29 Cdo 1208/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce Ing. J. G., zastoupeného Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem, se sídlem v Plzni, Malá 6, PSČ 301 00, proti žalované UniCredit Bank Czech Republic, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 858/20, PSČ 111 21, IČ 649 48 242, zastoupené JUDr. Petrem Vyroubalem, advokátem, se sídle v Praze 1, Na Příkopě 859/22, PSČ 110 00, o obnovu řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 18 Cm 148/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. července 2008, č.j. 5 Cmo 181/2008-214, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.460,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesení ze dne 30. listopadu 2007, č.j. 18 Cm 148/2002-190, kterým Městský soud v Praze zamítl žalobu o obnovu řízení, vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 18 Cm 148/2002.
Odvolací soud zdůraznil, že důkaz „evidencí žalované“ mohl být bez dalšího uplatněn již v původním řízení před soudem prvního stupně a „částečně“ také uplatněn byl, přičemž „okolnost, že tento návrh byl soudem prvního stupně zamítnut a že potřebu tohoto dokazování neshledal ani soud odvolací ani soud dovolací, nečiní tento důkaz způsobilým pro povolení obnovy řízení“. Důkazy výpovědí F. J. a spisovou dokumentací pořízenou Českou národní bankou sice nemohly být v původním řízení žalobcem uplatněny, nicméně tyto důkazy nemohou přinést pro žalobce příznivější rozhodnutí ve věci samé, neboť „z obou důkazů může jistě vyplynout, že listina obsahující smlouvu o investičním účtu se u žalované toho času nenachází, nemůže však jimi být prokázáno, že této smlouvy nikdy nebylo“. Navíc ani „v případě, kdyby smlouvy o investičním účtu nebylo, neměnilo by to nic na závěru o platnosti rámcové smlouvy a nedůvodnosti žaloby o vydání bezdůvodného obohacení“.
Odvolací soud tudíž uzavřel, že žalobce se domáhá obnovy řízení částečně s ohledem na důkazy, které bylo možné uplatnit v původním řízení a částečně s ohledem na důkazy, které sice ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) v původním řízení uplatnit nemohl, avšak které nemohou přivodit pro žalobce příznivější rozhodnutí ve věci.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl. Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o žalobě na obnovu řízení může být přípustné pouze podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/, odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o.
s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá. Zásadně právně významným napadené rozhodnutí nemohou činit námitky dovolatele, jimiž (posuzováno z hlediska jejich obsahu) brojí proti rozhodnutí odvolacího soudu v původním řízení (jehož obnovy se v projednávané věci domáhá). Soud v první fázi řízení o žalobě na obnovu řízení (jakožto mimořádném opravném prostředku) pouze posuzuje, zdali jsou zde zákonem předpokládané okolnosti (§
228 odst. 1 o. s. ř.) odůvodňující povolení obnovy řízení (§ 235e odst. 1 o. s. ř.); správnost rozhodnutí vydaného v původním řízení přitom nepřezkoumává. Přípustným pak dovolání nečiní ani námitka, podle níž „důkazní břemeno ohledně existence smlouvy o investičním účtu nese minimálně v původním řízení o vydání bezdůvodného obohacení žalovaná“, a není-li „schopna listinu předložit, pak je třeba, nebylo-li provedeno jiných důkazů, dovozovat, že listina nikdy neexistovala“. Je tomu tak již proto, že v původním řízení soudy z provedených - slovy dovolatele „jiných“ - důkazů dovodily, že písemná smlouva o vedení běžného účtu uzavřena byla (ačkoliv listinou jí obsahující nebyl ani v původním řízení důkaz proveden).
Dovolatelem označované důkazy pak tento skutkový závěr nejsou způsobilé ovlivnit (jak přiléhavě uzavřel odvolací soud, lze jimi pouze prokázat, že žalovaná nemá dotčenou listinu v dispozici). Důvod připustit dovolání podle § 238 odst. 1 písm. a) odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dovolání přípustné není. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“). Podle ustanovení § 10 odst. 1, odst. 3, § 14 odst. 1. a § 15 vyhlášky činí sazba odměny 3.500,-Kč. Takto určená sazba se podle ustanovení § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 1.750,- Kč, jelikož zástupce žalované učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle ustanovení § 13 odst. 3.
vyhlášky č. 177/1996 Sb.
ve výši 300,- Kč a náhradou za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 410,- Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) tak dovolací soud přiznal žalované k tíži žalobce celkem 2.460,- Kč. Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně 16. června 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á předsedkyně senátu