29 Cdo 1725/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci BYTOVÉHO DRUŽSTVA U., družstva, o zápis do obchodního rejstříku, vedené u Krajského obchodního soudu v Ostravě pod sp. zn. F 23845/99, o dovolání družstva proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. ledna 2000 č. j. 5 Cmo 1/2000 - 120, takto:
Dovolání se odmítá.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. ledna 2000 č. j. 5 Cmo 1/2000 - 120 potvrdil usnesení Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 10. září 1999 č. j. F 23845/99, Dr 656 - 105, kterým byl zamítnut návrh družstva na vrácení soudního poplatku ve výši 6.000 Kč zaplaceného za odvolání a dovolání. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že žalobce byl povinen ve smyslu ust. § 2 odst. 5 zák. č. 78/1995 Sb., o soudních poplatcích, zaplatit příslušné soudní poplatky za opravné prostředky. Skutečnost, že návrhu žalobce na zápis do obchodního rejstříku bylo nakonec vyhověno, nezakládá právo na vrácení soudních poplatků, neboť ust. § 10 odst. 1 zák. č. 78/1995 Sb. pamatuje na vrácení soudních poplatků pouze v případě, že je zaplatil ten, kdo k tomu nebyl povinen. Odvolací soud současně zamítl návrh na vyslovení přípustnosti dovolání proti svému rozhodnutí s odůvodněním, že odvolací soud v daném rozhodnutí neřešil otázku zásadního právního významu.
Proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podalo družstvo
(zastoupeno advokátem), včas dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř., namítaje existenci dovolacích důvodů dle § 241 odst. 3 písm. b/ a d/ o. s. ř., jimiž lze namítat, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (písmeno b/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (písmeno d/). Konkrétně dovolatel odvolacímu soudu vytýká nesprávnost závěru o tom, že nemá právo na vrácení zaplacených soudních poplatku za dovolání a dovolání, jakož i nesprávné uvedení svého obchodního jména v záhlaví napadeného usnesení a požaduje zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ust. § 236 odst. 1 o. s. ř., lze podat dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. Rozhodl - li odvolací soud formou usnesení, řídí se přípustnost dovolání úpravou v ustanovení § 238a, resp. § 239 o. s. ř.; bez zřetele na formu rozhodnutí je třeba zkoumat přípustnost dovolání podle ust. § 237 o. s. ř.
O žádný z případu ve výše uvedených ustanoveních však v dané věci nejde. Použitelnost ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dána proto, že usnesení odvolacího soudu nebylo usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím a napadené rozhodnutí nelze podřadit ani odstavci 1 písmenům b) až f) posledně citovaného ustanovení. Podmínky stanovené v ust. § 239 o. s. ř. pak daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil. Přípustnost podaného dovolání podle ust. § 239 je pojmově vyloučena již z toho důvodu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není usnesením ve věci samé.
Protože dovolatel netvrdí ani žádnou z vad (tzv. zmatečnosti) s jejichž existencí zákon v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami stanovenými v odstavci druhém) , a protože takové vady se ani z obsahu spisu nepodávají, Nejvyšší soud podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. podané dovolání odmítl jako nepřípustné.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. srpna 2000
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková