29 Cdo 1473/2024-377
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v právní věci žalobkyně Z. Z., zastoupené Mgr. Janou Žakovou, advokátkou, se sídlem v Hluboké nad Vltavou, Nádražní 1018, PSČ 373 41, proti žalovanému P. Z., zastoupenému JUDr. Kateřinou Soukupovou, advokátkou, se sídlem v Českých Budějovicích, U Malše 128/8, PSČ 370 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 34 Cm 91/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. ledna 2024, č. j. 2 Cmo 229/2020-349, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobkyně (Zdeňka Zatloukalová) se návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu ze dne 9. února 2017 domáhá zaplacení směnky vlastní, vystavené dne 4. prosince 2015 žalovaným (P. Z.) na řad žalobkyně, znějící na směnečný peníz 2.000.000 Kč, splatné dne 31. prosince 2016.
2. Krajský soud v Českých Budějovicích směnečným platebním rozkazem ze dne26. září 2017, č. j. 34 Cm 91/2017-62, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni směnečný peníz ve výši 2.000.000 Kč s 6% úrokem od 31. prosince 2016 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 6.666,60 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 150.851,50 Kč.
3. Rozsudkem ze dne 5. května 2020, č. j. 34 Cm 91/2017-251, soud prvního stupně ponechal vůči žalovanému směnečný platební rozkaz v plném rozsahu v platnosti
(bod I. výroku), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (bod II. výroku) a nákladech řízení státu (bod III. výroku).
4. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení částku 104.320,60 Kč. Šlo v pořadí o druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když jeho předchozí rozsudek ze dne 12. května 2021, č. j. 2 Cmo 229/2020-285, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodě I. výroku tak, že se směnečný platební rozkaz zrušuje, zrušil k dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 31. května 2023, č. j. 29 Cdo 3531/2021-339.
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
6. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
7. Dle ustanovení § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 80/2013 a „R 4/2014“), jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
9. V posuzované věci dovolatel k otázce přípustnosti dovolání (vyjma doslovné citace § 237 o. s. ř.) pouze uvedl, že napadá rozsudek odvolacího soudu z důvodu, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“ a „právní otázka posuzovaní dovolacím soudem má být posouzena jinak“.
10. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrné od které „soudní praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. též důvody R 4/2014). Stejně tak má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, šlo by o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, bylo-li by z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. opět důvody R 80/2013 a R 4/2014 a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013). Takové údaje se však z dovolání (poměřováno jeho obsahem) nepodávají, když dovolatel (byť jen slovně) nekonkretizuje ani k jednomu z uvedených předpokladů přípustnosti žádnou judikaturu dovolacího soudu.
11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
12. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 6. 2024
JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu