NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 29 Cdo 105/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně KANDAHÁR s. r. o., se sídlem v Praze, Smíchově, 14. října 1307/2, PSČ 150 00, identifikační číslo 26 78 24 99, zastoupené Mgr. Martinem Brudným, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Škroupova 1114/4, PSČ 702 00, proti žalované O. R., o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Sm 120/2008, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. srpna 2009, č. j. 14 Cmo 143/2009-88, takto:
Dovolání se odmítá.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, domáhajíc se jeho zrušení. Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., když všem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil (či změnil) usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o žádosti účastníka o ustanovení zástupce, rozhodnutím ve věci samé není (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalované jako nepřípustné odmítl. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. července 2010
JUDr. P e t r G e m m e l předseda senátu