29 Cdo 1334/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní
věci navrhovatelů a) Ing. L. V., b) Ing. V. R., c) D. s. r. o., d) Ing. T. H.,
a e) Ing. B. H. zastoupené advokátem a 2) T. u. L., H. f., o jmenování znalce
pro přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami, vedené u Krajského
soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci pod sp. zn. Nc 29/2004, o dovolání
navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. února 2005, č. j.
14 Cmo 309/2004 - 85, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. února 2005, č. j. 14 Cmo 309/2004 –
85 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
zprávy o vztazích mezi propojenými osobami (výrok I.) a současně rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
V odůvodnění usnesení odvolací soud uvedl, že v prvé řadě posuzoval, zda je B.
Č. M. oprávněna k podání odvolání. Odvolací soud uzavřel, že řízení o jmenování
znalce pro přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami podle
ustanovení § 66a odst. 12 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) je
řízením nesporným. Účastenství společnosti vzhledem k povaze řízení vyplývá z
ustanovení § 200e občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a ustanovení §
94 odst. 1 o. s. ř. Podle druhé definice účastníků jsou v řízení, které může
být zahájeno i bez návrhu, účastníky navrhovatel a ti, o jejichž právech nebo
povinnostech má být v řízení jednáno. Soudní praxe směřuje k výkladu, že ve
věcech, které se dotýkají práv a právem chráněných zájmů obchodní společnosti,
je účastníkem řízení i společnost, byť z hmotného práva její účast výslovně
neplyne. Odvolání společnosti B. Č. M. shledal odvolací soud odvoláním podaným
k tomu oprávněnou osobou.
Odvolací soud dále uvedl, že z výroční zprávy společnosti za rok 2002 zjistil,
že zprávu o vztazích (mezi propojenými osobami) podle ustanovení § 66a odst. 9
obch. zák. (dále též jen „zpráva“) obsahuje právě tato zpráva. Ve zprávě je
uvedeno, že ovládající společností je B. T. C. akciová společnost. V oddílu II.
jsou uvedeny obchody, které propojené osoby uzavřely, v oddílu III. jiné právní
úkony, učiněné v zájmu propojených osob a v oddílu IV. je konstatování, že
všechny smlouvy a jiná opatření byly uzavřeny za ceny obvyklé a nevznikla žádná
újma ani prospěch propojeným osobám. Výroční zpráva obsahuje zprávu dozorčí
rady, ve které se konstatuje, že dozorčí rada dne 27. března 2003 přezkoumala
zprávu a „neshledala nedostatky v této zprávě a v její úplnosti“. Výroční
zpráva dále obsahuje zprávu a výrok auditora ze které plyne, že přezkoumal
věcnou správnost údajů uvedených ve zprávě a nezjistil významné nesprávnosti.
Z vyjádření společností O. a. s. a B. T. C. odvolací soud zjistil, že
společnost B. T. C. byla v roce 2002 podílníkem společnosti B. Č. M., a. s. s
podílem 42,59 %, společnost O. pak s podílem 20 %. Obě společnosti shodně
odvolacímu soudu sdělily, že v roce 2002 neexistovala dohoda, na základě které
by prosazovaly společný vliv na řízení nebo provozování podniku společnosti B.
Č. M. ve smyslu ustanovení § 66b odst. 1 obch. zák. Předchozí dohoda byla v
průběhu roku 2001 ukončena.
Na základě výše uvedených zjištění odvolací soud dovodil, že důvody, které
shledal soud prvního stupně k ustanovení znalce pro přezkoumání zprávy, dány
nejsou. Závěr soudu prvního stupně o tom, že je možné, že je zde více osob,
jednajících ve shodě a že v tomto směru je zpráva neúplná, se neopírá o žádná
skutková zjištění, ostatně ani tvrzení žalobců v tomto směru není nijak
doloženo. Odvolací soud poukázal na zjištění, že dohoda ve shodě jednajících
osob byla ukončena v roce 2001, v roce 2002 již působila jako jediná ovládající
osoba společnost B. T. C., která je ve zprávě uvedena.
Podle ustanovení § 66a odst. 13 obch. zák. – pokračoval dále odvolací soud –
právo na přezkoumání zprávy vzniká pouze v případě, že za:
a) ve zprávě auditora jsou uvedeny výhrady ke zprávě statutárního orgánu
podle § 66a odst. 9,
b) stanovisko dozorčí rady obsahuje výhrady ke zprávě statutárního
orgánu, nebo
c) zpráva statutárního orgánu obsahuje informaci o tom, že ovládané
osobě v důsledku uzavření smlouvy nebo uskutečnění určitého opatření vznikla
újma a tato újma nebyla ovládající osobou uhrazena ani nebyla uzavřena dohoda o
jejím uhrazení.
Takové okolnosti v dané věci dle odvolacího soudu zjištěny nebyly. Odvolací
soud neshledal ani závažné důvody pro přezkoumání zprávy podle ustanovení § 182
odst. 3 obch. zák. Kromě tvrzených nedostatků zprávy, poukazovali navrhovatelé
na ekonomické výsledky společnosti a dovozovali, že mohou svědčit o skrytém
„odsávání“ prostředků ze společnosti. Tuto domněnku navrhovatelů odvolací soud
nepovažuje za závažný důvod pro přezkoumání zprávy znalcem. Z přehledu a
srovnání, které sami navrhovatelé zpracovali plyne, že společnost v posledních
obdobích vykazuje víceméně stabilní ekonomické výsledky, k závažnému zvratu v
roce 2002 podle mínění odvolacího soudu nedošlo.
Odvolací soud uzavřel, že podle podmínky pro přezkoumání zprávy mezi
propojenými osobami vypracované podle ustanovení § 66a odst. 9 obch. zák.
soudem ustanoveným znalcem dány nejsou.
Proti usnesení odvolacího soudu podali všichni navrhovatelé dovolání. Co do
jeho důvodů uvádějí, že mají za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a)
občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) a dále, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2
písm. b) o. s . ř.).
Dle dovolatelů odvolací soud nesprávně posoudil tyto otázky:
a) zda je společnost B. Č. M. účastníkem řízení o jmenování znalce pro
jmenování znalce pro přezkoumání zprávy o vztazích,
b) zda byly splněny podmínky § 182 odst. 3 obch. zák., tj. zda jsou v
daném případě závažné důvody pro jmenování znalce pro přezkoumání zprávy o
vztazích.
Pokud jde o první otázku, odkazují odvolatelé na ustanovení § 66a odst. 9, §
66a odst. 12 a navazující § 59 odst. 3 obch. zák., ze kterých podle jejich
názoru jednoznačně vyplývá, že účastníky řízení o jmenování znalce pro
přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami jsou pouze navrhovatelé
a znalec. Na podporu svého závěru dovolatelé poukazují na literaturu, aplikační
praxi zejména pak na závěry Vrchního soudu v Olomouci ve věci vedené pod sp.
zn. 8 Cmo 176/2004 a Vrchního soudu v Praze ve věcech sp. zn. 7 Cmo 228/2004 a
7 Cmo 417/2004. Dovolatelé mají za to, že odvolací soud postupoval nesprávně a
v rozporu se zákonem, když rozhodl na základě odvolání společnosti B. Č. M..
K druhému tvrzenému nesprávnému posouzení dovolatelé uvádějí, že odvolací soud
dospěl k závěru, že navrhovateli tvrzené skutečnosti nebyly v řízení doloženy a
z tohoto důvodu návrh na jmenování znalce zamítl, a to „pro posouzení těchto
dvou otázek, týkajících se“:
a) zjištění rozsahu osob, ovládajících B. Č. M., a. s.
b) posouzení hospodářských výsledků B. Č. M. a. s.
Dovolatelé napadají závěr odvolacího soudu ohledně jednání jimi vyjmenovaných
osob ve shodě, přičemž se domnívají, že postup odvolacího soudu, který
ignoroval důkazy předložené odvolateli a rozhodl pouze na podkladě vyjádření
osob, které jsou zainteresovány na výsledku řízení a které vzhledem ke svému
postavení vůči B. Č. M. a. s. mají zájem, aby znalec nebyl jmenován, je
nesprávný a v důsledku něj došlo k nesprávnému právnímu posouzení otázky,
které osoby ovládají B. Č. M. a. s., což mělo dle dovolatelů i zásadní vliv na
posouzení obsahu zprávy o vztazích a jejího souladu se zákonem. Dovolatelé
nadto poukazují na skutečnost, že soud prvního stupně považoval jimi doložené
důkazy o jednání ve shodě za natolik přesvědčivé, že se již dalšími argumenty
později nezabýval a rozhodl o jmenování znalce pouze na základě uvedených
důkazů. Dovolatelé dále namítají, že odvolací soud ignoroval skutečnost, že
osoby, ovládající B. Č. M. a. s., byly celkem čtyři, avšak odvolací soud se
spokojil s vyjádřením pouze dvou z nich.
K otázce posouzení hospodářských výsledků, kdy odvolací soud uvedl, že nejsou
dány důvody pro jmenování znalce, neboť z navržených důkazů vyplývá, že B. Č.
M. a. s. vykazovala víceméně stabilní hospodářské výsledky, dovolatelé
namítají, že odvolací soud jejich argumentaci naprosto chybně interpretoval.
Nepoukazovali totiž na zhoršení hospodářských výsledků B. Č. M. a. s., ale na
to, že společnost O. a. s., ovládající B. Č. M.. a. s. a podnikající ve stejném
oboru, dosahovala podstatně lepších hospodářských výsledků. Je zřejmé –
pokračují odvolatelé – že pokud by docházelo k pravidelnému odsávání prostředků
ze společnosti ve prospěch ovládající osoby, neprojevilo by se to jednorázovým
zhoršením výsledků ovládané společnosti (jak naznačuje odvolací soud), ale tím,
že ovládající osoba bude dosahovat lepších výsledků, než ovládaná společnost.
Tomu dle dovolatelů nasvědčuje i srovnání B. Č. M. a. s. a O. a. s., kdy je
např. zřejmé, že procentní podíl zisku z výkonů (tržeb) byl u O. a. s.
několikanásobně vyšší než u B. Č. M. a. s. Z toho odvolatelé dovozují, že v
situaci, kdy ovládaná a ovládající osoba podnikají ve stejném oboru a navzájem
spolu obchodují, a ovládaná osoba dosahuje podstatně horších výsledků, jsou
dány závažné důvody pro jmenování znalce – stejně jako v případě, kdy by došlo
ke zhoršení výsledků ovládané osoby, jak to zmiňuje odvolací soud.
Dovolatelé dále argumentují na podporu závěru, že zpráva o vztazích byla
zpracována v rozporu se zákonem, když odvolací soud se nezabýval takovými
skutečnostmi, jako např. tím, že zpráva neuvádí vztahy se společností J.,
akciovou společností, nepravdivě informuje o rozsahu vztahů mezi propojenými
osobami, neinformuje, zda B. Č. M. a. s. vznikla újma či nikoli a zcela opomíjí
vztahy s jejími dceřinými společnostmi.
Dovolatelé mají dále za to, že řízení je stiženo vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci – tu spatřují v postupu odvolacího soudu,
který, ač sám doplňoval dokazování, nenařídil ve věci jednání, přičemž
odvolatelé s takovým postupem nevyslovili ani souhlas.
Dovolatelé navrhují, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc
vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Poté, co společnost B. Č. M. a. s. byla zrušena bez likvidace převodem
obchodního jmění na hlavního akcionáře, a to společnost O., akciová společnost,
která následně změnila obchodní firmu na J. G. a. s. a sídlo přesunulo sídlo do
J. a byla vymazána z obchodního rejstříku, rozhodl soud prvního stupně
usnesením ze dne 14. února 2007, č. j. Nc 29/2004 – 141, že postupem dle § 107
odst. 3 o. s. ř. bude v řízení pokračováno namísto dosavadní účastnice B. Č. M.
se společností J. G. a. s.
Podle ustanovení § 66a odst. 12 obch. zák. má každý společník nebo člen
ovládané osoby právo požádat soud, aby jmenoval znalce pro účely přezkoumání
zprávy o vztazích mezi propojenými osobami, a to do jednoho roku ode dne, kdy
bylo zveřejněno oznámení o uložení této zprávy do sbírky listin. Na jmenování a
odměňování znalce platí obdobně ustanovení § 59 odst. 3 obch. zák. s tím, že
místně příslušným soudem je soud, v jehož obvodu je sídlo společnosti. Podle
ustanovení § 59 odst. 3 obch. zák. podává návrh na jmenování znalce v případě,
že společnost již existuje, společnost. Účastníkem řízení je navrhovatel, tj.
sama společnost a znalec. Z obdobného použití tohoto ustanovení za situace, kdy
návrh nepodává společnost (jak předpokládá ustanovení § 59 odst. 3 obch. zák.),
ale osoba třetí, podle přesvědčení Nejvyššího soudu vyplývá, že účastníkem
řízení je společnost (jak to vyplývá z ustanovení § 59 odst. 3 obch. zák.),
navrhovatel (který je podle ustanovení § 90 o. s. ř. účastníkem vždy) a znalec
(o kterém to rovněž určuje ustanovení § 59 odst. 3 obch. zák.).
Vzhledem k tomu, že součástí rozhodnutí soudu o jmenování znalce musí nutně být
(a to i když to navrhovatel výslovně nepožaduje) i stanovení povinnosti
obchodní společnosti jejíž zpráva má být podrobena přezkoumání, poskytnout
znalci podklady potřebné k takovému přezkoumání, ostatně musí být z povahy věci
i tato společnost účastníkem řízení, jinak by nebylo možné ji takovou
součinnost efektivně uložit. Námitky dovolatelů o nesprávném právním posouzení
této otázky proto nejsou důvodné.
Dále se dovolací soud zabýval námitkami dovolatele, že odvolací soud, ač sám
doplňoval dokazování, nenařídil ve věci jednání, přičemž odvolatelé s takovým
postupem nevyslovili souhlas. Tuto námitku shledal dovolací soud důvodnou.
Jednání před odvolacím soudem upravuje ustanovení § 214 o. s. ř. Podle § 214
odst. 1 o. s. ř. v rozhodném znění, nařídí předseda odvolacího senátu k
projednání odvolání jednání, kromě případů uvedených v odstavcích 2 a 3. Teorie
i judikatura k tomu dovodily (srov. Bureš, J. , Drápal, L., Krčmář, Z.,
Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání. Praha: C. H.
Beck, 2003, s. 970, a mutatis mutandis rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné
ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 51/1995), že odvolací soud
může rozhodnout bez jednání jen tehdy, není-li třeba provádět dokazování. V
projednávané věci založil odvolací soud svůj závěr o tom, že nejsou závažné
důvody pro jmenování znalce, mimo jiné na skutkovém zjištění, že O. a. s. a B.
T. C. nejednaly ve shodě. Toto zjištění učinil, jak uvádí v odůvodnění
rozhodnutí, na základě prohlášení těchto společností, které si od nich vyžádal.
Těmito prohlášeními však důkaz neprovedl, ač jej provést měl; jeho povinností
bylo svolat k provedení důkazů uvedenými listinami jednání. Neučinil-li tak,
zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Proto Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání, usnesení odvolacího soudu
podle ustanovení § 243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a
věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V dalším řízení se bude odvolací soud zabývat i námitkou dovolatelů, že
ignoroval důkazy předložené odvolateli a rozhodl pouze na podkladě vyjádření
osob, které jsou zainteresovány na výsledku řízení.
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. července 2007
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu