ném pro zdaňovací období roku 2003 k zákonu č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změ- ně dalších zákonů Výdaje (náklady) uhrazené v rámci exekučního řízení podle exekučního řádu (v projednávané věci byl žalobce - daňový subjekt v postavení povinné osoby), vy- číslené na základě exekučního tarifu, nemohou ze své podstaty splňovat podmínku výdaje vynaloženého na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů podle $ 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, neboť se jedná o náklady sankčního charakteru, které byl daňový subjekt nucen hradit v souvislosti s nedob- rovolným (vynuceným) uhrazením povinnosti uložené mu dříve již pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.
C..) Spor mezi účastníky řízení je pouze v rovině právní a jedná se o výklad skuteč- nosti, zda náklady exekučního řízení vzniklé na straně žalobce, jakožto osoby povinné, je možno podřadit pod výdaje (náklady) vyna- ložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů pro zjištění základu daně z příjmů (daňově účinné výdaje). (...) 693 1870 Napadené rozhodnutí žalovaného sice po právní stránce především argumentuje usta- novením $ 25 odst. 1 písm. y) zákona o daních z příjmů, nicméně nechybí zde pro věc zá- sadní skutková i právní úvaha, s níž se Krajský soud v Brně ztotožňuje, totiž, že exekuční ná- klady jsou položkou sankčního charakteru, která nemůže být spojována s výdaji, které slouží k dosažení, zajištění a udržení zdanitel- ných příjmů podnikatelské činnosti poplatní- ka.
K tomu, aby daňovým poplatníkem uplat- něné výdaje (náklady) mohly být odečteny od základu daně z příjmů, musí splňovat pře- devším podmínku uvedenou v $ 24 odst. 1 větě první zákona o daních z příjmů, totiž, že se musí jednat o výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů a že tyto se odečtou od základu daně ve výši prokázané poplatníkem a ve výši sta- novené tímto zákonem a zvláštními předpisy. V dané věci žalobcem uplatněné výdaje (ná- klady) uhrazené v rámci exekučního řízení podle exekučního řádu (žalobce byl v pozici osoby povinné), vyčíslené na základě exekuč- ního tarifu, nemohou ze své podstaty splňo- vat podmínku shora uvedenou, totiž, že by se mělo jednat o výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, neboť jde o náklady sankčního cha- rakteru, které žalobce musel uhradit, v souvis- losti s nedobrovolným hrazením povinnosti uložené mu pravomocným a vykonatelným platebním rozkazem Krajského obchodního soudu v Brně, věřiteli Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR.
Již z tohoto důvodu nebylo možné uplatněné výdaje jako náklady daňově účinné uznat. Proto také není možné na věc aplikovat ani $ 24 odst. 2 písm. p) zá- kona o daních z příjmů, podle něhož výdaje (náklady) podle odst. 1 jsou také výdaje (ná- klady), k jejichž úhradě je poplatník povinen podle zvláštních zákonů, neboť sice výše ná- kladů byla stanovena zákonem - exekučním 694 tarifem, ovšem důvodem pro vynaložený vý- daj je nedobrovolné plnění povinností žalob- ce uložených mu soudním rozhodnutím (chybí zde vztah vynaložených výdajů - ná- kladů s dosažením, zajištěním a udržením zdanitelných příjmů žalobce).
Jelikož nebyly splněny podmínky ve smyslu $ 24 odst. 1 věty první zákona o da- ních z příjmů, jeví se aplikace $ 25 odst. 1 písm. y) tohoto zákona v dané věci pouze hy- potetickou, nicméně i pokud by žalobcem uplatněné výdaje splňovaly zákonné podmín- ky ve smyslu $ 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, jejich vyloučení z daňově uznatel- ných výdajů výslovně uvádí i citované ustano- vení $ 25 odst. 1 písm. y) téhož zákona, neboť toto, jak shora již citováno, z daňově účin- ných výdajů vylučuje mimo jiné exekuční ná- klady podle zvláštních předpisů, přičemž by bylo nutno, podle názoru soudu, pod termí- nem exekuční náklady myslet i náklady vyna- ložené žalobcem na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce podle exekučního řádu a exekučního tarifu, neboť jak uvedl správně žalovaný, poznámka pod čarou č. 28b) v po- sledně citovaném ustanovení zákona o daních z příjmů, není součástí právního předpisu, při- čemž by nebylo racionálního důvodu vyčleňo- vat z pojmu „exekuční náklady“ ve smyslu $ 25 odst. 1 písm. y) tohoto zákona exekuční náklady vzniklé mimo rámec daňového řádu.
V dané věci se Krajský soud v Brně zto- tožnil s názorem žalovaného ohledně nemož- nosti spojovat předmětné exekuční náklady s výdaji sloužícími k dosažení, zajištění a udr- žení zdanitelných příjmů a nebyla shledána ani nezákonnost napadeného rozhodnutí vzhledem k výkladu $ 25 odst. 1 písm. y) zá- kona o daních z příjmů, jak jej učinil žalovaný v odůvodnění svého napadeného rozhodnu- tí. Pro nedůvodnost soud žalobu zamítl po- stupem ve smyslu $ 78 odst. 7 s. ř. s. 1871 Daň z příjmů: rezerva na opravu hmotného majetku k $ 24 odst. 2 písm. i) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 1994 k $ 7 zákona ČNR č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zajištění základu daně z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 1994 Ustanovení $ 24 odst. 2 písm. i) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve spojení s $ 7 zákona ČNR č. 593/1992 Sb., o rezervách, nevylučuje, aby daňový sub- jekt vytvářel rezervy na opravu hmotného majetku i pro odstranění závad způsobe- mých zhotovitelem na novostavbě.
Akciová společnost ADREM Holding proti Finančnímu ředitelství v Brně o daň z příjmů