29 Cdo
1158/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc.
JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní
věci navrhovatelů a/ J.K., zastoupené JUDr. Margit Beranovou, advokátkou, se
sídlem v Brně, Rooseveltova 6/8, PSČ 602 00, a b/ J. J., za účasti Bytového
družstva Vodova 41, se sídlem v Brně, Vodova 41, PSČ 612 00, identifikační
číslo 26 31 05 62, zastoupeného Mgr. Robertem Follem, advokátem, se sídlem v
Brně, Šumavská 31, PSČ 612 54, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze
družstva, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 9 Cm 46/2003, o dovolání
navrhovatelky a) proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. července
2008, č. j. 8 Cmo 58/2008-275, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. července 2008, č. j. 8 Cmo
58/2008-275, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. září 2007, č. j. 9 Cm 46/2003-187,
zamítl návrh (podaný původní navrhovatelkou L. Š.) na vyslovení neplatnosti
usnesení členské schůze Bytového družstva Vodova 41 (dále jen “družstvo“) ze
dne 10. dubna 2003, „o způsobu výběru člena a dalším členském vkladu k bytu č.
2 a bytu č. 7“ (výrok I.), vyslovil neplatnost usnesení členské schůze družstva
ze dne 8. dubna 2004, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí představenstva o vyloučení
Ludmily Šabatové z družstva (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení (výrok
III.) a prominul pořádkovou pokutu udělenou družstvu (výrok IV.).
Ve výroku označeným rozhodnutím zrušil Vrchní soud v Olomouci k odvolání všech
účastníků rozhodnutí soudu prvního stupně v napadených výrocích I., II. a III.
a řízení zastavil.
Vyšel přitom z toho, že:
1) Řízení bylo zahájeno dvěma návrhy L.Š., posléze spojenými ke společnému
projednání, dne 3. června 2003, resp. dne 7. července 2004.
2) Původní navrhovatelka zemřela 14. března 2005.
3) Soud prvního stupně usnesením ze dne 19. září 2005, č. j. 9 Cm 46/2003-28,
rozhodl tak, že v řízení bude pokračováno na straně navrhovatelky s J. K. a J.
J. jakožto dědici původní navrhovatelky.
Na takto ustaveném základě odvolací soud konstatoval, že smrtí původní
navrhovatelky „nastala překážka postupu řízení v obou zahájených řízeních,
neboť tímto okamžikem navrhovatelka ztratila způsobilost být účastníkem
řízení“. Proto dále podle ustanovení § 107 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) zkoumal, zda smrtí původní navrhovatelky
došlo k zániku „jí uplatněného nároku anebo tento nárok přešel na právní
nástupce“, a uzavřel, že „jak právo domáhat se u soudu prohlášení rozhodnutí o
svém vyloučení z družstva“ za neplatné, „tak právo domáhat se vyslovení
neplatnosti usnesení členské schůze je vázáno pouze na osobu konkrétního člena
družstva a jde-li o fyzickou osobu, její smrtí uplatněné nároky zanikají“. Je
tomu tak proto, že „dědic členských práv a povinností člena družstva se nestane
automaticky členem družstva tím, že by vstoupil do práv a povinností zemřelého
člena družstva, naopak … dědic se nově stane členem družstva, a to jen tehdy,
když družstvo o členství požádá“. Teprve tehdy „vzniknou nově členská práva a
povinnosti; nevstupuje tedy do těch práv a povinností, které nemají majetkovou
povahu a byly vázány na osobu člena družstva“.
Jelikož členství původní navrhovatelky zaniklo její smrtí (§ 232 odst. 1 zákona
č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku - dále jen „obch. zák.“), přičemž v řízení
uplatněná práva na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze postupem podle
ustanovení § 231 odst. 5 a § 242 odst. 1 obch. zák. na právní nástupce
nepřešla, neumožňuje povaha jí uplatněných nároků v řízení pokračovat a na
místě je řízení zastavit (§ 107 odst. 5 věta první o. s. ř.).
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka a/ (J. K.) dovolání, jehož
přípustnost opírá o ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř., namítajíc, že napadené
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy uplatňujíc
dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), a navrhujíc,
aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému
projednání.
Dovolatelka brojí proti závěru odvolacího soudu, podle něhož je právo člena
družstva domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze vázáno pouze
na osobu konkrétního člena a jeho smrtí zaniká, majíc za to, že tento závěr je
v rozporu s ustanovením § 231 obch. zák.
Družstvo považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby
Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a je i
důvodné.
Podle ustanovení § 460 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen
„obč. zák.“), se dědictví nabývá smrtí zůstavitele.
Podle ustanovení § 232 obch. zák. členství fyzické osoby v družstvu zaniká
smrtí. Dědic členských práv a povinností zůstavitele může požádat družstvo o
členství. Zákon nebo stanovy mohou určit, kdy představenstvo nesmí dědicovo
členství odmítnout nebo kdy se nevyžaduje souhlas představenstva s nabytím
členských práv a povinností dědicem (odstavec první).
Souhlas představenstva se nevyžaduje, jestliže dědic nabyl práva a povinnosti
spojené s členstvím v bytovém družstvu (odstavec druhý).
Jestliže zemře nájemce družstevního bytu a nejde-li o byt ve společném nájmu
manželů, přechází smrtí nájemce jeho členství v družstvu a nájem bytu na toho
dědice, kterému připadl členský podíl (§ 706 odst. 3 obč. zák.).
Vztahem mezi ustanoveními § 706 odst. 3 obč. zák. a § 232 odst. 1 a odst. 2
obch. zák. se Nejvyšší soud zabýval v usnesení ze dne 18. března 2009, sp. zn.
29 Cdo 328/2007, uveřejněném pod číslem 16/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek (dále jen „R 16/2010“), jakož i v usnesení ze dne 17. prosince 2009,
sp. zn. 21 Cdo 4498/2008 (jež je veřejnosti přístupné na webových stránkách
Nejvyššího soudu). V nich uzavřel, že úprava přechodu členství v souvislosti s
úmrtím člena bytového družstva obsažená v občanském zákoníku je speciální k
ustanovení § 232 obch. zák., kterým se řídí otázky důsledku zániku členství
vyvolané smrtí člena v jiných (ostatních) typech družstev. Ten, na koho podle
právní úpravy obsažené v občanském zákoníku přešla členská práva a povinnosti
(tj. členský podíl) zemřelého člena bytového družstva, se stává na jeho místě
členem družstva, aniž by musel požádat družstvo o členství.
Dědic, jemuž bylo usnesením soudu vydaným v dědické řízení (§ 481 a násl. obč.
zák.) potvrzeno nabytí členského podílu (členských práv a povinností spojených
s členstvím) v bytovém družstvu, se stává členem družstva ke dni smrti
zůstavitele (srov. R 16/2010). Jakožto universální sukcesor člena bytového
družstva vstupuje do členských práv a povinností zůstavitele, a to v tom
„stavu“, v jakém se „nacházely“ ke dni smrti zůstavitele. Jeho postavení ve
vztahu k družstvu je tudíž stejné, jaké bylo postavení zůstavitele (srov.
mutatis mutandis ve vztahu k jinému než bytovému družstvu důvody usnesení
Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 51/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek).
Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že využila-li zůstavitelka
svého práva podat návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze,
upraveného v ustanovení § 242 obch. zák., jakož i práva podat návrh na
prohlášení rozhodnutí členské schůze o jejím vyloučení za neplatné podle
ustanovení § 231 odst. 5 obch. zák., vstupuje jako procesní nástupce do řízení
zahájených těmito návrhy na její místo dědic, jemuž připadl členský podíl
(členská práva a povinnosti) zůstavitelky v družstvu. O tom, s kým bude v
řízení pokračováno na místě zemřelé navrhovatelky, soud rozhodne usnesením
podle ustanovení § 107 odst. 1 o. s. ř.
Není-li v řízení o dědictví po zůstaviteli rozhodnuto o tom, kterému z dědiců
připadne členský podíl v družstvu, jsou procesními nástupci zůstavitelky
všichni dědicové a mají postavení nerozlučných společníků (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 1999, sp. zn. 21 Cdo 1820/99, uveřejněný
v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2000, pod číslem 67).
Jelikož právní názor odvolacího soudu, na němž založil své rozhodnutí, není
správný a dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl
uplatněn právem, Nejvyšší soud napadené usnesení podle § 243b odst. 2 věty za
středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§
243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta
druhá a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2010
doc.
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně
senátu