29 Cdo 1074/2013
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobce Caraf Investment Establishment, se sídlem Schaanwald,
Vorarlbergerstrasse 7, Lichtenštejnské knížectví, reg. č. FL 0002.080.614-7,
zastoupeného JUDr. Petrem Svatošem, advokátem, se sídlem v Ostravě - Moravské
Ostravě, Sadová 1585/7, PSČ 702 00, proti žalovanému Ing. V. V., CSc., o
zaplacení částky 40.370.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 9 pod sp. zn. 19 C 271/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2012, č. j. 64 Co 55/2012-129,
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2012, č. j. 64 Co
55/2012-129, a - s výjimkou zamítavého výroku o věci samé - rozsudek Obvodního
soudu pro Prahu 9 ze dne 6. října 2011, č. j. 19 C 271/2009-70, se zrušují a
řízení se ve zrušeném rozsahu zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech
stupňů.
Rozsudkem ze dne 6. října 2011, č. j. 19 C 271/2009-70, rozhodl Obvodní soud
pro Prahu 9 o žalobě (podané 6. dubna 2009), kterou se žalobce (Caraf
Investment Establishment) domáhal vůči žalovanému (Ing. V. V., CSc.) zaplacení
částky 40.370.000 Kč s příslušenstvím (tvořeným zákonným úrokem z prodlení z
této částky za dobu od 3. prosince 2007 do zaplacení), tak, že:
1/ Uložil žalovanému zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku
28.259.000 Kč s příslušenstvím (tvořeným zákonným úrokem z prodlení z této
částky za dobu od 3. prosince 2007 do zaplacení) [bod I. výroku].
2/ Zamítl žalobu ohledně požadavku na zaplacení dalších 12.111.000 Kč s
příslušenstvím (tvořeným zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 3.
prosince 2007 do zaplacení) [bod II. výroku].
3/ Rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku).
K odvolání žalovaného (směřujícímu proti vyhovujícímu výroku o věci samé a
proti výroku o nákladech řízení) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29.
listopadu 2012, č. j. 64 Co 55/2012-129, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně
v odvoláním napadených výrocích (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího
řízení (druhý výrok).
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podal
žalovaný dovolání, jehož přípustnost opíral o zásadní právní význam napadeného
rozhodnutí, namítaje, že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“),
tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a
požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil
soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V průběhu dovolacího řízení žalovaný zemřel (7. července 2014). Usnesením ze dne 10. září 2014, č. j. 13 D 626/2014-37, které nabylo právní
moci 10. září 2014, vydal Obvodní soud pro Prahu 9 nepatrný majetek žalovaného
(zůstavitele) sestávající z částky 532,40 Kč vypravitelce pohřbu (zůstavitelově
dceři) a zastavil řízení o pozůstalosti ve smyslu § 154 zákona č. 292/2013 Sb.,
o zvláštních řízeních soudních. Usnesením ze dne 23. října 2014, č. j. 13 D
626/2014-54, které nabylo právní moci 23. října 2014, vydal Obvodní soud pro
Prahu 9 další nepatrný majetek žalovaného (zůstavitele) sestávající z částky
23.577 Kč vypravitelce pohřbu a zastavil řízení o dodatečném projednání
pozůstalosti ve smyslu § 154 zákona o zvláštních řízeních soudních. K výzvě Nejvyššího soudu (provedené usnesením ze dne 27. ledna 2015, č. j. 29
Cdo 1074/2013-153, doručeným zástupci žalobce 5. února 2015) žalobce soudu
sdělil (podáním datovaným 6. února 2015), že nemá povědomí o jiném majetku
žalovaného (zůstavitele), který by nebyl zohledněn v pozůstalostním řízení a že
nemá námitek proti výsledku pozůstalostního řízení. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2012) se podává z bodu 7., článku II, zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony. Dovolání v dané věci je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., když
zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spočívá v řešení otázky počátku
běhu promlčecí doby u škody vzniklé porušením povinnosti vydat výtěžek
zpeněžení zástavy zástavnímu věřiteli, v konkursních poměrech dovolacím soudem
beze zbytku nezodpovězené. S přihlédnutím k úmrtí dovolatele a k tomu, že s přihlédnutím k výsledkům
pozůstalostního řízení (jimž žalobce neodporoval) nelze v řízení pokračovat (§
243c odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 107 o. s. ř.), Nejvyšší soud rozsudky
soudů obou stupňů zrušil (s výjimkou zamítavého výroku o věci samé v rozsudku
obvodního soudu, jenž nebyl napaden odvoláním) a řízení zastavil dle § 107
odst. 5 o. s. ř. Jinak řečeno, u přípustného dovolání je skutečnost, že dovolatel [jenž byl
rozsudky soudů nižších stupňů zavázán (coby žalovaný) k úhradě peněžitého
plnění žalobci] zemřel v průběhu dovolacího řízení a že zanechal jen nepatrný
majetek, jenž byl podle výsledků pozůstalostního řízení vydán vypraviteli
pohřbu, důvodem ke zrušení těchto rozsudků a k zastavení řízení dle § 107 odst. 5 o. s. ř. Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů se podává z ustanovení § 146
odst. 1 písm. c/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. (pro
odvolací řízení) a § 243b odst. 5 o. s. ř. (pro dovolací řízení).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. února 2015
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu