29 Cdo 1170/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce M. S., zastoupeného JUDr. Martinem Burianem, advokátem, se sídlem v Brně, Veselá 164/14, PSČ 602 00, proti žalované JUDr. I. M., advokátce, , jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně Jonáš v. o. s., identifikační číslo 60708557, o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 49 Cm 91/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. října 2008, č. j. 9 Cmo 51/2008-93, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Olomouci potvrdil k odvolání žalované rozsudek ze dne 12. října 2007, č. j. 49 Cm 91/2006-47, ve znění opravného usnesení ze dne 4. prosince 2007, č. j. 49 Cm 91/2006-55, jímž Krajský soud v Brně vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně Jonáš v. o. s. ve výroku označenou bytovou jednotku (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu - a to výslovně proti všem jeho výrokům - podala žalovaná dovolání, namítajíc, že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podstata dovolací argumentace je shodná s argumentací téže dovolatelky v typově shodné věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 Cdo 1169/2009 a Nejvyšší soud se k ní již vyjádřil v usnesení ze dne 17. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 1169/2009. Vzhledem k tomu, že jde o rozhodnutí ve věci s týmiž účastníky (ve shodných procesních postaveních), musí být jeho závěry účastníkům řízení známy.
Dovolatelka výslovně napadá rozsudek odvolacího soudu i v té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku o nákladech řízení, a ve druhém výroku o nákladech odvolacího řízení. Dovolání v tomto rozsahu ovšem není objektivně přípustné (srov. např. usnesení uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je proto potud bez dalšího odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř.
Dovolání proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Důvod založit přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení však Nejvyšší soud nemá, neboť všemi otázkami předkládanými mu k řešení dovolatelkou se již zabýval ve výše označeném usnesení sp. zn. 29 Cdo 1169/2009, na které v podrobnostech odkazuje.
Nejvyšší soud proto dovolání i v tomto rozsahu – z týchž důvodů jako v typově shodné věci vedené mezi shodnými účastníky pod sp. zn. 29 Cdo 1169/2009 – odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2010
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu