U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v právní věci
žalobce I. P., zastoupeného Mgr. Janem Válkem, advokátem, se sídlem v Praze 1 –
Novém Městě, Havlíčkova 1680/13, PSČ 110 00, proti žalovanému Mgr. A. J.,
zastoupenému Mgr. Ing. Daliborem Rakoušem, advokátem, se sídlem v Praze 2 -
Vinohradech, Wenzigova 1004/14, PSČ 120 00, o zaplacení částky 150.000,- Kč s
postižními právy ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm
325/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne
23. října 2013, č. j. 6 Cmo 92/2013-98, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. října 2012, č. j. 47 Cm 325/2011-68,
uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 150.000,- Kč s 6% úrokem od 2. března
2010 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 500,- Kč (výrok I.) a rozhodl o
nákladech řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem
potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, změnil jej ve
výroku o nákladech řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení
(druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud
odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho,
v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §
241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém
rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dle ustanovení § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je
dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se
odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky
hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí
dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této
věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek
považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace
textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Tomuto požadavku přitom
dovolatel (neuváděje ohledně předpokladů přípustnosti dovolání ničeho)
nedostál.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2014
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu