Nejvyšší soud Usnesení občanské

29 Cdo 1113/2011

ze dne 2011-05-31
ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.1113.2011.1

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka

Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Gemmela v právní věci

žalobkyně VY.PO. 2010 s. r. o., se sídlem v Budyni nad Ohří, Pražská 234, PSČ

411 18, identifikační číslo osoby 28721977, zastoupené Mgr. Petrem Galiou,

advokátem, se sídlem v Litoměřicích, Sovova 709/5, PSČ 412 01, proti žalovanému

Ing. O. K., jako správci konkursní podstaty úpadkyně DUB spol. s r. o.,

identifikační číslo osoby 47306688, zastoupenému JUDr. Miloslavem Vaňhou,

advokátem, se sídlem v Praze 2, Polská 54/1716, PSČ 120 00, o zaplacení částky

5,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem -

pobočky v Liberci pod sp. zn. 45 Cm 5/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku

Vrchní soudu v Praze ze dne 25. října 2010, č. j. 3 Cmo 205/2010-240, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě

nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto

usnesení, k rukám jeho zástupce.

Rozsudkem ze dne 21. ledna 2005, č. j. 45 Cm 5/2001-115, Krajský soud v Ústí

nad Labem - pobočka v Liberci uložil žalovanému (Ing. V. K., coby tehdejšímu

správci konkursní podstaty úpadkyně DUB spol. s r. o. /dále též jen „úpadkyně

D.“/) zaplatit žalobci (J. H., coby procesnímu nástupci původní žalobkyně JUDr. I. W., správkyně konkursní podstaty úpadkyně Dr. Zátka s. r. o. /dále též jen

„společnost Z.“ nebo „úpadkyně Z.“/) z konkursní podstaty úpadkyně D. částku

5,000.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,6 % ročně od 16. září 1999

do zaplacení (bod I. výroku). Ohledně požadavku na zaplacení dalších úroků z

prodlení z přisouzené částky (ve výši 15 % ročně za dobu od 28. ledna 1999 do

15. září 1999 a ve výši dalších 5,4 % ročně od 16. září 1999 do zaplacení)

žalobu zamítl (bod II. výroku). Dále rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku). Soud při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel zejména z toho,

že:

1/ Žalovaný vyhlásil 22. července 1998 „Podmínky užšího výběrového řízení“ na

prodej podniku „Stáčírna stolních vod a džusových nápojů z aktivní části

konkursní podstaty úpadkyně D.“ (dále též jen „stáčírna“), jehož předmětem bylo

právo na uzavření kupní smlouvy ohledně stáčírny, o čemž bylo vydáno osvědčení

ve formě notářského zápisu. 2/ K podmínce účasti v užším výběrovém řízení náleželo složení jistoty. Společnost Z. tuto jistotu složila k 22. červenci 1998 ve výši 5 miliónů Kč. 3/ Společnost Z. ve výběrovém řízení zvítězila. Dne 28. ledna 1999 pak sdělila

žalovanému, že se jí nepodařilo zajistit prostředky na koupi stáčírny, proto

kupní smlouvu neuzavře a žádá o vrácení jistoty. 4/ Žalovaný odmítl jistotu vrátit, s tím, že propadla ve prospěch konkursní

podstaty úpadkyně D. 5/ Usnesením ze dne 31. května 2000 prohlásil Krajský obchodní soud v Praze

konkurs na majetek společnosti Z. 6/ Správkyně konkursní podstaty úpadkyně Z. (jako postupitelka) uzavřela se

žalobcem (jako postupníkem) dne 20. června 2003 písemnou smlouvu o postoupení

pohledávky (dále též jen „postupní smlouva“), na jejímž základě postoupila

žalobci i pohledávku uplatněnou v této věci. Soud uzavřel, že ve věci nešlo o návrh na uzavření smlouvy ve smyslu § 276 a

násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“),

ani o veřejnou soutěž ve smyslu § 281 a násl. obch. zák., nýbrž o inominátní

kontrakt ve smyslu § 269 odst. 2 obch. zák. Jistota měla propadnout, kdyby vítěz výběrového řízení neuplatnil právo na

uzavření kupní smlouvy. Společnost Z. však toto právo uplatnila, přičemž

podmínky výběrového řízení neřeší, co se stane s jistotou, když vítěz právo na

uzavření kupní smlouvy uplatní, ale později kupní smlouvu neuzavře a neuhradí

kupní cenu. Společnost Z. tedy žádnou povinnost sankcionovatelnou propadnutím

jistoty neporušila. Při poměření klauzule o jistotě v Podmínkách užšího

výběrového řízení z pohledu ustanovení o smluvní pokutě (o kterou podle soudu

mělo jít) pak soud uvedl, že závěru, že došlo k platnému sjednání smluvní

pokuty ve smyslu ustanovení § 544 a násl. zákona č.

40/1964 Sb., občanského

zákoníku, brání i nedostatek zákonem požadované písemné formy. V záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze (poté

co usnesením ze dne 24. května 2010, č. j. 3 Cmo 29/2010-209, rozhodl podle

ustanovení § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/ o vstupu žalobkyně do řízení na místo J. H.) změnil rozsudek soudu

prvního stupně v odvoláním napadeném výroku I. tak, že žalobu o zaplacení

částky 5,000.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,6% ročně za dobu od

16. září 1999 do zaplacení zamítl (první výrok), rozhodl o nákladech řízení

před soudy obou stupňů (druhý výrok) a uložil žalobkyni zaplatit státu soudní

poplatek ve výši 205.000,- Kč. Šlo přitom o (v pořadí) druhé rozhodnutí

odvolacího soudu, když jeho předchozí potvrzující rozsudek ze dne 19. září

2006, č. j. 3 Cmo 138/2005-160, zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 22. prosince 2009, č. j. 29 Cdo 101/2007-197, a věc vrátil odvolacímu soudu k

dalšímu řízení. Odvolací soud, vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně,

dospěl - na rozdíl od soudu prvního stupně - k závěru, že klauzule o jistotě

nemá charakter smluvní pokuty. Zdůrazňuje, že při výkladu článku 9 Podmínek užšího výběrového řízení (v němž

spočívá podle něj podstata sporu) je vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším

soudem v jeho kasačním rozhodnutí, odvolací soud uzavřel, že za neuplatnění

práva uzavřít kupní smlouvu (sankcionované propadnutím složené jistoty) je

třeba považovat nejen prostou nečinnost vítěze výběrového řízení, nýbrž i

takové jeho jednání, jímž sice v určené lhůtě právo na uzavření kupní smlouvy

uplatnil, avšak posléze od tohoto záměru ustoupil. Jestliže tedy společnost Z. poté, co byla vyhlášena vítězem výběrového řízení a

uplatnila své právo na uzavření kupní smlouvy, sdělila žalovanému, že s ohledem

na nedostatek finančních prostředků kupní smlouvu neuzavře, nebyly v

posuzovaném případě splněny předpoklady pro vrácení složené jistoty a jednání

žalovaného, který jistotu odmítl vrátit, je nutné považovat za „legitimní“. Dovolání žalobkyně proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci

samé, jež je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.,

Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné. Učinil tak proto, že dovoláním jsou mu předkládány k řešení tytéž otázky, které

zodpověděl již v rozsudku ze dne 22. prosince 2009, jímž v dané věci zrušil

předchozí (potvrzující) rozhodnutí odvolacího soudu. V označeném rozsudku (od něhož nemá důvod se odchýlit a na který v

podrobnostech odkazuje) při výkladu sporného článku 9 Podmínek užšího

výběrového řízení uzavřel, že účelem jistoty v dané věci bylo zajištění závazku

vítěze o uzavření smlouvy na prodej podniku nejen jednat, ale takovou smlouvu

(za kupní cenu nabídnutou ve výběrovém řízení) také uzavřít. Přitom měl za plně

opodstatněné a odpovídající jazykovému i teleologickému výkladu článku 9.

Podmínek užšího výběrového řízení pokládat za neuplatnění práva uzavřít kupní

smlouvu (sankcionované /jen a pouze/ propadnutím složené jistoty) nejen prostou

nečinnost vítěze výběrového řízení, nýbrž i takové jeho jednání, jímž sice v

určené pětidenní lhůtě právo na uzavření kupní smlouvy uplatnil, avšak posléze

(byť i po uplynutí určené lhůty nebo právě proto, že již uplynula) od tohoto

záměru ustoupil. Napadené rozhodnutí je s tímto závěrem v souladu a zabývat se dovoláním za dané

situace meritorně shledává Nejvyšší soud zbytečným. Jelikož dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení §

243b odst. 5 věty první, § 224 dost. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby

žalovanému nahradila náklady dovolacího řízení v celkové výši 12.360,- Kč,

sestávající z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni, jež

podle § 3 odst. 1 bodu 5., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1

vyhlášky č. 484/2000 Sb. činí 10.000,- Kč, z náhrady hotových výdajů dle § 13

odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a z náhrady za 20% daň z

přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 2.060,- Kč. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. března

2005) se podává z bodů 2. a 3. článku II. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění

zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a

některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se

oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 31. května 2011

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu