29 Cdo 1230/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně INTERINVEST Praha s.r.o., se sídlem v Praze 9, Ocelářská 35, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 26170485, zastoupené Mgr. Tomášem Peškem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1207/10, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) Q. D. M., 2) M. L., oběma zastoupených JUDr. Marcelou Vilímkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 8, Karolinská 661/4, PSČ 186 00, 3) P. B., a 4) L. B., oběma zastoupených JUDr. Vladimírem Zoufalým, advokátem, se sídlem v Praze 1, Národní 138/10, PSČ 110 00, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 7 C 297/2006, 6 C 468/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. října 2013, č. j. 29 Co 528/2013-366, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit třetímu žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.122,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce. III. Žalobkyně je povinna zaplatit čtvrté žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.122,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce. IV. Ve vztahu mezi žalobkyní, prvním žalovaným a druhou žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud Praha – východ rozsudkem ze dne 11. dubna 2013, č. j. 7 C 297/2006, 6 C 468/2006-320, zamítl žaloby o určení vlastnictví k pozemkům specifikovaným ve výroku (výroky I. a II.), rozhodl o nákladech řízení (výroky III., IV. a V.) a o vrácení zaplacené zálohy třetímu žalovanému a čtvrté žalované (výrok VI.). V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Krajský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. až V. (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok). Jde přitom (ve vztahu mezi žalobkyní, prvním žalovaným a druhou žalovanou) v pořadí o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když rozsudek ze dne
21. července 2009, č. j. 21 Co 206/2009-126 (jímž bylo potvrzeno zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 21. října 2008, č. j. 7 C 297/2006-81), zrušil Nejvyšší soud (spolu s rozsudkem prvního stupně) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 18. srpna 2011, č. j. 29 Cdo 1955/2010-174 (jenž je veřejnosti dostupný – stejně jako ostatní citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na webových stránkách Nejvyššího soudu) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Taktéž ve vztahu mezi žalobkyní, třetím žalovaným a čtvrtou žalovanou jde v pořadí o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když rozsudek ze dne 20.
ledna 2009, č. j. 21 Co 611/2008-278 (jímž bylo potvrzeno zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 20. června 2008, č. j. 6 C 468/2006-176), zrušil Nejvyšší soud (spolu s rozsudkem prvního stupně) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 31. března 2011, č. j. 29 Cdo 3896/2009-354, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o.
s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání, jež není přípustné podle § 238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle § 237 o. s. ř. Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož byla-li ve smlouvě o převodu nemovitostí, uzavřené dne 22. ledna 2004 mezi žalobkyní (jako prodávající) a společností INTERINVEST – DIS, a. s. (jako kupující) [dále jen “smlouva”], sjednána tržní (v daném místě a čase obvyklá) cena, není tato smlouva neplatná jen proto, že cena nebyla v rozporu s požadavkem § 196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem, je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. zejm.
rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2012, sp. zn. 31 Cdo 3986/2009, uveřejněného pod číslem 67/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Namítá-li dovolatelka, že kupní cena byla podstatně nižší než cena obvyklá, brojí proti opačným skutkovým závěrům soudů nižších stupňů a uplatňuje tak nezpůsobilý dovolací důvod, k jehož přezkoumání nelze dovolání připustit (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.).
S ohledem na výše uvedené pak dovolání nečiní přípustným ani námitky snášené proti závěru odvolacího soudu, podle něhož by vlastnické právo na žalované přešlo i tehdy, jestliže by smlouva byla neplatná. Ani případný opačný úsudek Nejvyššího soudu by nemohl vést ke zrušení napadeného rozhodnutí a nemohl by se tak projevit v poměrech dovolatelky založených rozhodnutím odvolacího soudu (srov. obdobně důvody usnesení Nejvyššího soudu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2014, sp. zn. 29 Cdo 3558/2013). Ve vztahu k nákladovým výrokům napadeného rozhodnutí dovolatelka žádnou otázku hmotného či procesního práva neotevírá a dovolání tudíž není již z tohoto důvodu v uvedeném rozsahu přípustné (§ 237 o.
s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 234f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná, co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 20. května 2014
JUDr. Petr Š u k předseda senátu