29 Cdo 1338/2024-103
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Gemmelem v právní věci žalobce TECHNOEXPORT, a. s., se sídlem v Praze 10, Třebohostická 3069/14, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 00 00 08 41, zastoupeného Mgr. Markem Plajnerem, advokátem, se sídlem v Praze, Lazarská 11/6, PSČ 120 00, proti žalovaným 1) PROKOP ENGINEERING Brno, spol. s r. o., se sídlem v Brně, Kroftova 2193/80b, PSČ 616 00, identifikační číslo osoby 26 29 21 14, a 2) L. B., zastoupenému JUDr. Lubomírem Činkou, advokátem, se sídlem v Brně, Mezírka 775/1, PSČ 602 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 20 Cm 262/2021, o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. října 2023, č. j. 4 Cmo 122/2023-83, takto:
Dovolání se odmítá.
Krajský soud v Brně směnečným platebním rozkazem ze dne 24. února 2022, č. j. 20 Cm 262/2021-22, uložil druhému žalovanému (L. B.), aby zaplatil žalobci (TECHNOEXPORT, a. s.) směnečný peníz 107.362,- USD s 6% úrokem od 16. července 2021 do zaplacení, směnečnou odměnu 357,87 USD a náklady řízení. Usnesením ze dne 27. dubna 2022, č. j. 20 Cm 262/2021-46, Krajský soud v Brně odmítl námitky prvního žalovaného (PROKOP ENGINEERING Brno, spol. s r. o.) proti směnečnému platebnímu rozkazu a rozhodl, že žalobce a první žalovaný nemají právo na náhradu nákladů námitkového řízení.
Usnesením ze dne 30. srpna 2023, č. j. 20 Cm 262/2021-68, Krajský soud v Brně, cituje § 107 odst. 1, 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl, že v řízení bude pokračovat jako s žalobcem se společností Chemoprojekt - Technoexport, a. s., se sídlem v Praze 10, Třebohostická 3069/14, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 45 27 33 83. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. října 2023, č. j. 4 Cmo 122/2023-83, odmítl odvolání prvního žalovaného proti usnesení ze dne 30. srpna 2023 (první výrok) a potvrdil je „ve vztahu“ ke druhému žalovanému (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu ? § 41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v § 237 o. s. ř. považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.; následně viz též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2023, sen. zn. 29 NSČR 39/2023.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 5. 2024
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu