USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana
Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci
žalobce JUDr. Tomáše Pelikána, se sídlem v Praze 2, Máchova 838/18, PSČ 120 00,
jako insolvenčního správce dlužníka Pražského stavebního bytového družstva,
identifikační číslo osoby 00033243, zastoupeného Mgr. Karlem Volfem, advokátem,
se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, PSČ 150 00, proti žalovanému L.
T., bytem XY, zastoupenému JUDr. Eliškou Vranou, advokátkou, se sídlem v Praze
1, Pařížská 68/9, PSČ 110 00, o zaplacení částky 446 190,24 Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 41/2016, o
dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. února
2017, č. j. 25 Co 48/2017-124, takto:
Dovolání se odmítá.
Usnesením ze dne 2. ledna 2017, č. j. 6 C 41/2016-117, Obvodní soud pro Prahu 5
přerušil řízení do dne, kdy nabude právní moci rozhodnutí ve věci samé v řízení
vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 163/2009.
Usnesením ze dne 8. února 2017, č. j. 25 Co 48/2017-124, Městský soud v Praze k
odvolání žalobce změnil usnesení obvodního soudu tak, že řízení se nepřerušuje.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud
odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako bezpředmětné.
Učinil tak proto, že v mezidobí bylo řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu
5 pod sp. zn. 15 C 163/2009 pravomocně skončeno. Rozsudkem ze dne 28. února
2018, č. j. 15 C 163/2009-493, Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu, jíž se
žalobce L. T., domáhal určení, že je vlastníkem specifikované bytové jednotky a
garáží. Rozsudkem ze dne 11. září 2018, č. j. 35 Co 227/2018-547, Městský soud
v Praze rozsudek okresního soudu potvrdil. Rozhodnutí nabyla právní moci 18.
října 2018. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že dovolání tamního žalobce
Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 27. března 2019, č. j. 22 Cdo
672/2019-590.
Za tohoto stavu řešení dovoláním otevřených otázek, jimiž dovolatel brojí proti
závěru odvolacího soudu, podle kterého v poměrech dané věci nejsou splněny
předpoklady pro přerušení řízení podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s.
ř., postrádá jakýmkoli smysl. Dovolání žalovaného se tak stalo bezpředmětným v
důsledku okolností nastalých po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí (k
postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002).
O návrhu na odklad právní moci dovoláním napadeného usnesení Nejvyšší soud
nerozhodoval, neboť vzhledem k odmítnutí dovolání se tento návrh stal rovněž
bezpředmětným.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když - jak je zřejmé
z obsahu spisu - rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení
končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem
48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017)
se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 4. 2019
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu