29 Cdo 1066/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele Ing. A. Ž., zastoupeného JUDr. M. Š., advokátem, za účasti společnosti F., spol. s r. o. – v likvidaci, zastoupeného JUDr. R. H., advokátem, o zrušení společnosti s likvidací, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 Cm 6/2004-33, o dovolání společnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. září 2007, č. j. 5 Cmo 444/2006-82, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. září 2006, č. j. 1 Cm 6/2004-33, kterým tento soud rozhodl o zrušení obchodní společnosti F., spol. s r. o. (dále jen „společnost“) s likvidací, navrhovateli nepřiznal náhradu nákladů řízení a současně rozhodl o tom, že likvidátor společnosti bude jmenován samostatným rozhodnutím.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán obsahem dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Otázky, jež dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu, však napadené usnesení zásadně právně významným nečiní.
Jak Nejvyšší soud uvedl již v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (od jehož závěrů nemá důvodu odchýlit se ani v této věci a na něž v podrobnostech odkazuje), na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto. Přitom při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (§ 242 odst. 3 věta prvá o. s. ř.).
Tvrzenou podjatost rozhodujícího senátu odvolacího soudu lze posoudit pouze jako zmatečnostní vadu řízení dle § 221 odst. 1 písm. e) o. s. ř., jež však přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 32/2003Sb. s. z. a. s.).
Závěr odvolacího soudu o tom, že v projednávané věci jsou splněny podmínky pro zrušení společnosti a nařízení její likvidace dle ustanovení § 68 odst. 6 písm. c) obch. zák. a též dle ustanovení § 68 odst. 6 písm. a) obch. zák., pak postrádá potřebný judikatorní přesah, když je významný právě jen pro projednávanou věc. Z tohoto důvodu nelze rozhodnutí odvolacího soudu považovat za zásadně právně významné.
Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dovolání přípustné není.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť navrhovatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu nákladů nemá právo a společnosti v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný
V Brně dne 24. listopadu 2009
Doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu