Nejvyšší soud Usnesení občanské

29 Cdo 1328/2011

ze dne 2011-12-08
ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.1328.2011.1

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka ve věci žalobkyně HR a VA s. r. o., se sídlem v Kardašově Řečici, Míru 235, identifikační číslo osoby 62503171, zastoupené JUDr. Janou Kučeravou, advokátkou, se sídlem v Jindřichově Hradci, Pravdova 1113/II, PSČ 377 01, proti žalovanému F. V., o zaplacení 200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1477/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. dubna 2010, č. j. 2 Cmo 249/2009-99, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 6. dubna 2009, č. j. 13 Cm 1477/2008-83, kterým Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu o zaplacení částky 200.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 4. března 1999 do zaplacení z důvodu promlčení žalovaného nároku. Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), avizujíc přitom uplatnění dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. b/ o.

s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovolání žalobkyně Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o.

s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá. Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.

s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7.

března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Namítá-li dovolatelka, že se o vzniku škody dozvěděla teprve dne 23. dubna 2007, kdy ze znaleckého posudku vypracovaného v řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 848/2002 zjistila, že jí O. M. neposkytl žádnou půjčku, a proto převod osobního automobilu jako protihodnoty půjčené částky (jehož hodnota v době převodu odpovídá žalované částce) byl z její strany plněním bez právního důvodu, polemizuje tím se skutkovým závěrem odvolacího soudu, podle něhož žalobkyně o vzniku škody věděla již dne 25.

září 2003, kdy jednajíc svým druhým jednatelem a společníkem Ing. J. H.

doplnila své trestní oznámení podané na žalovaného a podrobně v něm vylíčila předmětný skutek. Tato námitka se však pojí s dovolacím důvodem dle § 241a odst. 3 o. s. ř., který dovolatelka u dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemá k dispozici (srov. výslovné znění § 241a odst. 3 o. s. ř.). Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu přípustné být nemůže.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodu 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. prosince 2011

JUDr. Filip Cileček předseda senátu