29 Cdo 1495/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně SAGEM, spol. s r. o., se sídlem v Ostravě, Mariánských Horách, 28. října 1142/168, PSČ 709 00, identifikační číslo osoby 25 36 36 03, zastoupené JUDr. Radimem Chalupou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Drnovicích, Kuzina 169, PSČ 679 76, proti žalované ŘEMPO VEGA, s. r. o., se sídlem v Kroměříži, Skopalíkova 2354/47A, PSČ 767 01, identifikační číslo osoby 25 38 46 86, zastoupené JUDr. Jiřím Oblukem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Nádražní 213/10, PSČ 702 00, o zaplacení částky 360.626,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 22 Cm 13/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. prosince 2009, č. j. 14 Cmo 222/2009-153, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 10. prosince 2009, č. j. 14 Cmo 222/2009-153, potvrdil rozsudek ze dne 29. května 2009, č. j. 22 Cm 13/2007-121, jímž Krajský soud v Brně zamítl žalobu o zaplacení částky 360.626,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud – odkazuje na ustanovení § 330 odst. 3 zákona 513/1991 Sb., obchodního zákoníku a výsledky provedeného dokazování – se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož plněním žalobkyně na účet žalované dne 29. března 2004 ve výši 360.626,- Kč se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatila; šlo totiž o plnění na pohledávku žalované ze smlouvy o úvěru (rozuměj ze smlouvy o úvěru č. 215/03/130/S/97, uzavřené dne 26. března 1997 – dále jen „smlouva o úvěru“), tj. plnění, které mělo právní důvod, a nikoli o platbu na směnku, kterou byla pohledávka ze smlouvy o úvěru zajištěna a jejímž majitelem žalovaná k datu plnění nebyla.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc, že: 1/ řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, 2/ rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a 3/ vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, tj. uplatňujíc dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 a odst. 3 o.
s. ř. Dovolatelka namítá, že odvolací soud na základě nesprávného (neodpovídajícího zásadám obsaženým v ustanovení § 132 o. s. ř.) hodnocení provedených důkazů dospěl k chybnému závěru, že žalobkyně částku 360.626,- Kč plnila nikoli na směnku, nýbrž na pohledávku ze smlouvy o úvěru, k jejímuž zajištění směnka sloužila. Přitom mimo jiné zdůrazňuje, že „soud prvního stupně zjistil skutkový stav z nepřímých důkazů a odmítl jakkoli věcně zhodnotit jediný přímý důkaz vypovídající o účelu provedených plateb a odvolací soud toto závažné procesní pochybení neodstranil, ale sám je svým vlastním hodnocením důkazů podpořil“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. (ve znění účinném od 1. července 2009 – srov. část první, článek II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony) odmítl.
Učinil tak proto, že dovolatelka mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 o.
s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7.
března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III.
ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jakkoli dovolatelka uplatňuje všechny v úvahu přicházející dovolací důvody (§ 241a odst. 2 a 3 o. s. ř.), posuzováno podle obsahu především polemizuje se skutkovým závěrem soudů obou stupňů, podle něhož bylo plněno na pohledávku ze smlouvy o úvěru a nikoli na směnku. U dovolání, které může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., však dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.
s. ř. k dispozici nemá. Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu pak nelze usuzovat ani ohledně způsobu, jímž odvolací soud (a soud prvního stupně) vyhodnotil provedené důkazy, když odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu v tomto směru odpovídá požadavkům určeným ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. a soudy nižších stupňů při hodnocení důkazů respektovaly i zásady formulované v ustanovení § 132 o. s. ř.; to platí v rovině obou uplatněných dovolacích důvodů podle ustanovení § 241a odst. 2 o.
s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. dubna 2011
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu