29 Cdo 1155/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci
navrhovatelů a) JUDr. M. V., a b) O. V., obou zastoupených JUDr. Vladimírem
Kolářem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Jihlavská 823/78, PSČ 140 00, za
účasti Stavebního bytového družstva POKROK, se sídlem v Praze 8, Kollárova
157/18, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 00034398, zastoupeného Mgr.
Martou Janouškovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Malátova 645/18, PSČ 150
00, o prohlášení rozhodnutí shromáždění delegátů o vyloučení navrhovatelů z
družstva za neplatné, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 81 Cm
9/2010, o dovolání Stavebního bytového družstva POKROK proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 26. září 2012, č. j. 14 Cmo 152/2011-59, takto:
I. Dovolání se v rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. září 2012, č. j. 14 Cmo 152/2011-59,
jíž byl potvrzen výrok II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince
2010, č. j. 81 Cm 9/2010-34, o nákladech řízení, a v rozsahu, v němž směřuje
proti druhému výroku téhož usnesení o nákladech odvolacího řízení, odmítá.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání zamítá.
III. Stavební bytové družstvo POKROK je povinno zaplatit každému z
navrhovatelů na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.630,- Kč, a to do tří dnů
od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupce.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. prosince 2010, č. j. 81 Cm 9/2010-34,
prohlásil za neplatné rozhodnutí shromáždění delegátů Stavebního bytového
družstva POKROK (dále jen „družstvo“) ze dne 21. listopadu 2009, jímž bylo
zamítnuto odvolání navrhovatelů proti rozhodnutí představenstva družstva o
vyloučení navrhovatelů z družstva (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení
(výrok II.). V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání družstva potvrdil
usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího
řízení (druhý výrok). Soudy vyšly z toho, že:
1) Družstvo zaslalo oběma navrhovatelům (jakožto společným členům družstva)
dopisem ze dne 15. prosince 2008 výstrahu před vyloučením z družstva (dále jen
„výstraha“) s tím, že ke dni 30. listopadu 2008 eviduje jejich dluh na nájemném
a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši 29.265,- Kč (dále též
jen „nájemné a služby“), přičemž spolu s poplatkem z prodlení ve výši 14.416,-
Kč a „upomínacími výlohami“ ve výši 300,- Kč navrhovatelé družstvu dluží celkem
43.981,- Kč. Navrhovatelé byli ve výstraze vyzváni k úhradě dluhu do 30 dnů od
jejího doručení, zásilky obsahující výstrahu uložené na poště si však
nevyzvedli. 2) Rozhodnutím představenstva družstva ze dne 18. března 2009, č. j. 013/143/09
(dále též jen „rozhodnutí představenstva“), byli navrhovatelé vyloučeni z
družstva z důvodu, že přes výstrahu před vyloučením neplní základní členské
povinnosti nájemce družstevního bytu, tj. neplatí nájemné a služby. 3) Družstvo zaslalo navrhovatelům dopisem ze dne 21. dubna 2009 řádné
vyúčtování užívání bytu a služeb spojených s užíváním bytu za rok 2008 s
vyčísleným nedoplatkem ve výši 19.509,- Kč (dále jen „vyúčtování“) s tím, že
nedoplatek má být uhrazen přiloženou složenkou do 31. července 2009. Navrhovatelé požadovanou částku 22. května 2009 uhradili. 4) JUDr. M. V. se 16. června 2009 odvolal proti rozhodnutí představenstva o
vyloučení z družstva s tím, že výstrahu do vlastních rukou neobdržel, neznal
tedy její přesný obsah, následně ale splnil požadavek na úhradu dluhu ve výši
19.509,- Kč, vyčísleného v obdrženém vyúčtování. 5) Shromáždění delegátů družstva dne 21. listopadu 2009 zamítlo odvolání JUDr. M. V. a potvrdilo rozhodnutí představenstva o vyloučení navrhovatelů z družstva
(dále jen „rozhodnutí shromáždění delegátů“) s tím, že ke dni konání
shromáždění delegátů nepominuly důvody vyloučení, neboť „dluh na nájemném,
vyúčtování služeb nebo poplatcích z prodlení“ navrhovatelé neuhradili. 6) Dluh navrhovatelů činil dle sdělení družstva k 20. říjnu 2010 celkem 4.874,-
Kč a byl tvořen dluhem na nájemném a službách ve výši 750,- Kč, poplatkem z
prodlení ve výši 3.974,- Kč a „upomínacími výlohami“ ve výši 150,- Kč. Soud prvního stupně úvodem konstatoval, že představenstvo družstva vyloučilo
navrhovatele z družstva pro neuhrazení dluhu, jehož výši ve svém rozhodnutí
neuvedlo. V následně zaslaném vyúčtování za rok 2008 družstvo vyčíslilo
nedoplatek částkou 19.509,- Kč a na povinnost úhrady příslušenství dluhu
navrhovatele neupozornilo.
„Lze připustit, že navrhovatelé se na základě tohoto
dopisu domnívali, že celý dluh činí 19.509,- Kč, a tím, že jej dne 22. května
2009 zaplatili, problém vyřešili,“ dovodil soud prvního stupně. Dále soud zdůraznil, že vyloučení z družstva je mimořádně závažný způsob
ukončení členství v bytovém družstvu. Družstvo v rozporu s článkem 17 odst. 1
svých stanov navrhovatele nepřizvalo k jednání představenstva ani shromáždění
delegátů o jejich vyloučení, a tím jim znemožnilo se k věci vyjádřit, vznik
dluhu a důvody nedoplatků vysvětlit a případně tak ovlivnit rozhodnutí
představenstva či shromáždění delegátů v jejich prospěch. Podle názoru soudu
prvního stupně tak došlo k závažnému porušení stanov družstva ve smyslu § 231
odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Ve světle právního závěru učiněného Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27. dubna 2006, sp. zn. 29 Odo 1374/2005 (jež je veřejnosti dostupné – stejně jako
ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových
stránkách), se pak dlužná částka jevila soudu prvního stupně jako bagatelní a
„nezpůsobilá zapříčinit tak závažné následky, jako je vyloučení člena z
družstva a následný zánik práva na vydání družstevního bytu do vlastnictví.“
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti
rozhodnutí shromáždění delegátů, nikoli však pro porušení článku 17 odst. 1
stanov (jenž se podle odvolacího soudu neuplatní, jelikož má přednost zvláštní
úprava institutu vyloučení z družstva zakotvená v článku 13 stanov), ale pro
porušení článku 13 odst. 2 stanov, podle něhož musí být rozhodnutí o vyloučení
členu družstva doručeno do vlastních rukou a musí obsahovat důvod vyloučení,
který nelze dodatečně měnit. V rozhodnutí představenstva ani v rozhodnutí shromáždění delegátů nebyl dluh na
nájemném a úhradách za plnění poskytovaná s užíváním bytu, pro který byli
navrhovatelé z družstva vyloučeni, vyčíslen. Důvod vyloučení tak podle
odvolacího soudu nebyl v rozporu s článkem 13 odst. 2 stanov v rozhodnutích
uveden. Proti usnesení odvolacího soudu v celém jeho rozsahu podalo družstvo dovolání,
ohlašujíc, že otázka obligatorních obsahových náležitostí rozhodnutí o
vyloučení člena družstva dle § 231 odst. 4 obch. zák. nebyla judikaturou
Nejvyššího soudu dosud vyřešena a že ji odvolací soud nesprávně právně posoudil
[tj. opírajíc důvodnost dovolání o § 241a odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963
Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)], a navrhujíc, aby
rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k
dalšímu řízení. Dovolatel je toho názoru, že rozhodnutí představenstva i shromáždění delegátů
družstva byla dostatečně srozumitelná a určitá, a proto nemohou být v rozporu s
právními předpisy.
Rozhodnutí představenstva ve svém odůvodnění odkazovalo na
článek stanov, na jehož základě byli navrhovatelé vyloučeni z družstva, a na
navrhovatelům zaslanou výstrahu, jež obsahovala vyčíslení jejich aktuálního
dluhu a rovněž upozornění, že v případě neuhrazení dlužné částky bude
představenstvu podán návrh na vyloučení navrhovatelů z družstva. Výstraha tak
splňovala veškeré náležitosti kladené na ni usnesením Nejvyššího soudu ze dne
21. prosince 2010, sp. zn. 29 Cdo 4002/2009, uveřejněným pod číslem 91/2011
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „ R 91/2011“), když
srozumitelně a určitě specifikovala povinnost, již navrhovatelé porušili. Následná rozhodnutí pouze potvrdila skutkový stav a porušení povinnosti, jehož
se navrhovatelé dopustili a pro které byli vyloučeni. Podle názoru dovolatele je proces vyloučení člena z družstva nutné posuzovat „v
celkovém kontextu, kdy není potřeba v každém rozhodnutí, jež k vyloučení vede,
přesně vyčíslovat částku, pro kterou je člen družstva vylučován (neboť tato se
v průběhu procesu mění), ale postačí, když je dlužná částka uvedena v prvotní
výstraze před vyloučením.“
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti té části prvního výroku usnesení
odvolacího soudu, kterou byl potvrzen výrok II. usnesení soudu prvního stupně o
nákladech řízení, a proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech
odvolacího řízení, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod
číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); Nejvyšší soud je proto
v tomto rozsahu odmítl podle § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. Dovolání proti té části prvního výroku usnesení odvolacího soudu, jíž byl
potvrzen výrok I. usnesení soudu prvního stupně ve věci samé, je přípustné
podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro řešení otázky dovoláním otevřené, tj. zda rozhodnutí o vyloučení člena z bytového družstva pro neplacení nájemného (a
případně i úhrad za plnění poskytovaná s užíváním družstevního bytu) musí
obsahovat konkrétní specifikaci dluhu. Dovolání však není důvodné. Z § 231 odst. 4 obch. zák. se podává, že člen družstva může být vyloučen,
jestliže opětovně a přes výstrahu porušuje členské povinnosti, nebo z jiných
důležitých důvodů uvedených ve stanovách. Fyzická osoba může být vyloučena
také, byla-li pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin, který spáchala
proti družstvu nebo členu družstva. O vyloučení, které musí být členu písemně
oznámeno, rozhoduje, pokud stanovy neurčují jinak, představenstvo. Proti
rozhodnutí o vyloučení má člen právo podat odvolání k členské schůzi. Není-li
právo na odvolání uplatněno do tří měsíců ode dne, kdy se člen dověděl nebo
mohl dovědět o rozhodnutí o vyloučení, zaniká. Podle § 239 odst. 7 obch. zák. platí, že není-li s ohledem na rozsah družstva
dobře možné svolávat členskou schůzi, mohou stanovy určit, že v rozsahu jimi
stanoveném plní působnost členské schůze shromáždění delegátů. Každý z delegátů
se volí stejným počtem hlasů.
Stanovy mohou určit odchylky, pokud jsou nutné
vzhledem k organizačnímu uspořádání družstva. Z R 91/2011 plyne, že placení nájemného (resp. úhrad za plnění poskytovaná s
užíváním družstevního bytu) je jednou z členských povinností člena vůči
bytovému družstvu, pro jejíž opětovné porušování může být člen z družstva
vyloučen. Vyloučení pro tento důvod musí vždy předcházet výstraha. O vyloučení rozhoduje zásadně představenstvo družstva (srov. § 231 odst. 4 větu
třetí obch. zák.). Jelikož v důsledku rozhodnutí představenstva družstva o
vyloučení zaniká členství v družstvu, zákon stanoví, že musí být členu písemně
oznámeno. Vyloučení z družstva je velmi závažným zásahem do postavení jeho člena; v
bytovém družstvu je tato sankce zvláště citelná, neboť je spojena se zánikem
nájmu družstevního bytu (srov. § 714 zákona č. 40/1964 Sb., občanského
zákoníku). Písemné oznámení o rozhodnutí představenstva musí obsahovat alespoň
identifikaci vylučovaného člena, výrok o vyloučení z družstva (formulovaný
určitým a srozumitelným způsobem), stručnou specifikaci skutku, pro který byl
člen vyloučen (v takovém rozsahu, aby nebyl zaměnitelný s jiným), a poučení o
právu podat odvolání k členské schůzi (příp. ke shromáždění delegátů). Je-li
důvodem vyloučení z bytového družstva neplacení nájemného a úhrad za plnění
poskytovaná s užíváním družstevního bytu, musí skutkové vymezení důvodu
vyloučení v rozhodnutí o vyloučení obsahovat přesnou specifikaci dluhu,
zpravidla včetně uvedení období, za něž dluh vznikl, a výše dlužné částky. Již skutečnost, že písemné oznámení o rozhodnutí představenstva družstva ze dne
18. března 2009 neobsahuje přesnou specifikaci dluhu, pro který měli být
navrhovatelé z družstva vyloučeni, tak zakládá důvod pro prohlášení rozhodnutí
shromáždění delegátů, které rozhodnutí představenstva potvrdilo, za neplatné. Názor dovolatele, že „postačí, když je dlužná částka uvedena v prvotní výstraze
před vyloučením“, je nesprávný jak v obecné rovině (neboť bagatelizuje význam
rozhodnutí představenstva o vyloučení člena z družstva, v jehož důsledku,
nikoli v důsledku výstrahy, zaniká členství v družstvu), tak i v poměrech
projednávané věci, neboť – jak připustil sám dovolatel – výše dluhu se v
průběhu procesu vyloučení může měnit (k čemuž došlo i v projednávané věci). Ve vztahu ke skutkovým okolnostem projednávané věci považuje Nejvyšší soud za
nezbytné dodat i následující:
Již dříve judikatura dovodila, že účelem úpravy vyloučení člena z družstva je
chránit družstvo před opakovaným či závažným porušováním členských povinností
členem družstva. Z § 56a odst. 2 a § 260 obch. zák. pak vyplývá, že této
možnosti družstvo nesmí zneužívat. Takovým zneužitím by mohlo být i rozhodnutí
o vyloučení člena za nevýznamné porušení povinností či využití postupu podle §
231 odst. 4 obch. zák. v případech, kdy existuje adekvátnější (přiměřenější)
podstatně účinnější způsob, kterým může družstvo zajistit dodržování povinností
člena družstva. Vždy je ale třeba vážit zásah do poměrů obou zúčastněných
stran, tj.
družstva i dotčeného člena (viz soudem prvního stupně přiléhavě
citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2006, sp. zn. 29 Odo
1374/2005, či ze dne 29. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 2949/2007). Nejvyšší soud na tomto základě uzavírá, že rozhodnutí o vyloučení člena z
bytového družstva pro neplacení nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s
užíváním družstevního bytu musí obsahovat přesnou specifikaci dluhu i proto,
aby bylo možno posoudit, zda je vyloučení člena z družstva přiměřenou sankcí za
porušení členských povinností. Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho
obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit
nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci
u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.),
dovolání v rozsahu uvedeném ve výroku II. zamítl podle § 243b odst. 2 části
věty před středníkem o. s. ř. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání družstva bylo zčásti odmítnuto a zčásti zamítnuto a
navrhovatelům vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny zástupce navrhovatelů za jeden úkon právní služby –
vyjádření k dovolání dle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o
odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif) ve znění účinném do 7. května 2013 - jejíž výše podle § 6
odst. 1, § 7 bodu 5 a § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu činí (za každého
ze zastoupených) 3.100,- Kč. Podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu se odměna
snižuje o 20 %, tj. na částku 2.480,- Kč. Spolu s (jedinou) náhradou paušálních
výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300,- Kč tak dovolací soud přiznal
každému z navrhovatelů k tíži družstva celkem 2.630,- Kč. K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního
tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního
kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010,
uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinné družstvo, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se
oprávnění domáhat jeho výkonu.