nikoliv pouze taková, v níž jsou uloženy zbraně nebo střelivo. Zbraně pak mohou být uloženy i mimo provozovnu.
[15] Ukládá-li proto zákon o zbraních držiteli zbrojní licence povinnost požádat o vydání nové zbrojní licence mimo jiné v případě změny provozovny, míní se tím změna týkající se kterékoli provozovny dotčeného držitele zbrojní licence, nikoliv pouze těch, v nichž jsou uloženy zbraně nebo střelivo. Onou změnou provozovny pak nutno chápat i vznik nové, další provozovny.
[16] Jak plyne ze správního spisu, žalobkyně byla držitelkou tří živnostenských oprávnění – Poskytování technických služeb k ochraně majetku a osob, Ostraha majetku a osob a Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (obchodní živnost – koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej). Novou provozovnu v Třebíči žalobkyně živnostenskému úřadu ohlásila pouze k provozování prvých dvou živností. Jestliže se předmět činnosti žalobkyně vykonávaný na této provozovně týkal živnostenského oprávnění, na jehož podkladě žalobkyně získala zbrojní licenci, měla zcela nepochybně v souladu s § 39 odst. 1 písm. k) zákona o zbraních požádat o vydání nové zbrojní licence, přestože žalobkyně na této provozovně nehodlala jakkoliv nakládat se zbraněmi či střelivem, či tam zbraně přechovávat a skladovat (ve správním řízení žalobkyně uvedla, že se jedná o pouhé obchodní zastoupení a technické středisko).
[17] Podstatným je v této souvislosti a vzhledem k nutnosti přísné regulace a kontroly nakládání se zbraněmi a střelivem též potřeba dozorových či kontrolních orgánů mít vědomost o všech provozovnách (tedy místech, kde provádějí svoji činnost) subjektů podléhajících kontrole. Dle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o zbraních je navíc umístění a počet provozoven zásadním prvkem pro určení příslušného kontrolního orgánu (policejní prezidium nebo krajské ředitelství policie).
[18] Poukázala-li pak žalobkyně obecně na „penzum povinností“ souvisejících s ohlášením nové provozovny, nelze jí přisvědčit. Ze zákona o zbraních totiž výslovně plyne v zásadě pouze povinnost ustanovit pro každou provozovnu zbrojíře [§ 39 odst. 1 písm. a)]. Ostatní povinnosti má držitel zbrojní licence všude tam, kde se zbraně a střelivo nacházejí, tedy i v neohlášené provozovně (viz např. povinnost zabezpečit zbraně a střelivo proti zneužití, ztrátě nebo odcizení dle § 58 zákona o zbraních). A contrario však tyto povinnosti nemá tam, kde zbraně ani střelivo nejsou. Pokud tedy v nově zřízené provozovně žalobkyně zbraně ani střelivo neskladuje, není zde povinna přijímat např. zabezpečovací opatření, a není tak ani stižena zásadně větším množstvím uložených povinností.