29 Cdo 1647/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc.
JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní
věci navrhovatele S. P., M.B.A., Ph.D., zastoupeného JUDr. Františkem
Vavrochem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla
Otakara II. 123/36, PSČ 370 01, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady
společnosti ENVI, s. r. o., se sídlem v Třeboni, Dukelská 145, PSČ 379 01,
identifikační číslo osoby 47 21 77 31, zastoupené JUDr. Milošem Tuháčkem,
advokátem, se sídlem v Táboře, Převrátilská 330, PSČ 390 01, vedené u Krajského
soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 306/2007, o dovolání
navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2009,
č. j. 7 Cmo 89/2009 – 156, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. listopadu
2009, č. j. 7 Cmo 89/2009 – 156 se
zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud výrok usnesení
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. listopadu 2008, č. j. 13 Cm
306/2007 – 106, kterým tento soud zamítl návrh na vyslovení neplatnosti
usnesení valné hromady společnosti ENVI, s. r. o., (dále jen „společnost“),
konané dne 16. prosince 2006, kterým byla schválena odměna jednateli Ing. F. H. za rok 2006 ve výši 450.000,- Kč (dále též jen „usnesení valné hromady“). V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že tvrzení navrhovatele,
že usnesení valné hromady nebylo přijato platně, když v rozporu s ustanovením §
127 odst. 5 písm. c) obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) hlasoval o
poskytnutí odměny jednateli i společník JUDr. M., který jedná s jednatelem ve
shodě (přičemž bez jeho hlasů by usnesení nebylo přijato), není správný. Podle
ustanovení § 66 odst. 2 obch. zák. se vztah mezi společností a jejím
statutárním orgánem (nevyplývá-li ze smlouvy o výkonu funkce něco jiného), řídí
přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě, upravené v § 566 a násl. obch. zák. Z toho plyne, že jednateli za výkon funkce ze zákona přísluší úplata – odměna. Rozhodnutí valné hromady o schválení odměny jednateli za výkon funkce tedy
nelze chápat jako usnesení o „poskytnutí výhody“, ale jde o plnění zákonné
povinnosti poskytnout jednateli za výkon funkce odměnu. Navíc, podle odvolacího
soudu nelze za jednání ve shodě pokládat to, že hlasující společník je současně
i druhým jednatelem či také zaměstnancem společnosti. V úvahu tedy nepřipadá
ani aplikace ustanovení § 127 odst. 5 písm. c) obch. zák. Oprávnění valné hromady rozhodovat o odměňování jednatelů – pokračoval odvolací
soud – vyplývá z ustanovení článku VII, bod 1.2 písm. f) společenské smlouvy a
také z ustanovení § 125 odst. 1 písm. f) obch. zák. Skutečnost, že jednatel má
nárok na úplatu – odměnu za výkon funkce, vyplývá nejen z ustanovení § 66 odst. 2 obch. zák., ale i z článků VII bod 2.4. společenské smlouvy, podle kterého
jednatelům náleží za výkon jejich funkce odměna, o jejíž výši rozhoduje valná
hromada společnosti. Na tom nic nemění ani druhá věta uvedeného bodu článku VII
společenské smlouvy, která zní: „Podrobnosti o poskytování odměny upraví
stanovy společnosti“. Za situace, kdy společnost stanovy nemá (což účastníci
učinili nesporným), nelze toto ujednání ve společenské smlouvě aplikovat. Dle
názoru odvolacího soudu nelze z uvedeného ujednání ani dovodit, že by
rozhodnutí valné hromady o odměně jednatele bylo podmíněno splněním podmínek
určených ve stanovách, ale vyplývá z ní jen to, že stanovy mohou upravit
„podrobnosti o poskytování odměny“, tedy např. jak bude odměna poskytována
(jednorázově, po částech, v jakých lhůtách apod.). Valná hromada nerozhodovala o podrobnostech pro poskytování odměny jednateli,
ale jen o schválení odměny jednateli za rok 2006 ve výši 450.000,- Kč, a proto
nebylo potřebné přijímat usnesení kvalifikovanou většinou hlasů a pořizovat o
něm notářský zápis. Valné hromady se účastnili společníci mající 79 hlasů ze 100 možných; valná
hromada tedy byla podle zákona a společenské smlouvy usnášeníschopná.
Pro
přijetí usnesení valné hromady o schválení odměny jednateli společnosti
postačuje podle zákona a společenské smlouvy souhlas nadpoloviční většiny hlasů
společníků přítomných na valné hromadě. Usnesení bylo přijato 44 hlasy (55,7 %)
ze 79 hlasů přítomných společníků (100 %), proti hlasovalo 35 hlasů (44,3 %),
bylo tedy přijato platně. K námitce nepřiměřenosti odměny jednatele za rok 2006 odvolací soud uzavřel, že
tato svou výší odpovídá výším odměn poskytovaných jednatelům v letech 2001 až
2005, kdy navíc společnost dosahovala horší hospodářské výsledky, než v roce
2006. Na věci nic nemění ani to, že v předchozích letech měla společnost jen
jednoho jednatele a neměla obsazenou funkci ředitele společnosti. Nadto druhý
jednatel se odměny za výkon funkce vzdal a náklady společnosti na odměny pro
jednatele se svou výší neliší od nákladů společnosti vynaložených v minulých
letech.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání. Co do jeho
přípustnosti odkázuje na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dovolací důvod spatřuje v nesprávném
právním posouzení věci a dále v tom, že řízení je postiženo vadou, která mohla
mít za následek nesprávné posouzení ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř.]. Dovolatel podrobuje kritice závěr odvolacího soudu, dle něhož jednání ve shodě
mezi dvěma jednateli, nebo mezi jednatelem a zaměstnancem, nelze a priori
předpokládat. Zastává názor, že toto stanovisko odvolacího soudu je v příkrém
rozporu s konstrukcí vyvratitelných právních domněnek, jež jsou platné do doby,
než se prokáže opak. Předpokládá se, že jednatelé společnosti a nebo jednatelé
a zaměstnanci v jejich přímé řídící působnosti jednají ve shodě, a teprve pokud
se prokáže opak, pozbývá tento předpoklad platnosti. Soud tak měl ze zjištěného
skutkového stavu dovodit, že společník JUDr. M. jedná ve shodě s jednatelem
Ing. H., protože nebyl prokázán opak. Dovolatel dále předkládá k posouzení otázku, zda má jednatel právní nárok na
odměnu, která je specificky přiznána za dosažené výsledky. Jednatel Ing. H. dostával odměny dvojího druhu: 1) odměny za výkon funkce jednatele a dále 2)
odměny za dosažené výsledky. S poukazem na ustanovení § 566 a § 571 odst. 2
obch. zák. dovolatel namítá, že nárok na úplatu vzniká, když mandatář řádně
vykoná činnost, ke které byl povinen, a to bez ohledu na to, zda přinesla
očekávaný výsledek. V usnesení valné hromady je uvedeno, že odměna se poskytuje
za dosažené výsledky. Dovolatel zastává názor, že nárok na úplatu vzniká jen za
řádný výkon činnosti, nikoliv za dosažené výsledky. A konečně dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu ohledně přiměřenosti
odměny, když poukazuje na ustanovení § 571 odst. 1 obch. zák., z něhož
dovozuje, že jednatel má právní nárok na odměnu, která je za zařizovanou
záležitost obvyklá. Pokud se pak rozsah zařizované záležitosti změní, změní se
i výše obvyklé odměny. Vykonával-li jednatel Ing. H. v letech 2001 – 2005
všechny jednatelské povinnosti sám, a v roce 2006 se o ně dělil s druhým
jednatelem a ředitelem, pak se rozsah zařizovaných záležitostí zmenšil. V
souladu s ustanovení § 571 obch. zák. by proto měl dostat nižší odměnu. Odvolací soud tak měl dle mínění dovolatele dovodit, že jednatel má právní
nárok pouze na část odměny a provést důkaz znaleckým posudkem, který by určil,
v jaké výši. Odměna vyplacená navíc představuje neoprávněnou výhodu (dar). Dovolatel tvrdí, že v odvolacím řízení uplatnil nové skutečnosti a nabídl soudu
nové důkazy, svědčící dle jeho názoru o tom, že jednatel Ing. H. při výkonu
funkce opakovaně a závažným způsobem porušoval svoje povinnosti jednatele. V
této souvislosti vznáší otázku, zda má jednatel právní nárok na odměnu, i když
při výkonu funkce porušuje povinnosti jednatele. Vady řízení pak dovolatel spatřuje v nepřezkoumatelnosti odůvodnění rozhodnutí
odvolacího soudu. Odvolací soud uzavřel, že valná hromada nerozhodovala o
podrobnostech poskytování odměny.
Dovolatel však má za to, že nevysvětlil, proč
a z jakého důvodu údaje o výši odměny, o tom, kterému ze dvou jednatelů bude
vyplacena a za jaké časové období a jakou činnost, nepovažuje za podrobnosti o
poskytování odměny. Přitom tato otázka je klíčová pro interpretaci článku VII
odst. 2.4 společenské smlouvy a tudíž pro posouzení, zda bylo usnesení valné
hromady přijímáno rozporu se společenskou smlouvou. Proto navrhuje, aby rozhodnutí odvolacího soudu a spolu s ním i rozhodnutí
soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena posledně jmenovanému soudu k
dalšímu řízení. Společnost ve vyjádření k dovolání argumentuje ve prospěch správnosti
napadeného rozhodnutí. Zastává názor, že napadené rozhodnutí nemá po právní
stránce zásadní význam a navrhuje, aby dovolání je Nejvyšší soud odmítl,
případně zamítl.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolatel tvrdí, že závěr odvolacího soudu, o tom, že za osoby jednající ve
shodě se nepovažují jednatelé společnosti s ručením omezeným a jednatel a
zaměstnanec společnosti, není správný, neboť posouzení uvedených osob jako osob
jednajících ve shodě nasvědčuje právní domněnka formulovaná v § 66b odst. 2
obch. zák.
Se závěrem dovolatele se Nejvyšší soud ztotožňuje.
Podle ustanovení § 127 odst. 5 obch. zák., ve znění účinném ke dni konání valné
hromady, nemůže společník vykonávat hlasovací právo mimo jiné tehdy,
rozhoduje-li valná hromada o tom, zda mu nebo osobě, s níž jedná ve shodě, má
být poskytnuta výhoda. Podle ustanovení § 66b odst. 2 obch. zák. platí, že není-
li prokázán opak, má se za to, že osobami, jež jednají ve shodě, jsou, mimo
jiné, právnická osoba a její statutární orgán nebo jeho člen, osoby v jejich
přímé řídící působnosti, člen dozorčího orgánu, likvidátor, správce konkursní
podstaty, vyrovnací nebo nucený správce anebo jakýkoliv okruh těchto osob. Z
uvedeného plyne, že není-li prokázán opak, jsou osobami jednajícími ve shodě i
jednatelé společnosti s ručením omezeným a jednatel této společnosti a
zaměstnanec v jeho přímé řídící působnosti.
Tento závěr však sám o sobě nestačí k tomu, aby se na společníka vztahoval
zákaz výkonu hlasovacích práv podle § 127 odst. 5 obch. zák. Aby tomu tak bylo,
muselo by jít o hlasování, kterým má být poskytnuta osobě jednající ve shodě
výhoda. Odvolací soud dospěl k závěru, že napadeným usnesením jednateli výhoda
poskytnuta nebyla, neboť mu schvalovaná odměna za výkon funkce náležela a její
výše byla přiměřená, protože odpovídala „výším odměn poskytovaných jednatelům v
letech 2001 až 2005, kdy navíc společnost dosahovala horších hospodářských
výsledků, než v roce 2006.“
Otázku, zda jednateli společnosti s ručením omezeným, který nemá se společností
uzavřenou smlouvu o výkonu funkce (jak tomu mělo být dle tvrzení dovolatele v
projednávané věci) již Nejvyšší soud, ve vztahu k právní úpravě účinné do 31.
prosince 2000 vyřešil v usnesení Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem
20/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterém dospěl k závěru, že
z ustanovení § 66 odst. 2 („Vztah mezi společností a členem statutárního či
jiného orgánu společnosti nebo společníkem při zařizování záležitostí
společnosti se řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě, pokud z jejich
ujednání se společností nebo jiných ustanovení tohoto zákona upravujících
jejich povinnosti nevyplývá jiné určení práv a povinností.“) ve vazbě na §
566 odst. 1 obch. zák. plyne, že není-li sjednán (nebo zákonem stanoven)
bezúplatný výkon funkce jednatele, je výkon funkce úplatný. Tento závěr lze bez
dalšího vztáhnout i na právní úpravu platnou po uvedeném datu, neboť novela
citovaného ustanovení provedená zákonem č. 370/2000 Sb., v tom směru věcně
ničeho nezměnila.
V odkazovaném rozhodnutí Nejvyšší soud rovněž přitakal závěru odvolacího soudu,
že výše odměny jednatele se určí podle ustanovení § 571 odst. 1 obch. zák.
Uznal také za správný postup odvolacího soudu, který se vypořádal s námitkou
dovolatelky, že jednatel vykonával funkci jen formálně, když činnosti patřící
do jeho působnosti „vykonávala správcovská firma a účetnictví společnosti vedl
Ing. B.“, tak, že vycházel nejen z obecných údajů o obvyklé odměně při
zařizování obdobných záležitostí ve smyslu ustanovení § 571 odst. 1 obch. zák.,
ale vzal v úvahu i dovolatelkou tvrzený skutečně prováděný rozsah činnosti
jednatele.
V odkazované věci se však Nejvyšší soud zabýval i tím, zda je nezbytným
předpokladem pro poskytnutí odměny za výkon funkce jednatele, který se domáhá
zaplacení odměny ve výši určené s přiměřeným použitím právní úpravy mandátní
smlouvy, schválení této odměny valnou hromadou, a zda tedy musí jednatel tvrdit
a prokazovat, že k takovému schválení došlo. K tomu dovolací soud uzavřel, že
náleží-li jednateli odměna za výkon funkce stanovená s přiměřeným použitím
ustanovení § 571 odst. 1 obch. zák., schválení odměny ani její výše valné
hromadě nepřísluší. Vyplývá-li z ustanovení § 66 odst. 2 ve vazbě na ustanovení
§ 566 odst. 1 obch. zák. pro takovou situaci úplatnost výkonu funkce jednatele
a výše úplaty, zakládají tato ustanovení zákonný nárok jednatele na poskytnutí
takto zjištěné odměny, aniž by bylo třeba jejího schválení valnou hromadou.
Opačný závěr by totiž vedl k tomu, že by valná hromada neprojednáním výše
odměny anebo odmítnutím odměnu přiznat, mohla odepřít jednateli odměnu, na
kterou mu vznikl ze zákona nárok.
K uvedeným závěrům Nejvyššího soudu odvolací soud v projednávané věci
nepřihlédl, přesto, že – jak plyne z odůvodnění jeho rozhodnutí – vycházel (bez
odpovídajících skutkových zjištění) z toho, že jednatel se společností smlouvu
o výkonu funkce uzavřenu neměl. Proto Nejvyšší soud jeho rozhodnutí zrušil a
věc mu vrátil k dalšímu řízení, aniž se zabýval námitkami dovolatele týkajícími
se tvrzených vad řízení před odvolacím soudem.
V dalším řízení se musí odvolací soud zabývat především tím, zda přijetí
napadeného usnesení patřilo do působnosti valné hromady, a to zejména ve vazbě
na to, zda schválená odměna byla (zcela nebo z části) odměnou, na níž jednateli
vznikl nárok ze zákona podle § 66 odst. 2 a § 566 odst. 1 obch. zák., nebo zda
šlo o odměnu podle § 66 odst. 3 obch. zák. Teprve dospěje-li – ve vazbě na
shora uvedené usnesení Nejvyššího soudu – k závěru, že přijetí usnesení do
působnosti valné hromady alespoň zčásti patřilo, bude se zabývat jeho
(ne)platností.Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. června 2011
doc. JUDr. Ivana
Štenglová
předsedkyně senátu