29 Cdo 1624/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobkyně ECONTAX, s. r. o., se sídlem v Praze 8, U Pentlovky 466/7, PSČ 181
00, identifikační číslo osoby 61856223, zastoupené Helenou Dvornou, advokátkou,
se sídlem v Praze 4, Hurbanova 1305/11, PSČ 142 00, proti žalovaným 1/ F. B. a
2/ J. M., společně zastoupeným JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem, se
sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 559/28, PSČ 120 00, o zaplacení 44.004,90 Kč s
příslušenstvím, o žalobě na obnovu řízení podané žalovanými, vedené u Okresního
soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 11 C 6/2008, o dovolání žalovaných proti
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. září 2012, č. j. 47 Co
120/2012-235, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na
náhradu nákladů dovolacího řízení 2.050,- Kč, a to do tří dnů od právní moci
tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení
ze dne 9. února 2012, č. j. 11 C 6/2008-207, kterým Okresní soud v Havlíčkově
Brodě zamítl žalobu na obnovu řízení podanou žalovanými (výrok první), a
rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).
Žalovaní napadli rozhodnutí odvolacího soudu výslovně v plném rozsahu
dovoláním, jehož přípustnost opírají o ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíce
přitom dovolací důvody dle § 241a odst. 2 o. s. ř. a navrhujíce, aby rozhodnutí
odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému výroku napadeného usnesení o
nákladech odvolacího řízení a proti té části prvního výroku napadeného
usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku
o nákladech řízení, není dovolání objektivně přípustné (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod
číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, veřejnosti dostupné -
stejně jako další rozhodnutí uvedená níže - na webových stránkách Nejvyššího
soudu). Ve zbývajícím rozsahu může být dovolání přípustné jen podle § 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., podle kterého je dovolání přípustné též proti usnesení odvolacího
soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým
bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Ustanovení § 237 o. s. ř. platí
obdobně (§ 238 odst. 2 o. s. ř.). Ustanovení § 238 o. s. ř. tak vymezuje přípustnost dovolání proti usnesením
vyjmenovaným v jeho odstavci 1 za podmínek, jež jsou uvedeny v § 237 o. s. ř. (včetně omezení, jež plynou z ustanovení § 237 odst. 2 o. s. ř.). Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. je však výslovně vyloučena
ustanovením § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. ve věcech, v nichž dovoláním
dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč;
k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V projednávané věci směřuje dovolání proti usnesení, jímž bylo potvrzeno
usnesení soudu prvního stupně zamítající žalobu na obnovu řízení, v němž bylo
rozhodnuto o peněžitém plnění v neobchodní věci (ve sporu o náhradu škody
způsobené porušením povinnosti podat návrh na prohlášení konkursu na majetek
dlužníka ve smyslu § 3 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání),
za porušení povinnosti ve výši 44.004,90 Kč (k příslušenství pohledávky se
nepřihlíží - § 238 odst. 2 o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 237 odst. 2
písm. a/ o. s. ř.), tj. o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč. Přípustnost dovolání proto nelze opřít o ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř., neboť
ustanovení § 238 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. to výslovně vylučuje (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2006, sp. zn. 25 Cdo 3090/2005, uveřejněné pod číslem 59/2008 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek). Okolnost, že odvolací soud poskytl účastníkům v napadeném usnesení nesprávné
poučení o tom, že dovolání podat lze, možnost podat dovolání tam, kde to zákon
nepřipouští, nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června
2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek a nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení
Ústavního soudu). Vzhledem k tomu, že přípustnost dovolání nelze dovodit ani z žádného jiného
ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b
odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a
§ 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalobkyni
vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Náklady žalobkyně sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby -
vyjádření k dovolání dle § 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu ve znění
účinném do 31. prosince 2012 - jejíž výše podle ustanovení § 7 bodu 5, § 8
odst. 1 advokátního tarifu činí 3.500,- Kč, a náhrady paušálních výdajů podle §
13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300,- Kč. Dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního
stupně o žalobě na obnovu řízení, je dovoláním proti rozhodnutí, které není
rozhodnutím „ve věci samé“; za úkon právní služby spočívající ve vyjádření k
takovému dovolání náleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny (§ 11 odst. 1 písm. k/, odst. 2 písm. c/ a odst. 3 advokátního tarifu). K tomu srov. obdobně např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, které bylo na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia
Nejvyššího soudu dne 9. října 2013 schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek. Dovolací soud tak přiznal žalobkyni na nákladech dovolacího řízení k tíži
solidárně zavázaných žalovaných celkem 2.050,- Kč. K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního
tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního
kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010,
uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná
domáhat jeho výkonu.