29 Cdo 113/2000
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr.
Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. ing. Jana Huška a JUDr. Ivany Štenglové
v právní věci žalobkyně: Č. s. , a. s. P. pobočka v P. proti žalovaným: 1) P. ,
v. o. s. v likvidaci, nyní Ing. B. P. jako konkursní správce úpadce P. , v. o.
s. v likvidaci, 2) M. V., 3) J. N., 4) J.H., 5) J.K., zast advokátem, 6) JUDr.
L.B., 7) L.M., a 8) J.G., zastoupenému advokátem, o Kč. 1 021 501,- s
příslušenstvím, vedené u Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. 22 Cm
28/94, o dovolání žalovaného 5) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne
26. ledna 1999, č. j. 5 Cmo 526/98 - 120, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. ledna 1999, č. j. 5 Cmo 526/98-120,
ve výroku I. a III. se zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu tomuto soudu k
dalšímu řízení.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v předmětné věci výše uvedeným
rozsudkem, že rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žalovaní č. 5), 6)
a 7) jsou povinni vedle žalovaných č. 1), 2), 3) a 4), zaplatit žalobci Kč 1
021 501,03 s 15% úrokem z částky Kč 1 019 192,- od 2. 3. 1994 do 31. 3. 1994,
se 14,5% úrokem z téže částky od 1. 4. 1994 do 30. 6. 1994, se 14% úrokem z
téže částky od 1. 7. 1994 do 31. 12. 1994, s 24,5% úrokem z téže částky od 1.
1. 1995 do 30. 6. 1995, s 25,5% úrokem z téže částky od 1. 7. 1995 do zaplacení
a nahradit mu náklady řízení Kč 41 128,- s tím, že plněním jednoho z žalovaných
č. 1) až 7) zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních žalovaných a s
tím, že žalovaní jsou povinni plnit společně a nerozdílně. Vedle toho uložil
odvolací soud ve výroku III. žalovaným č. 5), 6) a 7) povinnost nahradit
žalobci náklady odvolacího řízení ve výši Kč 40 864,-. Návrhu na připuštění
dovolání odvolací soud nevyhověl.
Žalobce se na žalovaných č. 1) až 8) domáhal toho, aby byli zavázáni k
zaplacení dlužné částky, neboť dne 17. 9. 1991 a dne 21. 10. 1991 byly uzavřeny
Č.s. a. s., okresní pobočkou v P. a společností P. v. o. s. úvěrové smlouvy do
výše úvěrového rámce 1 564 192.00 Kč,-. Společnost P. hradila dohodnuté splátky
do března 1993.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, po doplnění dokazování výpisem z
obchodního rejstříku ze dne 19. 1. 1999 a úplným výpisem z obchodního rejstříku
ze dne 22. 1. 1999, vedeného soudem prvního stupně, oddíl A LXV vložka 75, se
zejména uvádí, že žalovaní č. 5) až 7) v době od 2. 3. 1992 do 29. 5. 1992 byli
zapsáni jako společníci první žalované a po datu 29. 5. 1992 již zapsáni jako
společníci první žalované nejsou. Z dalších zjištění a v souladu s výpověďmi
účastníků soud dovodil, že žalovaní 5) až 7) nejprve vstoupili do společnosti,
posléze však zjistili její neutěšené hospodářské poměry a společnost opustili.
Odvolací soud posoudil zápis změn provedených v obchodním rejstříku, jako
zápis mající pouze deklaratorní účinky na rozdíl od zápisu společnosti do
obchodního rejstříku jako zápisu majícího konstitutivní účinky. Návrh na zápis
změn v obchodním rejstříku týkající se přistoupení nových společníků
(žalovaných 5 až 7), byl podán již dne 4. 10. 1991 a je tedy nepochybné, že již
tohoto dne společníky byli. Protože ručení společníků ve veřejné obchodní
společnosti se vztahuje také na závazky vzniklé před jejich vstupem do
společnosti a toto ručení není závislé na délce trvání účasti společníka ve
společnosti, dospěl soud k závěru, že společník v takové společnosti ručí za
všechny závazky, které existovaly po dobu jeho účasti v ní. Aplikoval přitom
ust § 106k hospodářského zákoníku, (zákon č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, dále jen "hosp. zák."), ust. § 764 odst. 1 obchodního zákoníku (zákon
č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále též "obch. zák.") a dále §
86 a 87 obch. zák. upravující ručení společníků veřejných obchodních
společností.
Odvolací soud dovodil, že úvěrové smlouvy mezi prvním žalovaným a žalobcem
byly uzavřeny již dne 17. 9. 1991 a dne 7. 10. 1991. Je tedy nepochybné, že
existovaly i v době účasti žalovaných 5) až 7). Předmětné úvěrové smlouvy se
podle ust. § 763 odst. 1 obch. zák. řídí stále úpravou hospodářského zákoníku a
odstoupení od smlouvy podle ust. § 344 a násl. obch. zák., jak dovodil soud
prvního stupně, nepřicházelo v úvahu. Odvolací soud posoudil dopis ze dne 15.
10. 1993 jako platnou výpověď podle ust. § 129a hosp. zák. Výpovědí zanikl
závazkový vztah, avšak smlouva nezanikla. Vypořádání nemá povahu nových práv
vzniklých v důsledku odstoupení, jak dovodil soud prvního stupně, ale jde o
vypořádání práv stále z té které smlouvy. Tyto závazky přetrvávají a přetrvává
rovněž jejich zajištění zákonné i smluvní. Z těchto důvodů zavázal soud
žalované 5), 6) a 7) k povinnosti podílet se vedle ostatních žalovaných 1), 2),
3) a 4) na zaplacení žalované částky a to společně a nerozdílně.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný 5) dovolání.
Žalovaný 5) se dovolává přípustnosti podle § 238 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.
občanského soudního řádu, ve znění pozdějších novel (dále jen "o. s. ř.") a
důvodu, uvedeného v § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. Své dovolání směřuje do
měnícího výroku I. a III. rozsudku odvolacího soudu. Právní posouzení
odvolacího soudu považuje žalovaný 5) za chybné. Namítá zejména, že odvolací
soud vyšel z chybného závěru, že žalovaní 5) až 7) se stali společníky
žalovaného 1 (P. v. o. s.). Namítá, že společnost P. v. o. s. byla založena
podle hospodářského zákoníku s tím, že podle ust. § 764 odst. 1 obch. z. právní
povahu veřejných obchodních společností, které vznikly před účinností tohoto
zákona, je třeba posuzovat podle ustanovení obchodního zákoníku. Je nezbytné
zodpovědět otázku, zda žalovaní 5) až 7) se skutečně stali společníky a zda
mohou po právu za závazky veřejné obchodní společnosti ručit. V této
souvislosti je proto třeba zkoumat, zda v rozhodné době měl zápis změn v
obchodním (podnikovém) rejstříku deklaratorní, nebo konstitutivní účinky. Podle
ust. § 111 hosp. zák., skutečnosti zapsané v podnikovém rejstříku jsou účinné
vůči všem organizacím a osobám ode dne, kdy zápis byl proveden. Nebyla-li
určitá skutečnost do podnikového rejstříku zapsána, nelze se jí dovolávat vůči
jiným organizacím nebo osobám, leda že by o těchto nezapsaných skutečnostech
věděly. Podle ust. § 27 odst. 2 obch. zák. skutečnosti zapsané v obchodním
rejstříku jsou účinné vůči každému ode dne, ke kterému byl zápis proveden.
Rejstříkový soud rozhoduje ve věcech zápisu skutečností do obchodního
(podnikového) rejstříku usnesením, které je vykonatelné až po nabytí právní
moci. Jak bylo zjištěno soudem prvního stupně, usnesení Obvodního soudu pro
Prahu 1 ze dne 2. 3. 1992, č. j. Sv 75/02 Firm 18149/91, kterým byli žalovaní
5), 6) a 7) zapsáni do obchodního rejstříku, nenabylo právní moci. Stalo se tak
proto, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 1992 pod č. j. 16 Co
234/92-32, bylo toto usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 zrušeno a řízení
ohledně návrhu na změnu zápisu v obchodním rejstříku zastaveno.
Dovolatel tvrdí, že zápis do rejstříku má bezpochyby konstitutivní charakter, a
protože nedošlo k nabytí právní moci usnesení Obvodního soudu v Praze, byl
zápis proveden protiprávně. Žalovaní 5) až 7) se tak nemohli stát společníky
žalovaného 1). Protože se žalovaní 5) až 7) nestali společníky veřejné obchodní
společnosti P. , nelze vůči uvedeným žalovaným vyvozovat jakoukoliv spoluúčast
na ručení za závazky P. v. o. s. a uložit jim povinnost se podílet na jejich
úhradě. Dovolatel navrhuje předmětný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26.
1. 1999 sp. zn. 5 Cmo 526/98 zrušit a vrátit mu jej zpátky k dalšímu
řízení.
Nejvyšší soud jako soudu dovolací, po zjištění, že podané dovolání má
náležitosti, předepsané zákonem (ust. § 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 a 2 o. s.
ř.) a že je přípustné (ust. § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), dospěl k závěru,
že dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ust. § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.
může spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval
nesprávný právní předpis nebo, že správně použitý právní předpis nesprávně
vyložil, popř. na daný případ nesprávně aplikoval.
Posoudit, zda je napadený rozsudek odvolacího soudu se zřetelem k uplatněnému
dovolacímu důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., obsahově
konkretizovanému dovolacími námitkami správný (§ 243b odst. 1 o. s. ř.),
znamená přezkoumat opodstatněnost odvolacím soudem vysloveného právního závěru,
že žalovaní 5), 6) a 7) se stali společníky žalovaného 1) a tedy ručí solidárně
za jeho závazky.
Zápisy do obchodního (podnikového) rejstříku mají dvojí povahu. Konstitutivní
povahu mají zápisy, o kterých to výslovně stanoví právní norma. V ostatních
případech mají zápisy pouze deklaratorní povahu, což znamená, že účinky
zapisovaných skutečností nastávají nezávisle na zápisu do obchodního
(podnikového) rejstříku.
V posuzovaném případě je rozhodné, zda se žalovaní 5), 6) a 7) stali
společníky žalovaného 1) v důsledku změny společenské smlouvy, kterou je nutno
posuzovat podle ustanovení tehdy platného hospodářského zákoníku Uvedení
účastníci se totiž nemohli stát společníky až zápisem do obchodního
(podnikového) rejstříku, resp. právní mocí usnesení o zápisu do tohoto
rejstříku, neboť účinnost změny společenské smlouvy nenastávala zápisem do
rejstříku. Takový zápis měl pouze deklaratorní účinek.
Podle ust. § 764 obch. zák., se právní povaha veřejných obchodních
společností, které vznikly před účinností tohoto zákona, posuzuje podle
obchodního zákoníku. Podle ust. § 87 odst. 1 obch. zák. společník, který do
společnosti přistoupil, ručí i za závazky společnosti vzniklé před jeho
přistoupením. Jestliže zanikne účast společníka za trvání společnosti, ručí jen
za závazky, které vznikly před zánikem jeho účasti (odst. 2 cit. ustanovení).
Z citovaných ustanovení hospodářského zákoníku a obchodního zákoníku
vyplývá, že přistoupivší společníci ručí za závazky vzniklé před jejich
přistoupením, popř. v době, kdy byli společníky. Pro posouzení v dané věci však
musí být na jisto postaveno, že se žalovaní 5), 6) a 7) skutečně stali
společníky změnou společenské smlouvy, k níž došlo 3. 10. 1991. Tuto otázku,
kterou je nutno se zabývat jako otázkou předběžnou, však odvolací soud neřešil,
jak ze spisu vyplývá. Řízení je tak zatíženo vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 241 odst. 3 písm. b) o. s. ř.).
Dovolací soud musel rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušit a věc
vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení (ust. § 243b odst. 1 věta za
středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 7. února 2001
JUDr. František F a l d y n a, CSc., v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová