29 Cdo 1443/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně S a S Most, spol. s r. o., se sídlem v Mostě, Tř. Budovatelů 2957, PSČ 434 01, identifikační číslo osoby 47781602, zastoupené Mgr. Norbertem Ostrčilem, advokátem, se sídlem v Praze 1, V Kolkovně 920/5, PSČ 110 00, proti žalovanému JUDr. J. K., jako správci konkursní podstaty úpadkyně Vít Potraviny a. s., identifikační číslo osoby 25102982, zastoupenému JUDr. Karlem Trojanem, CSc., advokátem, se sídlem v Praze 8, Na Žertvách 2230/42, PSČ 180 00, o vyloučení nemovitosti ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 28/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2009, č. j. 13 Cmo 37/2009-107, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Vrchní soud v Praze k odvolání JUDr. E.K., původní správkyně konkursní podstaty úpadkyně Vít Potraviny a. s., v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 24. července 2006, č. j. 58 Cm 28/2006-65, kterým Městský soud v Praze vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně nemovitost blíže specifikovanou ve výroku tohoto rozhodnutí (dále jen „nemovitost“) a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně, podle něhož byly splněny všechny předpoklady, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty, jak byly obecně formulovány v rozhodnutích uveřejněných pod čísly 58/1998, 67/2002 a 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Přitom zdůraznil, že JUDr. P. P., jako správce konkursní podstaty úpadce B. F., na základě platné dohody uzavřené dne 9. července 1999 s JUDr. E. .. K., jako správkyní konkursní podstaty úpadkyně, nemovitost zpeněžil kupní smlouvou ze dne 9.
února 2000, přičemž její nabyvatelka - PALMER & JOHNSON REALITY s. r. o. - nemovitost následnou kupní smlouvou ze dne 8. října 2002 prodala žalobkyni, která je její vlastnicí.Původní správkyně konkursní podstaty úpadkyně JUDr. E. K. napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“, uplatňujíc dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V průběhu dovolacího řízení Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. února 2011, č. j. 94 K 79/98-1729, zprostil JUDr. E. K. funkce správkyně konkursní podstaty úpadkyně a novým správcem konkursní podstaty ustavil JUDr. J. K. s tím, že právní účinky zproštění správce nastávají okamžikem doručení usnesení (§ 171 odst. 2 o. s. ř., a § 66a odst. 1 a § 66c odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání – dále jen „ZKV“). Ke změně v osobě správce konkursní podstaty úpadkyně (k níž došlo bez ohledu na to, že usnesení dosud nenabylo právní moci) Nejvyšší soud přihlédl při označení účastníků v záhlaví tohoto rozhodnutí.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku o nákladech řízení, a proti druhému výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.; proto je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Již v rozsudku ze dne 1. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 1052/2009, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2010, pod číslem 173 - posuzuje otázku platnosti téže dohody výše zmíněných správců konkursních podstat, včetně práva JUDr. P. zpeněžit nemovitosti, jichž se tato dohoda týkala - Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož uzavřeli-li správci konkursní podstaty osobního dlužníka a zástavního dlužníka dohodu o zpeněžení zástavy v konkursní podstatě zástavního dlužníka a jestliže správce konkursní podstaty osobního dlužníka na základě této dohody změnil soupis majetku konkursní podstaty, do kterého zahrnul zástavu jako první tak, že soupis ze zástavy změnil do podoby soupisu pohledávky (nároku na výtěžek zpeněžení zástavy), pak ani platné a účinné odstoupení od takové dohody nemohlo bez dalšího obnovit prioritu soupisu zástavy do konkursní podstaty osobního dlužníka.
V rozsudku uveřejněném pod číslem 81/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dále Nejvyšší soud uzavřel, že ten, na koho správce konkursní podstaty v rámci zpeněžování (§ 27 ZKV) převedl majetek sepsaný do konkursní podstaty jako vlastnictví úpadce, se stal vlastníkem takového majetku bez zřetele k tomu, zda později vyšlo najevo, že majetek v době zpeněžení vlastnicky náležel někomu jinému.
S těmito závěry je rozhodnutí odvolacího soudu plně v souladu. Námitkami, podle nichž 1/ priorita soupisu nemovitosti do konkursní podstaty úpadkyně svědčí žalovanému, neboť k jejímu vyřazení z daného soupisu nikdy nedošlo, 2/ JUDr. P. P. nemovitost zpeněžil, aniž by pro to byly splněny zákonné předpoklady, 3/ z výše uvedené dohody správců konkursních podstat nevyplývá, že tato se vztahuje výslovně i na nemovitost, stejně jako že 4/ kupní smlouva ze dne 9. února 2000 je absolutně neplatná, dovolatel zpochybňuje závěry, k nimž Nejvyšší soud dospěl ve výše uvedeném rozsudku sp. zn. 29 Cdo 1052/2009 a od nichž nemá důvod se odchylovat ani v projednávané věci, a proto přípustnost dovolání založit nemohou.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalovanému vznikla povinnost hradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“), která podle ustanovení § 8, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky činí 2.250,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty činí 3.060,- Kč. Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2007), se podává z ustanovení § 432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jeho řešení (insolvenčního zákona), podle kterého se pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy, tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31. prosince 2007 i občanský soudní řád v témže znění. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 31. května 2011
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu