29 Cdo 1563/2018-234
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Zavázala a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci
žalobkyně JUDr. Ing. Kristýny Fronc Chalupecké, Ph.D., se sídlem v Praze 10,
Zemské právo 1574/3, PSČ 102 00, jako insolvenční správkyně dlužnice
Východočeská leasingová, spol. s r. o., se sídlem v Popovičkách, Na Skalce 25,
PSČ 251 01, identifikační číslo osoby 44468105, zastoupené Mgr. Ing. Petrou
Bělicovou, advokátkou, se sídlem v Praze 6, Buzulucká 678/6, PSČ 160 00, proti
žalované SG Equipment Finance Czech Republic s. r. o., se sídlem v Praze 5,
náměstí Junkových 2772/1, PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 61061344,
zastoupené Mgr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1,
Jáchymova 26/2, PSČ 110 00, o zaplacení 89 829 929,55 Kč, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 276/2016, o dovolání žalované proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2017, č. j. 91 Co 32/2017-186, takto:
Dovolání se odmítá.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 14. prosince 2016, č. j. 16 C
276/2016-161, zamítl námitku žalované, dle které má být věc (žaloba na
zaplacení plnění z neúčinného úkonu dlužníka, jehož neúčinnost již byla
zjištěna v jiném řízení) projednána v řízení před rozhodci.
Městský soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným usnesením zrušil
usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o postoupení věci
Krajskému soudu v Praze jako soudu věcně a místně příslušnému (druhý výrok).
Odvolací soud s odkazem na § 103 a § 104a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a § 7a písm. b), § 159
odst. 1 písm. d) a § 239 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech
jeho řešení (insolvenčního zákona), shledal, že k projednání věci jsou věcně
příslušné krajské soudy.
Dovolání žalované, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s.
ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2
o. s. ř.
Učinil tak proto, že judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že
odpůrčím nárokem uplatňovaným odpůrčí žalobou, majícím povahu incidenčního
sporu, je jak uplatnění nároku na určení neúčinnosti, tak uplatnění nároku na
zaplacení ušlého plnění či zaplacení náhrady, a to bez ohledu na to, zda jsou
oba nároky uplatněny jednou žalobou nebo postupně dvěma žalobami. K tomu
srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2016, sp. zn. 29 Cdo
4123/2014, uveřejněné pod číslem 95/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2014, sp. zn. 29 Cdo
677/2011, uveřejněný pod číslem 60/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek
a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2016, sp. zn. 29 Cdo 5164/2014.
Nemožnost projednat incidenční spor v rozhodčím řízení výslovně plyne přímo z
ustanovení § 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích
nálezů.
K namítané vadě řízení, založené na argumentaci, že odvolací soud rozhodoval
jiným senátem, než podle opatření předsedy soudu měl, mající povahu
zmatečnostní vady dle ustanovení § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř., by Nejvyšší
soud přihlížel na základě ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. jen u dovolání
přípustného. Taková vada není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření
slouží žaloba pro zmatečnost) a pro její posouzení proto nelze připustit
dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo
523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek).
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí byl pro dovolací řízení
rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném do 29. září 2017 (článek II bod
2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních
soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 12. 2019
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu