29 Cdo 1442/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně 100MEGA Distribution s. r. o., se sídlem v Brně, Železná 7, č. p. 681, PSČ 619 00, identifikační číslo 60 70 79 68, zastoupené JUDr. Zuzanou Malaníkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Příkop 2a, PSČ 602 00, proti žalovanému Ing. R. L., zastoupenému JUDr. Janou Mikulovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě - Porubě, Hlavní 1023/55, PSČ 708 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 Sm 440/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. ledna 2010, č. j. 4 Cmo 316/2008-114, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného usnesením ze dne 7. ledna 2010, č. j. 4 Cmo 316/2008-114, potvrdil usnesení ze dne 13. června 2008, č. j. 17 Sm 440/2004-32, jímž Krajský soud v Ostravě odmítl jako opožděné námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 13. prosince 2004, č. j. 17 Sm 440/2004-19.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, namítaje, že mu směnečný platební rozkaz nebyl doručen a zpochybňuje závěr o opožděnosti námitek.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Ustanovení § 237 o. s. ř. upravuje podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu pro opožděnost, však usnesením „ve věci samé“ není. Dovolání žalovaného tak není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř. (shodně srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 86/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. července 2010
JUDr. Petr G e m m e l předseda senátu