NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
29 Cdo 142/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně C. (L.) N° 11 S. A., , zastoupené Mgr. P. N., advokátem, , proti žalovaným 1) A. M., , zastoupené JUDr. Z. D., advokátkou, 2) L. K., a 3) D. K., , o zaplacení částky 258.662,65 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 Cm 119/98, o dovolání první žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. května 2006, č. j. 5 Cmo 401/2003-213, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. dubna 2003, č. j. 31 Cm 119/98-84, uložil žalovaným zaplatit žalobkyni částku 125.838,69 Kč s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních, přičemž žalobkyně je oprávněna domáhat se uspokojení této pohledávky vůči druhému a třetí žalovaným pouze z výtěžku prodeje jejich spoluvlastnických podílů nemovitostí uvedených ve výroku (výrok I.), žalované zavázal k náhradě nákladů řízení (výrok II.), zastavil řízení o zaplacení částky 203.870,20 Kč (výrok III.) a rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobkyni (výrok IV.).
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. ve vztahu k první žalované (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud považoval za správné skutkové i právní závěry soudu prvního stupně, podle nichž byla mezi Českou spořitelnou, a. s. a první žalovanou uzavřena dne 30. června 1992 smlouva o úvěru č., ve znění dodatku č. 1 (dále jen „smlouva o úvěru“) podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), na jejímž základě byl první žalované poskytnut úvěr ve výši 809.200,- Kč, který měl být vrácen do 29. června 1996. První žalovaná úvěr řádně nesplácela. V průběhu řízení před soudem prvního stupně první žalovaná uhradila dlužné splátky úvěru a žalobkyně vyčíslila úroky z prodlení do doby úhrady dlužných splátek úvěru částkou 118.613,69 Kč a dlužné poplatky na 7.225,- Kč. Všechny nároky ze smlouvy o úvěru žalobkyně uplatnila ve čtyřleté promlčecí lhůtě podle ustanovení § 397 obch. zák. Námitku promlčení práva na zaplacení úroků z prodlení odvolací soud neshledal důvodnou s tím, že soud prvního stupně se s touto námitkou vypořádal zcela správně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala první žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a namítajíc, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že nevyhověl žádosti o odročení jednání a jednal v její nepřítomnosti, přestože se řádně a včas omluvila z důvodu nemoci, čímž jí byla odňata možnost zúčastnit se projednání odvolání. Má za to, že odvolací soud rovněž pochybil, ustanovil-li jí jako zástupkyni vyšší soudní úřednici. S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 31. března 2005, sp. zn. II. ÚS 629/04, namítá, že ustanovování zaměstnanců soudu jako zástupců účastníkům řízení je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků a se zásadami spravedlivého procesu.
Nesprávnost právního posouzení věci dovolatelka spatřuje v tom, že odvolací soud nepřihlédl k vznesené námitce promlčení práva na zaplacení úroků z prodlení. Vyjadřuje přesvědčení, že s ohledem na termín splatnosti úvěru 29. června 1996 došlo k promlčení práva uplatněného žalobou uplynutím desetileté maximální promlčecí doby podle ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák. Odvolací soud v tomto směru odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, přičemž ani ten se s námitkou promlčení řádně nevypořádal, když pouze konstatoval, že žalobkyně nároky uplatnila ve čtyřleté promlčecí době podle ustanovení § 397 obch. zák.
Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá, když dovolatelka mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Z pohledu výše formulovaných závěrů, od nichž nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci, jsou pro řešení otázky přípustnosti dovolání právně nevýznamné dovolací námitky týkající se vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], tj. výhrada nesprávného postupu soudu, ustanovil-li dovolatelce jako zástupkyni vyšší soudní úřednici.
Argumenty snášenými na podporu závěru, že odvolací soud odvolání nesprávně projednal v nepřítomnosti dovolatelky, je z obsahového hlediska uplatňována zmatečnostní vada řízení ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř., k jejímuž prověření slouží žaloba pro zmatečnost. O dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání dle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nejde (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolací námitky, jimiž je vytýkáno nesprávné právní posouzení věci, nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, neboť právní posouzení (ne)důvodnosti námitky promlčení Nejvyšší soud neshledává ani rozporným s hmotným právem (ustanoveními § 402 a § 408 odst. 1 obch. zák.). Z ustanovení § 408 odst. 1 věty druhé obch. zák. jednoznačně vyplývá, že námitku promlčení nelze uplatnit v soudním řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím lhůty určené v první větě tohoto ustanovení.
Zásadní význam nepřisuzuje dovolací soud ani dovolatelčině argumentaci, že jí byl ustanoven (z jejího pohledu) zástupcem (dle § 30 o. s. ř.) někdo, kdo jím být neměl. Již proto ne, že dovolatelka v předchozích fázích řízení neprojevila nesouhlas s osobou ustanovené zástupkyně ani tím, že by podala odvolání proti usnesení, jímž k ustanovení došlo, ani tím, že by (později) žádala o změnu v osobě ustanovené zástupkyně.
Jelikož dovolání první žalované není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání první žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. listopadu 2008
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu