29 Cdo 1301/2024-673
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci
žalobce „HABEAS CORPUS“, spolek, se sídlem v Praze 9, Ocelkova 643/20, PSČ 198
00, identifikační číslo osoby 70108102, zastoupeného JUDr. Petrem Folprechtem,
advokátem, se sídlem v Praze 2, Záhřebská 562/41, PSČ 120 00, proti žalovanému
České republice - Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15,
PSČ 118 10, identifikační číslo osoby 00006947, o určení vlastnictví, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 42 C 50/2017, o žalobě pro zmatečnost a
žalobě na obnovu řízení podané žalobcem proti rozsudku Obvodního soudu pro
Prahu 1 ze dne 16. listopadu 2018, č. j. 42 C 50/2017-139, ve znění usnesení
téhož soudu ze dne 5. března 2019, č. j. 42 C 50/2017-180, a ze dne 5. března
2019, č.j. 42 C 50/2017-181, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
11. března 2020, č. j. 21 Co 63/2019, 21 Co 149/2019-324, o dovolání žalobce
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. září 2023, č. j. 21 Co
192/2023-628, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Rozsudkem ze dne 16. listopadu 2018, č. j. 42 C 50/2017-139, ve znění
(opravného) usnesení ze dne 5. března 2019, č. j. 42 C 50/2017-180 a
(doplňujícího) usnesení ze dne 5. března 2019, č. j. 42 C 50/2017-181, Obvodní
soud pro Prahu 1 (dále jen „obvodní soud“) zamítl žalobu, kterou se žalobce
(„HABEAS CORPUS“, spolek) domáhal vůči žalovanému (České republice -
Ministerstvu financí):
[1] určení vlastnictví k označeným nemovitým věcem nacházejícím se v
katastrálním území Karlín, obci Praha (I. výrok),
eventuálně
[2] aby mu nabídl k výběru a k převodu do vlastnictví jako náhradu
alespoň 3 jiné nemovitosti nebo 3 komplexy nemovitostí, každou v hodnotě
minimálně 10 miliónů Kč (II. výrok),
eventuálně
[3] aby mu zaplatil částku 14.685.506 Kč (III. výrok).
2. Rozhodl o nákladech řízení (IV. výrok) a o nákladech státu (V. výrok)
3. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. března 2020, č.
j. 21 Co 63/2019, 21 Co 149/2019-324:
[1] Potvrdil rozsudek obvodního soudu (první výrok).
[2] Rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
4. Podáním datovaným 12. května 2020 (č. l. 346-369), doplněným podáním
datovaným 2. července 2020 (č. l. 424-426), podal žalobce u Městského soudu v
Praze žalobu pro zmatečnost i žalobu na obnovu řízení proti rozsudku obvodního
soudu ze dne 16. listopadu 2018 (ve znění opravného a doplňujícího usnesení ze
dne 5. března 2019) a proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 11. března 2020,
odůvodněnou tím, že:
[1] Soud neprovedl důkazy, které žalobce získal po podání žaloby (č. l.
351).
[2] Řízení je postiženo zmatečnostmi dle § 229 odst. 1 písm. e/ zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a dle § 229
odst. 3 o. s. ř., jelikož soudce obvodního soudu JUDr. Pavel Freibert (dále jen
„P. F.“) byl ve věci podjatým. Z postupu soudů lze vyvodit zlý úmysl poškodit
a diskriminovat jej (č. l. 355), přičemž důvod zmatečnosti dle § 229 odst. 3 o.
s. ř. plyne z toho, že soudy neprovedly žalobcem navržené důkazy a že spis
nebyl veden řádně (č. l. 426).
5. Usnesením ze dne 12. ledna 2022, č. j. Ncp 20/2022-467, Vrchní soud v Praze:
[1] Určil, že k projednání žaloby pro zmatečnost z důvodu podle § 229 odst. 1
písm. e/ o. s. ř. a žaloby na obnovu řízení proti rozsudku obvodního soudu ze
dne 16. listopadu 2018 (ve znění opravného a doplňujícího usnesení ze dne 5.
března 2019) a proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 11. března 2020 jsou v
prvním stupni věcně příslušné okresní soudy (první výrok).
[2] Určil, že po právní moci usnesení bude věc vymezená prvním výrokem
postoupena k dalšímu řízení obvodnímu soudu.
6. Usnesením ze dne 9. května 2023, č. j. 42 C 50/2017-557, obvodní soud:
[1] Zamítl žalobu pro zmatečnost (I. výrok).
[2] Zamítl žalobu na obnovu řízení (II. výrok).
[3] Rozhodl o nákladech řízení (III. výrok).
7. Obvodní soud – vycházeje z § 228 odst. 1, § 229 odst. 1 písm. e/, § 233
odst. 1, § 234 odst. 1 a 235b odst. 1 o. s. ř. – dospěl k následujícím závěrům:
1) K důvodu obnovy řízení
8. Důvod obnovy řízení spatřovaný žalobcem v bezdůvodném neprovedení některých
jím navržených důkazů nebyl naplněn, neboť soudy se v řízení srozumitelně a
dostatečně vymezily k navrženým důkazům a k odvolacím námitkám žalobce.
2) K důvodu zmatečnosti
9. S námitkou podjatosti P. F., vznesenou žalobcem v nalézacím řízení, se tamní
soudy řádně vypořádaly a žalobce netvrdí žádné další (nové) důvody, na základě
kterých měl být onen soudce vyloučen. Důvod zmatečnosti podle § 229 odst. 1
písm. e/ o. s. ř. tak není naplněn.
10. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. září 2023, č.
j. 21 Co 192/2023-628:
[1] Potvrdil usnesení obvodního soudu ze dne 9. května 2023 (první
výrok).
[2] Rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
11. Odvolací soud – vycházeje z § 14, § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 písm. e/ o.
s. ř. – dospěl po přezkoumání usnesení obvodního soudu ze dne 9. května 2023 k
následujícím závěrům:
1) K důvodu obnovy řízení
12. S obvodním soudem souhlasí odvolací soud v závěru, že tvrzený důvod obnovy
řízení není dán. Důkazy navržené žalobcem nebyly provedeny (v nalézacím řízení)
nikoli proto, že to objektivně nebylo možné, nýbrž proto, že soudy vyhodnotily
jejich provedení jako nadbytečné. Tvrzení žalobce o údajné „díře“ ve spisovém
přehledu, shledal odvolací soud neopodstatněným (spis je veden řádně).
2) K důvodu zmatečnosti
13. Otázku, zda rozhodnutí napadené žalobou pro zmatečnost vydal soudce
vyloučený z projednávání a rozhodnutí věci posuzuje soud příslušný k rozhodnutí
o žalobě pro zmatečnost; případným rozhodnutím nadřízeného soudu o tom, zda je
soudce vyloučen, není vázán. O zmatečnost jde, jestliže se zjistí, že v době
vydání napadeného rozhodnutí byl dán důvod k vyloučení soudce podle § 14 o. s.
ř.
14. V námitce podjatosti spatřoval žalobce důvody podjatosti soudce P. F. v
tom, že v původním řízení navrhl důkaz výslechem některých soudců Městského
soudu v Praze, přičemž dotčený soudce byl u tohoto soudu na stáži. Namítal též,
že mezi soudci nižších a vyšších soudů je možný vztah nadřízenosti a
podřízenosti, dotčený soudce může na osoby soudců Městského soudu v Praze
„narazit“.
15. Mezi soudy prvního stupně a druhého stupně není dán vztah nadřízenosti a
podřízenosti. Jde o vymezení tzv. funkční příslušnosti mezi jednotlivými soudy
v rámci soudní soustavy (§ 10 odst. 1 o. s. ř.). Jen z toho, že soudce soudu
prvního stupně byl na stáži u soudu druhého stupně nelze dovodit důvody jeho
podjatosti. Žalobce pak ani netvrdil, že by dotčený soudce měl jakýkoli bližší
osobní vztah k soudcům odvolacího soudu vybočující z běžných vztahů v rámci
pracoviště.
16. Později začal žalobce tvrdit, že P. F. měl projevovat náklonnost viníkům
podvodně zcizených majetků ve věci, ve věci se dotazoval a zřejmě radil u „AK
Čalfa, Bartošík a partneři“. Tato (nepodložená) tvrzení nezakládají důvod
pochybovat o nepodjatosti dotčeného soudce a nemají vazbu na osoby, které byly
účastníky sporu. Ve shodě s obvodním soudem proto odvolací soud uzavírá, že
důvod zmatečnosti podle § 229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. není dán.
17. O té části žaloby pro zmatečnost, která směřuje proti rozsudku odvolacího
soudu ze dne 11. března 2020 a pojí se s důvodem zmatečnosti podle § 229 odst.
3 o. s. ř. rozhoduje v prvním stupni Městský soud v Praze, který řízení
přerušil usnesením ze dne 28. července 2022, č. j. 21 Co 63/2019, 21 Co
149/2019-475.
18. K tomu, že žalobce při jednání odvolacího soudu, jež se konalo 13. září
2023, vznesl námitku podjatosti předsedkyně senátu JUDr. Ladislavy Mentbergové
(dále jen „L. M.“) proto, že k němu má negativní vztah, zastává jiné hodnotové
postoje, má nepřátelský postoj k osobám, které se vrátily z emigrace do České
republiky, neeticky se chovala k různým osobám (B., Š.), byla ve spojení s
JUDr. Sváčkem, který ovlivňoval řízení v neprospěch žalobce, a podporovala
útoky JUDr. Sváčka na žalobce, odvolací soud uvedl, že tuto námitku nemá za
opodstatněnou, dále poukázal na § 14 odst. 4 o. s. ř. a postupoval podle § 15b
odst. 2 o. s. ř. (věc projednal a rozhodl).
II. Dovolání a vyjádření k němu
19. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce 30. listopadu 2023 dovolání
(M20-26), požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc
vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
20. Dovolatel namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1
o. s. ř.) a vytýká oběma soudům (dále označené) vady řízení.
21. K přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentuje dovolatel tím,
že při vznesení námitky pojatosti (v dané věci dne 13. září 2023 ohledně L. M.)
se listiny osvědčující důvody podjatosti řádně nečtou k důkazu. Totéž se stalo
u obvodního soudu při posuzování podjatosti P. F. Takový postup soudu odporuje
právu na spravedlivý proces i ustálené (v dovolání označené) judikatuře
Nejvyššího soudu (od které se odvolací soud odchýlil).
22. Dovolatel rovněž namítá, že oba soudy neprovedly jím namítané opomenuté
důkazy, takže není jasné, z jakých skutkových okolností soud vycházel a není
tudíž jasný ani skutkový podklad pro závěry a hodnocení soudu, čímž došlo k
porušení jeho základních práv a svobod.
23. „Další dovolací důvody“ (týkající se jak usnesení odvolacího soudu z 13.
září 2023, tak usnesení obvodního soudu z 9. května 2023) spočívají podle
dovolatele v tom, že:
a) Co do žaloby na obnovu řízení
[1] Obvodní soud úmyslně neprovedl včas navržené [podáním z 12. května
„2022“ (správně 2020)] důkazy.
[2] Obvodní soud opřel zamítavý výrok o nepravdivá tvrzení, která uvedl
v odstavcích 19 až 22 odůvodnění svého usnesení. Navíc je prokázáno, že se
soudy v původním řízení s navrženými důkazy ani vypořádat nemohly, neboť ve
spisovém přehledu je „díra“, která oba usvědčuje z „dokumentárního podvodu“.
Obvodní soud tak kryje podvod; nelze hodnotit důkazy, které soud neviděl a
vidět nemohl („díra ve spisu“). Odvolací soud pak vše „přikryl“ a sofistikovaně
odůvodnil zjevnou nespravedlnost.
b) Co do žaloby pro zmatečnost z důvodu dle § 229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.:
[1] Obvodní soud úmyslně neprovedl včas navržené důkazy k prokázání
podjatosti P. F.
[2] Obvodní soud úmyslně zamlčel v odstavci 18 usnesení rozhodné
skutečnosti, které žalobce tvrdil a prokazoval, čímž zkreslil skutkový stav v
neprospěch žalobce.
[3] Obvodní soud následně úmyslně nesprávně vyhodnotil situaci tak, že
nebyly dány důvody k vyloučení P. F. (ač žalobě pro zmatečnost mělo být
vyhověno).
III. Přípustnost dovolání
24. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
25. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání, maje na
zřeteli, že v dané věci může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř.
26. Dovolatel výslovně napadá usnesení odvolacího soudu z 13. září 2023
dovoláním „v celém rozsahu“.
27. V té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil usnesení obvodního
soudu ve výroku o nákladech řízení a ve druhém výroku napadeného usnesení o
nákladech odvolacího řízení Nejvyšší soud dovolání bez dalšího odmítl podle §
243c odst. 1 o. s. ř., jelikož přípustnost dovolání proti výroku o nákladech
řízení vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.
28. V té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil usnesení obvodního
soudu v zamítavých výrocích o věci samé, neplatí pro dovolání žádné z omezení
přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř. Nejvyšší soud nicméně v této části
dovolání odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř., když oproti
mínění dovolatele nedovodil rozpor napadeného rozhodnutí s ustálenou
rozhodovací praxí dovolacího soudu, a neshledává dovolání přípustným ani pro
některý z dalších případů vymezených v § 237 o. s. ř.
29. Především Nejvyšší soud uvádí, že dovolatel oběma soudům vytýká (poměřováno
obsahem dovolání obsahujícím tvrzení o porušení ústavních práv dovolatele)
postupy, jimiž mu v průběhu řízení o žalobě pro zmatečnost a o žalobě na obnovu
řízení odňaly možnost před soudem jednat (zmatečnost dle § 229 odst. 3 o. s.
ř.). Poukazem na (namítnutou) podjatost předsedkyně senátu odvolacího soudu L.
M. vystihuje dovolatel pro dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu též
důvod zmatečnosti dle § 229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. Takové (tvrzené)
zmatečnostní vady ale podle § 241a odst. 1 věty druhé o. s. ř. nejsou
způsobilým dovolacím důvodem a pro jejich posouzení proto nelze připustit
dovolání. Srov. k tomu též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp.
zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sb. rozh. obč., jehož závěry
se prosazují i v režimu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna
2013, jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014,
sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sb. rozh. obč. [
usnesení jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže)
dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu].
1) K důvodu obnovy řízení
30. V rozsahu, v němž se dovolání týká žaloby na obnovu řízení argumentuje
dovolatel ve prospěch závěru, že neprovedené důkazy měly být provedeny i v
tomto řízení a že šlo o důvod obnovy řízení.
31. Ustálenou judikaturou k tzv. opomenutým důkazům [k výkladu § 120 odst. 1
věty druhé o. s. ř. (jež určuje, že soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů
provede)] je především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. října 1998, sp. zn.
21 Cdo 1009/98, uveřejněný pod číslem 39/1999 Sb. rozh. obč. (dále jen „R
39/1999“), nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2008, sp. zn. 21 Cdo
4841/2007, uveřejněný pod číslem 71/2009 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 71/2009“),
anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. srpna 2018, sp. zn. 21 Cdo
1267/2018, uveřejněný pod číslem 83/2019 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 83/2019“).
Z judikatury Ústavního soudu srov. např. nález ze dne 6. prosince 1995, sp. zn.
II. ÚS 56/95, uveřejněný pod číslem 80/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního
soudu, nebo nález ze dne 13. září 1999, sp. zn. I. ÚS 236/1998, uveřejněný pod
číslem 122/1999 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu [nálezy jsou (stejně
jako další rozhodnutí Ústavního soudu zmíněné níže) dostupné i na webových
stránkách Ústavního soudu].
32. Z R 39/1999, R 71/2009 a R 83/2019 plyne, že soud neprovede důkazy, které
jsou pro věc nerozhodné a nemohou směřovat ke zjištění skutkového stavu věci
(ke zjištění skutečností předvídaných skutkovou podstatou právní normy), jakož
i důkazy, které jsou zjevně nabízeny jen proto, aby řízení bylo účelově
prodlouženo (důkazy pro rozhodnutí bezvýznamné). Stejně tak neprovede důkazy,
které byly pořízeny nebo opatřeny v rozporu s obecně závaznými právními
předpisy (důkazy nezákonné).
33. V poměrech dané věci oba soudy vyšly z toho, že důkazy, které žalobce
nabízel jako důvod obnovy řízení dle § 228 odst. 1 o. s. ř., jsou těmi, jež
nabízel soudům i v nalézacím řízení [a ty je neprovedly jako důkazy nepotřebné
(nadbytečné)].
34. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu nejsou takové důkazy ve smyslu §
228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. „novými důkazy“ (srov. např. důvody usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2009, sp. zn. 21 Cdo 3483/2008, uveřejněného
pod číslem 66/2010 Sb. rozh. obč.), ani důkazy, které žalobce „bez své viny
nemohl použít v původním řízení“ (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 3. března 2009, sp. zn. 22 Cdo 2363/2007). To, že nešlo ani o případ
podle § 228 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. (o důkazy, „které nemohly být provedeny v
původním řízení“) je zjevné (o situaci, kdy provedení důkazů bránila překážka
objektivní povahy, nešlo a dovolatel to ani netvrdil).
35. Napadené usnesení je s těmito závěry v souladu.
36. Zbývá dodat, že provádět v řízení o povolení obnovy řízení důkazy, které
bez ohledu na to, co jimi může být prokázáno, zjevně nesplňují předpoklady dle
§ 228 odst. 1 písm. a/ nebo b/ o. s. ř., žádný smysl nemá.
2) K důvodu zmatečnosti
37. Také v posouzení způsobu, jakým se soudy vypořádaly s důvodem zmatečnosti
dle § 229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř., je napadené rozhodnutí souladné s
ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
38. Již z usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. 31 Nd 209/2009,
uveřejněného pod číslem 65/2010 Sb. rozh. obč., se s přihlédnutím k argumentu
„a maiori ad minus“ (od většího k menšímu) podává, že nejsou-li bez dalšího
vyloučeni z projednávání a rozhodnutí příslušné věci (jen proto, že u takového
soudu působí) soudci soudu, jenž vystupuje za stát (coby spornou stranu) v
občanském soudním řízení (proti namítajícímu účastníku) jako jeho organizační
složka, pak důvodem vyloučení soudce soudu prvního stupně samo o sobě nemůže
být ani to, že u soudu vyššího stupně (odvolacího soudu, nadřízeného či
nejblíže společně nadřízeného soudu) dříve vykonal stáž. K rozlišení mezi pojmy
„nadřízený soud“ a „odvolací soud“ srov. též stanovisko pléna Nejvyššího soudu
z 27. června 1996, Plsn 1/96, uveřejněné pod číslem 48/1996 Sb. rozh. obč.
39. Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné
pod číslem 85/2012 Sb. rozh. obč.) též platí, že soudcův poměr k věci může
vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je
tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na
straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být
rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být
vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal
o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek
vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho
pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho
dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům
nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu
obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský
či naopak zjevně nepřátelský. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve
smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá
domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami
účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti
soudce. Srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS
105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu,
a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR
79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sb. rozh. obč.
40. Ani z tohoto judikatorního rámce napadené usnesení nevybočuje (co do výroku
potvrzujícího zamítnutí žaloby pro zmatečnost).
41. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f
odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. února 2026
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu