29 Cdo 1170/2024-144
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Komerční banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33/969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45 31 70 54, proti žalovaným 1) BAGSTAGE s. r. o., se sídlem v Líšném, 2. díl 6, PSČ 468 22, identifikační číslo osoby 27 91 48 44, 2) P. D., zastoupenému JUDr. Janem Špačkem, advokátem, se sídlem v Praze, Radlická 663/28, PSČ 150 00, a 3) K. D., zastoupené JUDr. Janem Špačkem, advokátem, se sídlem v Praze, Radlická 663/28, PSČ 150 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 74/2023, o dovolání druhého žalovaného a třetí žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2023, č. j. 12 Cmo 162/2023-64,
Dovolání se odmítá.
Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 19. června 2023, č. j. 47 Cm 74/2023-12, uložil žalovaným [1) BAGSTAGE s. r. o., 2) P. D. a 3) K. D.], aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci (Komerční bance, a. s.) částku 432.249,- Kč s 6% úrokem od 26. října 2022 do zaplacení, (směnečnou) odměnu ve výši 1.440,83 Kč a náklady řízení.
Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali žalovaní námitky, v nichž uplatnili (mimo jiné) i námitku místní nepříslušnosti Městského soudu v Praze. Usnesením ze dne 8. srpna 2023, č. j. 47 Cm 74/2023-30, Městský soud v Praze zamítl námitku místní nepříslušnosti vznesenou druhým žalovaným a třetí žalovanou.
Žalobce se vyjádřil k námitkám žalovaných v podání ze dne 29. srpna 2023; námitku místní nepříslušnosti měl za nedůvodnou, když místní příslušnost Městského soudu v Praze byla určena podle § 87 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Jakkoli byla směnka, o jejímž zaplacení soud rozhodl směnečným platebním rozkazem, vystavena jako blankosměnka (mimo jiné) bez uvedení platebního místa, byla následně v tomto směru doplněna v souladu s vyplňovacím prohlášením obsaženým v čl. 8.1.1. smlouvy o úvěru ze dne 4. srpna 2021, reg. č. 0099030817168 (dále jen „smlouva o úvěru“).
Usnesením ze dne 14. listopadu 2023, č. j. 12 Cmo 162/2023-64, Vrchní soud v Praze k odvolání druhého žalovaného a třetí žalované potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 8. srpna 2023.
Odvolací soud – vycházeje z § 11 odst. 1, § 84, § 85a, a § 87 písm. e) o. s. ř. ? zdůraznil, že bylo výhradně na žalobci, zda pohledávku ze směnky, která byla splatná v Praze, uplatní u soudu, v jehož obvodu je platební místo, nebo u obecného soudu žalovaných.
Současně uzavřel, že „otázka“ určení místní příslušnosti je otázkou výhradně procesní, při jejímž hodnocení soudy vycházejí jen z ustanovení občanského soudního řádu upravujících místní příslušnost, a potažmo z údajů obsažených ve směnečné listině. „Otázky možnosti vystavení směnky v neúplné podobě a existence oprávnění žalobce nevyplněné údaje do blankosměnky doplnit, jsou naproti tomu otázkami výhradně hmotněprávními a jejich zodpovězení je pro určení místní příslušnosti irelevantní“.
Proti usnesení odvolacího soudu podali druhý žalovaný a třetí žalovaná dovolání, které mají za přípustné podle § 237 o. s. ř., a to k řešení právní otázky, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu (podle jejich názoru) vyřešena, týkající se určení místní příslušnosti soudu [podle § 87 písm. e) o. s. ř.] za situace, kdy údaj platebního místa byl do blankosměnky doplněn až následně a dovolatelé neměli možnost volbu žalobce v tomto směru ovlivnit. Přitom dovolatelé byli zavázáni pouze původním textem směnky, která neobsahovala (k okamžiku podpisu) údaj platebního místa; proto se měla uplatnit podpůrná pravidla plynoucí z čl. I. § 76 odst. 3 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového.
Výklad § 87 písm. e) o. s. ř. provedený soudy nižších stupňů hodnotí jako rozporný s čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když příslušnost soudu i soudce musí vždy plynout přímo ze zákona a nesmí záviset na libovůli jedné ze stran sporu. Určení místní příslušnosti k projednání věci dle žalobcem doplněného platebního místa bylo „úmyslným a účelovým“ uplatněním práv tak, aby byli dovolatelé zbaveni ústavního práva na zákonného soudce a aby jim byla ztížena možnost uplatnit svá práva u soudu.
Proto požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil. Dovolání, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že v usneseních ze dne 27. března 2024, sp. zn. 29 Cdo 634/2024, a sp. zn. 29 Cdo 699/2024 (v právních věcech žalobce proti prvnímu a druhému žalovanému vedených u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cm 105/2023 a sp. zn. 49 Cm 104/2023) formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož je pro účely posouzení místní příslušnosti [§ 87 písm. e) o. s. ř.] rozhodující podoba směnky (a v ní určené platební místo) v okamžiku zahájení řízení; skutečnost, že šlo o původně o blankosměnku s nevyplněným údajem platebního místa, je v tomto směru právně nevýznamná.
Pro úplnost (a bez vazby na výsledek dovolacího řízení) Nejvyšší soud poukazuje (i) na obsah listin, které žalobce doložil k vyjádření k námitkám žalovaných, konkrétně smlouvy o úvěru (č. l. 34 až 37) a prohlášení avalistů ze 4. srpna 2021 (č. l. 38 a 39). Současně dodává, že způsob, jakým žalobce využil vyplňovací právo ve vztahu k údaji místa placení (viz sídlo žalobce v Praze), nelze hodnotit jako zneužití práva s cílem zbavit dovolatele ústavních práv na zákonného soudce a ztížit jim možnost bránit právo u soudu.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 5. 2024 JUDr. Petr Gemmel předseda senátu