U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně READY REALITY s. r. o., se sídlem v Liberci, Chrastavská 24, identifikační číslo osoby 47310286, zastoupené JUDr. Petrem Tandlerem, advokátem, se sídlem v Liberci 3, Barvířská 125, PSČ 460 01, proti žalovanému Ing. J. C., jako správci konkursní podstaty úpadkyně SYCHROV 94 a. s., identifikační číslo osoby 61325465, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 46 Cm 9/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2008, č. j. 15 Cmo 204/2008-87, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku (jímž Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání žalobkyně rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. února 2008, č. j. 46 Cm 9/2005-65, „ve správném znění, že žaloba na určení pravosti pohledávky se zamítá pro předčasnost“) Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti druhému výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení, není objektivně přípustné (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé pak může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka však Nejvyššímu soudu žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Závěr odvolacího soudu, podle kterého měla-li přihláška pohledávky vady, které bránily přezkumu přihlášené pohledávky, nemohla být taková pohledávka dosud řádně přezkoumána (a tedy ani účinně popřena), je v souladu se závěry formulovanými a odůvodněnými Nejvyšším soudem v rozsudku uveřejněném pod číslem 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm Nejvyšší soud vysvětlil, že zjistí-li soud, který rozhoduje v incidenčním sporu o pravosti, výši nebo pořadí nevykonatelné pohledávky, řádně zahájeném včasnou žalobou přihlašovatele pohledávky, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, pak je na něm, aby žalobu pro předčasnost zamítl.
Přihlašovatel nevykonatelné pohledávky se totiž jako žalobce ve sporu o pravost, výši nebo pořadí této pohledávky nesmí dovolávat jiných skutečností (jiného právního důvodu vzniku pohledávky) než těch, které uvedl v přihlášce nebo (nejpozději) při přezkumném jednání. Při jiném postupu soudu v incidenčním sporu (než zamítnutí žaloby pro předčasnost) by se přihlašovatel pohledávky ocitl v procesní pasti. Proto, že v konkursním řízení nebyl vyzván k odstranění vady přihlášky bránící přezkumu přihlašované pohledávky, ač k této výzvě mělo dojít, by totiž (v případě, že touto vadou byla absence údaje o právním důvodu vzniku přihlašované pohledávky) byl zbaven možnosti účinně obhájit existenci pohledávky v incidenčním sporu (prakticky by neměl možnost žalobu odůvodnit).
Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat ani z hlediska výhrady dovolatelky, podle níž soudy o věci rozhodly ve vztahu k subjektu, který není ve věci pasivně legitimován.
Je tomu tak již proto, že účastníkem řízení v projednávané věci není úpadkyně (vůči jejímuž označení směřují dovolatelčiny výtky), nýbrž nezaměnitelně identifikovaný správce konkursní podstaty úpadkyně. Nadto - jakkoli lze dovolatelce přisvědčit, že označení obchodní firmy úpadkyně v záhlaví rozhodnutí soudů obou stupňů chybné vskutku je (místo správného „SYCHROV 94 a. s.“ je zde uvedeno „SYCHROV 94 a. s. v likvidaci“) - není pochyb, že jde o zřejmou chybu v psaní, která jakékoliv pochybnosti o osobě úpadkyně (a to i ve spojení se správným identifikačním číslem osoby uvedeným u označení úpadkyně v rozsudku soudu prvního stupně) nevzbuzuje.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly. Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. srpna 2011
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu