29 Cdo 1109/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci
žalobce M. M., zastoupeného JUDr. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou,
se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 18, PSČ 120 00, proti žalovanému
Zemědělskému družstvu Pertoltice v likvidaci, se sídlem ve Zruči nad Sázavou
331, PSČ 285 22, identifikační číslo osoby 00104515, zastoupenému Mgr. Denisou
Kozumplíkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Cihlářská 19, PSČ 602 00, o
zaplacení 704.038,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře
pod sp. zn. 7 C 79/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v
Praze ze dne 3. listopadu 2009, č. j. 22 Co 208/2009-228, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 10.011,- Kč, k rukám zástupkyně žalovaného, do tří dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Okresní soud v Kutné Hoře rozsudkem ze dne 4. prosince 2008, č. j. 7 C
79/2007-195, zavázal žalované družstvo zaplatit žalobci 146.284,20 Kč s 2 %
ročním úrokem z prodlení z částky 704.038,20 Kč od 12. listopadu 2003 do 15. ledna 2008, z částky 454.038,20 Kč od 16. ledna 2008 do 8. dubna 2008, z částky
304.038,20 Kč od 9. dubna 2008 do 25. května 2008 a z částky 146.284,20 Kč od
26. května 2008 do zaplacení, z titulu majetkového podílu z transformace. Již dříve přitom usnesením ze dne 19. srpna 2008, č. j. 7 C 79/2007-153, které
nabylo právní moci dne 3. října 2008, soud prvního stupně řízení co do částky
557.754,- Kč zastavil, neboť žalobce vzal v tomto rozsahu žalobu zpět s tím, že
žalované družstvo mu po zahájení řízení na jeho majetkový podíl z transformace
uvedenou částku vyplatilo. K odvolání žalovaného družstva Krajský soud v Praze v záhlaví označeným
rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že co do částky 146.284,20
Kč s 2 % ročním úrokem z prodlení od 27. listopadu 2003 do zaplacení a co do 2
% ročního úroku z prodlení z částky 704.038,20 Kč od 12. listopadu 2003 do 26. listopadu 2003, žalobu zamítl; „v dalším“ rozsudek soudu prvního stupně
potvrdil. Podle odvolacího soudu z § 14 písm. b/ zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě
majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech (dále jen
„transformační zákon“), vyplývá povinnost vlastníků majetku písemně se
přihlásit u družstva do tří měsíců od účinnosti tohoto zákona a současně
prokázat, že jejich majetek družstvo převzalo, užívá nebo užívalo ke dni 15. května 1990 (tj. ke dni účinnosti zákona č. 162/1990 Sb., o zemědělském
družstevnictví; dále jen „zákon č. 162/1990 Sb.“). Vycházeje ze zjištění, podle něhož byla přihláška žalobce do transformace
žalovaného družstva ze dne 23. dubna 1992 podána bez příloh, odvolací soud
uzavřel, že žalobce „netvrdil ani neprokazoval, že současně s podáním přihlášky
k transformaci družstva prokázal, že družstvo převzalo, užívá nebo užívalo ke
dni 15. května 1990 pozemky o rozloze 22 ha, resp. 22,6858 ha, tedy pozemky o
rozloze vyšší než 19,2 ha“. Vedle toho konstatoval, že žalobce ani po poučení
odvolacím soudem podle ustanovení § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nenavrhl důkazy, které by
prokázaly jeho tvrzení, že žalované družstvo převzalo a užívalo jeho pozemky o
výměře vyšší než 19,2 ha. Na tomto základě odvolací soud uzavřel, že žalobce splnil pouze jednu ze
zákonných podmínek ustanovení § 14 písm. b/ transformačního zákona, neboť
prokázal, že ve lhůtě stanovené tímto zákonem podal přihlášku u družstva,
neprokázal však, že by žalované družstvo jeho majetek (v jím uváděném rozsahu)
převzalo, užívá nebo užívalo ke dni účinnosti zákona č. 162/1990 Sb. Za situace, kdy žalované družstvo v průběhu řízení před soudem prvního stupně
žalobci postupně zaplatilo na jeho majetkový podíl z transformace částku
557.754,- Kč, (odpovídající výpočtu majetkového podílu žalobce podle podílového
listu číslo 354 ze dne 10. února 1993), neshledal odvolací soud požadavek
žalobce na zaplacení další částky 146.282,20 Kč důvodným.
Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání,
odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. a požaduje, aby
Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovolatel se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu neobsahuje náležitosti
stanovené § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť z něj není zřejmé, proč odvolací soud
dospěl k odlišnému skutkovému a právnímu závěru než soud prvního stupně. Poukazuje i na to, že odvolací soud z dosud provedených důkazů dospěl k jinému
skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně, aniž by tyto důkazy
zopakoval. Vypočítávaje jednotlivé v řízení provedené listinné důkazy dovolatel zastává
názor, že v průběhu řízení prokázal, že žalované družstvo ke dni účinnosti
zákona č. 162/1990 Sb., převzalo a užívalo jeho pozemky v jím uváděné výměře
(tj. 22,6858 ha). Žalované družstvo s poukazem na to, že žalobce se v zákonné lhůtě toliko
přihlásil do transformace, aniž by prokázal, jaký jeho majetek družstvo
převzalo, užívá nebo užívalo, navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl. Dovolání, které je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., Nejvyšší
soud odmítl podle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné. Učinil tak proto, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na posouzení dvou
právních otázek (na povinnosti vlastníka majetku současně s podáním přihlášky
dle § 14 písm. b/ transformačního zákona prokázat, že jeho majetek družstvo
převzalo, užívá nebo užívalo ke dni účinnosti zákona č. 162/1990 Sb., a na
splnění důkazní povinnosti žalobce v projednávané věci ohledně tvrzení, že
pozemky v jím uváděné výměře vůbec převzalo a užívalo), z nichž každé samo o
sobě - v případě jeho správnosti - obstojí jako samostatný důvod pro zamítnutí
žaloby, přičemž dovolatel právní závěr odvolacího soudu, podle něhož „netvrdil
ani neprokazoval“, že současně s podáním přihlášky do transformace žalovaného
družstva prokázal, že družstvo převzalo, užívá, nebo užívalo ke dni účinnosti
zákona č. 162/1990 Sb. jeho pozemky ve výměře 22,6858 ha, dovoláním nenapadá, a
dovolacímu přezkumu jej tak neotvírá. Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového
vymezení a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů nemůže rozhodnutí
odvolacího soudu přezkoumat (srov. ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08). I kdyby byla důvodná námitka dovolatele, podle níž v řízení prokázal, že
družstvo pozemky v jím uváděné výměře převzalo a užívalo (a opačný závěr
odvolacího soudu v tomto směru by byl nesprávný), nemohl by Nejvyšší soud
napadené rozhodnutí z tohoto důvodu zrušit, protože jako samostatný důvod pro
částečné zamítnutí žaloby obstojí (v případě jeho správnosti) závěr, podle
něhož měl podle § 14 písm. b/ transformačního zákona žalobce tuto skutečnost
prokázat (doložit) již současně s podáním přihlášky a že tak neučinil
(přihlášku podal bez příloh).
Jelikož odvolatel tento závěr nenapadá a
dovolacímu přezkumu jej neotevírá (a Nejvyšší soud jej tak nemůže přezkoumat),
nemůže vést dovoláním zpochybněný závěr o tom, že dovolatel převzetí a užívání
pozemků žalovaným družstvem neprokázal ani v průběhu řízení, ke zrušení
napadeného rozhodnutí (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna
2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3,
ročník 2002, pod číslem 54). Ani dovolatelem namítanými vadami řízení v projednávané věci netrpí. Ač
stručné, odůvodnění rozsudku odvolacího soudu není nesrozumitelné a obsahuje
uvedení důvodů, pro které odvolací soud žalobu částečně zamítl. Nelze přisvědčit ani výtce, podle níž byl odvolací soud povinen zopakovat
provedené důkazy. Postup odvolacího soudu, který neopakoval dokazování
listinnými důkazy, ačkoli z nich dospěl k jinému skutkovému zjištění, než které
učinil soud prvního stupně, vadu, která by mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, nezakládá, neboť obsah listiny se opětovným přečtením při
odvolacím jednání nemění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2010, sp. zn. 33 Cdo 3620/2008, jenž je veřejnosti dostupný na jeho
webových stránkách). Důvod zabývat se dovoláním v této věci meritorně proto Nejvyšší soud neshledal. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224
odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a
žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni
(dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále
jen „vyhláška“), a náhrady hotových výdajů. Podle ustanovení § 3 odst. 1 bod
4., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 vyhlášky činí sazba odměny 16.085,- Kč. Takto určená sazba se podle § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku
8.042,50 Kč, jelikož zástupkyně žalovaného učinila v dovolacím řízení pouze
jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových
výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za
20 % daň z přidané hodnoty ve výši 1.668,50 Kč podle ustanovení § 137 odst. 3
o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobce celkem 10.011,- Kč. Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání
projednal a rozhodl o něm (od 1. července 2009) se podává z bodu 1. a 12.,
části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související
zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné
domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 29. listopadu 2011
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu