29 Cdo 1535/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci
žalobkyně L. S., zastoupené advokátem, proti žalovanému P. P., zastoupenému
advokátem, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského
soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 44/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. října 2006, č.j. 7 Cmo 94/2006-85, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. října 2006, č.j. 7 Cmo
94/2006-85, se s výjimkou potvrzujícího výroku ve věci samé zrušuje a věc se v
tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek ze dne 25.
srpna 2005, č.j. 3 Cm 44/2005-44, v části výroku ve věci samé, jímž Krajský
soud v Brně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 26. ledna
2005, č.j. 3 Sm 398/2004-13, ohledně částky 275.000,- Kč, a ve výroku o
nákladech řízení tak, že směnečný platební rozkaz se v této části zrušuje
(výrok I.), ve zbývající části, tj. ve výroku, kterým ponechal směnečný
platební rozkaz co do 6% úroku z částky 275.000,- Kč za dobu od 1. ledna 2002
do zaplacení v platnosti, jej potvrdil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů
řízení před soudy obou stupňů (výroky III. a IV.).
Odvolací soud poté, co doplnil dokazování výslechem svědka J. T., dospěl -
na rozdíl od soudu prvního stupně, který dovodil, že směnka, na niž bylo
placeno a jež byla zničena, není směnkou uplatněnou v řízení - k závěru, že
směnečnou pohledávku žalovaný dne 30. května 2004 uhradil. Přitom zdůraznil, že
svědek „identifikoval spornou směnku“ a „popsal, za jakých okolností (kdy a
kde) k placení došlo“. Jelikož rozpory mezi výpovědí shora zmíněného svědka a
tvrzeními žalovaného ohledně výše směnečné částky a místa předání peněz jsou
zanedbatelné a v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, jež by zavdávaly
důvod k pochybnostem o věrohodnosti tohoto svědka, shledal odvolací soud
námitky žalovaného s výjimkou „práva žalobkyně na zaplacení 6% úroku ze
směnečného peníze za dobu od splatnosti směnky do zaplacení, tj. od 31.
prosince 2001 do 30. května 2004“, opodstatněnými.
Proti rozsudku odvolacího soudu, s výjimkou potvrzujícího výroku ve věci samé,
podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §
237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co důvodu
na ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., tj. namítajíc, že rozhodnutí vychází ze
skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v
provedeném dokazování.
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že „se důsledně neřídil ustanovením § 132
o. s. ř., neboť nedostatečně přihlížel k tomu, co v řízení vyšlo najevo a v
důsledku toho nesprávně hodnotil důkazy v jejich vzájemné souvislosti“.
„Pominul rozhodující skutečnost, tedy žalovaným a svědkem tvrzené zničení
předmětné směnky, a tím se stalo, že v hodnocení důkazů a vyjádření účastníků
existuje logický rozpor.“ Naopak za zcela správnou považuje dovolatelka úvahu
soudu prvního stupně, podle které byla-li by směnka, o jejíž úhradě bylo
rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, skutečně zničena, nemohla být v
originále soudu předložena. Jelikož z provedených důkazů nelze dovodit, že „na
spornou směnku“ bylo placeno, dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud
rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i
důvodné.
Nejvyšší soud, jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem a jeho obsahovým
vymezením (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), přezkoumal správnost rozhodnutí odvolacího
soudu z pohledu dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř.,
tj. posoudil opodstatněnost dovolací námitky, že rozhodnutí vychází ze
skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v
provedeném dokazování.
Dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepojí s každou
námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou
významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze
kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování v podstatné
části oporu. Námitka, že se nestala okolnost, kterou měl soud dokazováním za
zjištěnou, není sama o sobě v dovolacím řízení rozhodná, neboť je nedostatečná
z hlediska skutkové podstaty vymezující dovolací důvod podle ustanovení § 241a
odst. 3 o. s. ř., jestliže dovolatel dostatečně nezpochybní logiku úsudku o
tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně netvrdí-li, že soud z logicky
bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové
závěry. Prvou z těchto podmínek splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v
úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků
nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že soud naopak pominul
rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, nebo vyšly za
řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení
důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly
najevo jinak, je - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či
věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá
tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 až § 135 o.
s. ř. (shodně srov. též důvody rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod
číslem 27/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Samotné hodnocení
důkazů nelze dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř.
napadnout, když na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat - jak vyplývá ze
zásady volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) - jen ze způsobu, jak soud
hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné
pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry.
V projednávané věci je z obsahu spisu nepochybné, že žalobkyně k návrhu na
vydání směnečného platebního rozkazu připojila originál sporné směnky (viz
ověřená fotokopie originálu směnky na č.l. 4 ve spojení s ustanovením § 173
odst. 1 Instrukce č. 505/2001-Org. Ministerstva spravedlnosti, kterou se vydává
vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy). Oproti tomu
žalovaný v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (č.l. 16) tvrdil a J.
T. ve svědecké výpovědi (č.l. 80-81) uvedl, že směnka byla po zaplacení
žalovaným zničena (roztrhána). Odvolací soud se s výše uvedeným rozporem v
odůvodnění rozhodnutí nevypořádal, když pouze uvedl, proč - na rozdíl od soudu
prvního stupně - žalovaným navržený důkaz svědeckou výpovědí J. T. provedl,
aniž by současně vysvětlil, že sporná směnka, ač zničená, byla v řízení
předložena, respektive aniž by odůvodnil, že směnka, na kterou bylo žalovaným
placeno, je spornou směnkou.
Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelkou uplatněného
dovolacího důvodu neobstojí, Nejvyšší soud je v rozsahu dovoláním dotčeném
zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za
středníkem a odst. 3 věta první o. s. ř.)
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně
nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. března 2008
JUDr. Petr G e m m e l , v. r.
předseda senátu