U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc JUDr. Ivany Štenglové v právní věci navrhovatele Ing. A. H., zastoupeného Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem, se sídlem v Plzni, Lochotínská 18, za účasti společnosti WALTER a. s., se sídlem v Praze 5 - Jinonicích, Jinonická 329, PSČ 150 07, identifikační číslo osoby 00010561, zastoupené JUDr. Ing. Ondřejem Havránkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 10, PSČ 120 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 76 Cm 278/2008, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2010, č. j. 14 Cmo 365/2009-51, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Navrhovatel je povinen zaplatit společnosti WALTER a. s. na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.860,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele usnesení ze dne 13. března 2009, č. j. 76 Cm 278/2008-13, jímž Městský soud v Praze zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady WALTER a. s., identifikační číslo osoby 00010561 (dále jen „společnost“), konané dne 30. září 2008, o přechodu všech účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné. Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal.
Namítá-li dovolatel, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné a odvolací soud pochybil, jestliže je pro tuto vadu nezrušil, vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jenž však u dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., k dispozici nemá a k jehož prověření dovolání připustit nelze (srov. § 237 odst. 3 část věty za středníkem o. s. ř.). Zásadně právně významným pak napadené rozhodnutí nečiní ani výklad ustanovení § 200e odst. 4 o. s. ř., podle něhož lze ve věcech uvedených v § 9 odst. 3 písm. b/, d/ až f/ a w/ o. s. ř. rozhodnout bez nařízení jednání, a to jen tehdy, jestliže se neprovádí dokazování.
Odvolací soud (správně) vyložil, že řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady akciové společnosti je tzv. statusovou věcí obchodní společnosti, tj. věcí uvedenou v ustanovení § 9 odst. 3 písm. b/ o. s. ř. Současně přesvědčivě vysvětlil, proč v projednávané věci nebylo třeba provádět dokazování a byly tak splněny podmínky, za kterých mohl soud prvního stupně rozhodnout ve věci bez nařízení ústního jednání v souladu s citovaným ustanovením.
Přitom závěr, podle něhož jde-li o věc uvedenou v § 9 odst. 3 písm. b/, d/ až f/ a w/ o. s. ř. (jíž je i řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady akciové společnosti) a není-li třeba provádět dokazování, může soud rozhodnout bez nařízení ústního jednání, z citovaného ustanovení plyne zcela jednoznačně a Nejvyšší soud nevidí důvodu k jeho potvrzení připouštět dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“). Podle ustanovení § 7 písmeno g/, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 vyhlášky činí sazba odměny 7.500,- Kč. Takto určená sazba se podle § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 3.750,- Kč, jelikož zástupce společnosti učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 810,- Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži dovolatele celkem 4.860,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 29. března 2012
JUDr. Petr Šuk předseda senátu