29 Cdo 1276/99
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senáte složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci
žalobkyň A) A.H. a B) J.Š. , proti žalovaným 1) J.B. a 2) L.B. zastoupených
advokátkou , o 62 174 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod
sp. zn. 9 C 157/96, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v
Plzni ze dne 15. října 1998 c. j. 12 Co 691/98 - 46, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu dovolacího řízení.
Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 8. června 1998 č. j. 9 C
157/96 - 32 zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhaly po žalovaných zaplacení
částky 62 174 Kč, a to částkou 41 449 Kč s 16 % úrokem od 1. 10. 1995 do
zaplacení žalobkyni A) a částkou 20 725 Kč s 16 % úrokem od 1. 10. 1995
žalobkyni B), když dospěl k závěru, že žalobkyněmi uplatněný nárok na zaplacení
smluvní pokuty není ve smyslu ust. § 545 odst. 3 obč. zák. důvodný. Okresní
soud vycházel ze skutkových zjištění, že účastníci dne 15. 2. 1995 uzavřeli
kupní smlouvu, jíž žalobkyně prodaly žalovaným nemovitosti, přičemž v článku 3
si účastníci dohodli, že kupní cenu zaplatí kupující prodávajícímu do 60
kalendářních dnu od provedení vkladu vlastnického práva kupujících do katastru
nemovitostí. V případě prodlení kupujících se zaplacením kupní ceny jsou
povinni zaplatit prodávajícím smluvní pokutu ve výši 1% z dlužné částky za
každý i započatý kalendářní týden prodlení, a to v poměru k výši jejich
spoluvlastnických podílu. Tuto smlouvu okresní soud posoudil jako smlouvu
platnou ve smyslu ust. § 588 a násl. obč. zák. Žalovaní měli povinnost zaplatit
kupní cenu do 5.6.1995, avšak k její úhradě došlo až 23.6.1995. Na základe
zjištění, že žalovaný 1) byl od 5.5.1995 hospitalizován a následně léčen pro
infarkt myokardu a z tohoto důvodu nebyl schopen vyřizovat podnikatelský úvěr u
banky, dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaní porušení povinnosti
nezavinili a nejsou tak povinni ve smyslu ust. § 545 odst. 3 obč. zák. smluvní
pokutu zaplatit.
K odvolání žalobkyň Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 15.
října 1998 c. j. 2 Co 691 - 46 rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobě v
plném rozsahu vyhověl a současně rozhodl o náhradě nákladu před soudy obou
stupňů. Vyšel ze skutkových zjištění okresního soudu, které doplnil o provedení
listinných důkazů a přisvědčil jeho právnímu závěru o platnosti kupní smlouvy,
včetně ujednání o smluvní pokutě. Oproti soudu prvního stupně však odvolací
soud dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky ust. § 545 odst. 3 obč. zák.
Žalovaní měli 7 měsíců na to, aby si opatřili prostředky na úhradu kupní ceny,
neboť již ve smlouvě o smlouvě budoucí se zavázali předložit žalobkyním úvěrový
příslib na 75 % kupní ceny, což nesplnili. Spoléhali na skutečnost, že úvěrové
řízení u banky bude dokončeno včas. O nemoci žalovaného 1) žalobkyně
neinformovali a ani nepožádali v této souvislosti o změnu kupní smlouvy.
Žalované 2) nic nebránilo ve splnění uvedené povinnosti. Žalovaní se ani
nepokusili ze svých zdrojů zaplatit část kupní ceny v dohodnuté době. Za tohoto
stavu odvolací soud dovodil, že žalovaní neprokázali, že porušení povinnosti
zaplatit včas kupní cenu nezavinili.
Proti tomuto rozsudku podali žalovaní dovolání, kterým vytýkají
odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá
oporu v provedeném dokazování a přitom bylo významné pro aplikaci práva.
Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že neprokázali, že nezavinili prodlení
se zaplacením kupní ceny. Odvolací soud zcela pominul skutečnost, že onemocnění
žalovaného 1) zapříčinilo toto prodlení. Rovněž žalobkyně, které uzavřely
opožděně kupní smlouvu zavinily, že se úvěrové řízení protáhlo. Žalovaní se
teprve v únoru 1995 dozvěděli, že k žádosti o úvěr je třeba předložit kupní
smlouvu opatřenou doložkou o povolení vkladu vlastnického práva žalovaných do
katastru nemovitostí. O problémech s úvěrem informovali zástupce žalobkyň -
vnuka žalobkyně A) a manžela žalobkyně B), kteří s prodloužením lhůty
splatnosti kupní ceny nesouhlasili. Odvolací soud tak pominul rozhodné
skutečnosti ohledně úvěrového řízení, které měly vliv na posouzení zavinění
žalovaných. Žalovaní proto navrhli, aby rozsudek krajského soudu byl zrušen a
věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Dovolací soud uvážil, že dovolání v označené věci bylo podáno
oprávněnými osobami - účastníky řízení, řádně zastoupenými advokátem podle
ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením §
240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky
požadovanými ustanovením § 241 odst. 2 o.s.ř., opírá se o možný případ
přípustnosti dovolání podle § 238 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť dovolání bylo
podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek
soudu prvního stupně ve věci samé, přičemž vychází z dovolacích důvodů podle
ust. § 241 odst. 3 písm. c), d), o. s. ř.
Dovolací soud pak přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu
v Plzni v souladu s ustanovením § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru,
že dovolání není opodstatněné.
Z úřední povinnosti dovolací soud posuzuje vady vyjmenované v
ust. § 237 odst. 1 o. s. ř. a jiné vady, pokud mely za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 1 o. s. r.). Tyto vady nebyly dovolateli
tvrzeny a ani z obsahu spisu se nepodávají. Z ustanovení § 242 odst. 1 o. s.
ř., dále vyplývá, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody
včetně toho, jak je dovolatel vymezil. Předmětem dovolání je především otázka,
zda v daném případě žalovaní prokázali, že nezavinili prodlení se zaplacením
kupní ceny.
Dovolatelé především uplatňují dovolací důvod podle § 241 odst.
3 písm. c) o. s. ř. spočívající v tom, že rozhodnutí vychází ze skutkového
zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování.
O nesprávné skutkové zjištění ve smyslu ust. § 242 odst. 3 písm. c) o. s. ř. by
se mohlo jednat v případě, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z
provedených důkazů nevyplynuly ani jinak nevyšly v řízení najevo, anebo naopak
pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány. Skutkové
zjištění nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování tehdy, týká-li se
skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.
O takový případ se však v dané věci nejedná.
Rovněž právní názor odvolacího soudu, z něhož vychází jeho rozhodnutí,
je správný.
Ustanovení § 545 odst. 3 obč. zák. upravuje smluvní pokutu na principu
odpovědnosti za předpokládané zavinění. Důkazní břemeno, jak správně posoudil
odvolací soud, o nedostatku zavinění ve formě úmyslu či nedbalosti spočívá na
dlužníku - žalovaných.
Rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového závěru, že žalovaní
neprokázali, že na porušení uvedené smluvní povinnosti nenesou vinu. Žalovaní
při svém počínání nepostupovali tak, jak by to odpovídalo splnění jejich
smluvní povinnosti. Podle názoru dovolacího soudu v dané věci nejde o případ,
že by odvolací soud pominul nějakou podstatnou skutečnost z uvedených důkazů
vyplývající. Skutkové zjištění, že žalovaní měli 7 měsíců na opatření si
finančních prostředků, vyplývá z provedených listinných důkazů smlouvy o
smlouvě budoucí, sdělení Č.s. , pobočky S. i z výpovědi svědků a účastníků.
Žalovaní již při uzavírání smlouvy neměli pouze brát v úvahu, že úvěr jim bude
bankou poskytnut včas, a měli si zajistit možnost získání peněz i z jiných
zdrojů. Zejména v tomto jednání odvolací soud správně spatřuje nevědomou
nedbalost žalovaných, kteří si k přihlédnutím k okolnostem posuzovaného případu
(vyplývajících z výše uvedených důkazů), kdy banka jim své rozhodnutí o úvěru
sdělila až v únoru 1995, avšak i pres to, že měli předložit žalobkyním příslib
banky o poskytnutí úvěru, který žalovaní nezískali, vycházeli pouze z této
jediné možnosti získání peněz, nepočínali tak, aby řádně splnili svou
povinnost. Žalovaní si měli a mohli uvědomit, že banka jim úvěr včas
neposkytne.
Odvolací soud rovněž nepominul prokázané onemocnění žalovaného l), když
správně dovodil, že tato okolnost se týkala pouze jeho a nikoliv jeho manželky,
která nevyvinula žádné úsilí, aby ke vzniku situace vyvolávající možnost
porušení předmětné smluvní povinnosti nedošlo. Neoprávněná je i námitka
dovolatelů, že z jejich účastnické výpovědi vyplývá, že zástupci žalobkyň
odmítli prodloužení lhůty k zaplacení kupní ceny. Z výpovědi žalovaného 1) i z
výpovědi těchto zástupců vyplývá pouze skutečnost, že je informoval o
problémech se získáním úvěru, nikoliv však, že je žalovaný 1) žádal o změnu
smlouvy z důvodu nemoci.
Skutkové zjištění, že žalovaní zavinili prodlení se zaplacením kupní
ceny je podloženo důkazy, které byly v řízení provedeny a které odvolací soud
hodnotil v souvislosti s ostatními důkazy, a v jeho hodnocení není ani logický
rozpor. Pokud se chtěli žalovaní zprostit odpovědnosti za zaplacení smluvní
pokuty, nepostačovalo, že prokázali, že učinili vše podle svých subjektivních
schopností a znalostí. Odvolací soud správně hodnotil provedené důkazy, když
dovodil, že žalovaní nevyvinuli takové úsilí, které je možné požadovat od každé
osoby, aby svým jednáním nevyvolali možnost prodlení se zaplacením kupní ceny.
Krajský soud posoudil věc podle shora uvedeného ustanovení obč.
zákoníku, které správně vyložil, a nelze mu proto vytknout nesprávné posouzení
po stránce právní.
Z uvedeného vyplývá, že dovolateli uplatněné dovolací důvody podle §
241 odst. 3 písm. c), d) o. s. ř. nejsou dány, rozhodnutí Krajského soudu v
Plzni je v tomto směru správné, Nejvyšší soud České republiky proto dovolání
žalovaných podle ustanovení § 243b odst. 1 o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4, §
224 odst. 1 a § 151 odst. 1, neboť žalovaní s ohledem na výsledek řízení na
náhradu nákladu nemají právo a žalobkyně, které měly v dovolacím řízení plný
úspěch a mely tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladu tohoto řízení (§
142 odst. 1 o. s. ř.) žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. prosince 2000
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová