29 Cdo 1761/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelů a) P. P., b) JUDr. M. P., zastoupených Mgr. Jiřím Fialou, advokátem, se sídlem ve Frýdku – Místku, Novodvorská 667, PSČ 738 01, za účasti RIO Media a. s., se sídlem v Praze 9, Kovanecká 30/2124, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 28216733, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, o určení neexistence nároku na slevu z ceny, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 146/2010, o dovolání navrhovatelů proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. října 2012, č. j. 14 Cmo 514/2011-117, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Navrhovatelé jsou povinni zaplatit společnosti RIO Media a. s. na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. června 2011, č. j. 73 Cm 146/2010-75, určil, že „žalovaný nemá z důvodu jím uvedených v oznámení o slevě ze dne 30. listopadu 2009 nárok na slevu uplatněnou podle článku 5.2.17 a 5.2.15 akviziční smlouvy ze dne 11. února 2009“ (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným rozsudkem změnil Vrchní soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně tak, že návrh zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíce za to, že jsou naplněny dovolací důvody vymezené v § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. a navrhujíce, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl.
II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Dovolání, jež je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné. Učinil tak proto, že dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož navrhovatelům nesvědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř., je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího a Ústavní soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.
března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1997, pod číslem 21, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 3469/2009, jenž je veřejnosti přístupný na webových stránkách Nejvyššího soudu, či nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, dostupný na webových stránkách Ústavního soudu). Na uvedených závěrech nemohou nic změnit ani v dovolání předestírané okolnosti projednávané věci. Poukazují-li dovolatelé na spornost nároku na slevu a z ní plynoucí pochybnosti, komu (které straně „akviziční“ smlouvy) měla banka poukázat peněžní prostředky složené na „vázaný jistotní účet“, uvádějíce, že „bylo konstatováno, že se banka bude řídit rozsudkem soudu v této věci“, přehlížejí, že banka není účastníkem tohoto řízení a soudní rozhodnutí by pro ni nebylo z tohoto důvodu závazné.
Již proto dovolatelům naléhavý právní zájem na požadovaném určení nesvědčí. Navíc, mají-li dovolatelé za to, že buď společnost RIO Media a. s., anebo banka jsou povinny zaplatit jim určitou částku, měli (mohli) – jak přiléhavě uzavřel odvolací soud – podat (proti té osobě, o níž se domnívají, že jim požadovanou částku dluží) návrh (žalobu) na zaplacení; v řízení o takovém návrhu by soudy jako předběžnou otázku posoudily (mimo jiné) i oprávněnost požadavku společnosti RIO Media a. s. na slevu z ceny.
Zabývat se dovoláním meritorně pokládá Nejvyšší soud za dané situace za zbytečné. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelů bylo odmítnuto a společnosti RIO Media a. s. vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají z odměny zástupce společnost RIO Media a. s. za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 7 bodu 5 a § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, ve znění účinném do 7.
prosince 2013, ve výši 3.100 Kč, a náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč.
Spolu s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal společnosti RIO Media a. s. k tíži dovolatelů celkem 4.114 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 24. června 2015
JUDr. Petr Š u k předseda senátu