29 Cdo 1262/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Moravský zemský holding, a. s., se sídlem v Plzni, Solní 4, č. p. 278, PSČ 301 00, identifikační číslo osoby 44992220, zastoupené JUDr. Václavem Hajšmanem, advokátem, se sídlem v Plzni, Perlová 69/9, PSČ 301 00, proti žalovanému Ing. A. Š., zastoupenému JUDr. Adamem Rakovským, advokátem, se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, PSČ 120 00, o zaplacení 183.547,50 Kč, o návrhu žalovaného na vydání doplňujícího usnesení, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 51/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. května 2011, č. j. 50 Cm 51/2007-380, a proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. prosince 2011, č. j. 5 Cmo 353/2011-444, takto:
Návrh na vydání doplňujícího usnesení se zamítá.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. září 2013, č. j. 29 Cdo 1262/2012-493, zastavil řízení o „dovolání“ proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. května 2011, č. j. 50 Cm 51/2007-380 (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu dovolání odmítl (výrok II.) a žalovanému přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 10.599,60 Kč (výrok III.). Žalovaný dne 29. října 2013 navrhl vydání doplňujícího usnesení „k výroku III.“, kterým by mu Nejvyšší soud přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení v jiném (vyšším) rozsahu, než jak učinil. Nejvyšší soud návrh zamítl. Doplňující usnesení ve smyslu § 166 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. soud vydá, nerozhodl-li v usnesení o některé části předmětu řízení, nebo o nákladech řízení. Pro vydání doplňujícího usnesení v projednávané věci není důvodu, neboť o nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto v usnesení, kterým bylo dovolací řízení skončeno. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. listopadu 2013 JUDr. Filip C i l e č e k předseda senátu
ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Námitkou, podle níž jsou rozhodnutí soudů obou stupňů překvapivá a nepředvídatelná, neboť soud prvního stupně opřel zamítnutí žaloby o hodnocení důkazů, které byly již dříve součástí spisu (zejména Graf vývoje ceny emitenta akcií PSG), ačkoliv byl zavázán názorem odvolacího soudu vysloveným v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.
listopadu 2010, č. j. 5 Cmo 213/2010-309, podle něhož je nutné, aby žalovaný skutkově doplnil své tvrzení, že sjednal pro společnost velmi výhodný obchod a inkasoval velmi výhodnou cenu, a navrhnul důkazy, kterými jej prokáže, a odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil, místo toho, aby jej zrušil, dovolatelka poukazuje na případnou vadu řízení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., která však nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu, a proto přípustnost dovolání jejím prostřednictvím založit nelze.
Výtkou, podle níž „nelze bez dalšího vycházet z ceny akcií emitenta PSG, a. s. na RM-SYSTÉM a. s., když předmětné akcie vykupovala PSG International, a. s. následně za ještě mnohem vyšší cenu než 150,- Kč“, dovolatelka polemizuje se skutkovým závěrem odvolacího soudu, podle něhož cena akcií emitenta PSG, a. s. činila v době podpisu smlouvy o prodeji cenných papírů 20,- Kč za akcii; uplatňuje tak dovolací důvod dle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., který u dovolání, jež může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.
s. ř., nemá k dispozici. Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení sestávají z odměny za zastupování advokátem, jež podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31.
prosince 2012 (srov. Čl. II a Čl. III vyhlášky č. 486/2012 Sb.), činí 8.460,- Kč, a náhrady paušálních výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300,- Kč, celkem tedy 8.760,- Kč. Společně s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 1.839,60 Kč tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobkyně celkem 10.599,60 Kč. K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15.
května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Přípustnost dovolání Nejvyšší soud posuzoval s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušil ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. až uplynutím 31. prosince 2012.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně 25. září 2013
JUDr. Filip Cileček předseda senátu