29 Cdo 1422/2019-64
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce P. M., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Janem Stančíkem, advokátem, se sídlem ve Valašském Meziřící, Hemy 855, PSČ 757 01, proti neznámým dědicům po P. D., narozené XY, zemřelé 17. října 2017, naposledy bytem v XY, o zaplacení částky 1.400.000 Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 20 Cm 126/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. února 2019, č. j. 7 Cmo 17/2019-53, takto:
Dovolání se odmítá.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že dovolání proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku, není objektivně přípustné [§ 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 5. 2019
JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu