29 Cdo 1839/2023-254
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce P. R., narozeného XY, bytem XY, proti žalovanému České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, PSČ 170 34, o zadostiučinění nemajetkové újmy, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. května 2016, č. j. 14 C 88/2012-21, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2017, č. j. 58 Co 409/2016-45, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Co 409/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. září 2021, č. j. 58 Co 409/2016-214, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. ledna 2022, č. j. 4 Co 347/2021-220, takto: I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. září 2021, č. j. 58 Co 409/2016-214, se zastavuje. II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. ledna 2022, č. j. 4 Co 347/2021-220, se odmítá.
1. Žalobce (P. R.) podal dne 23. ledna 2020 žalobu pro zmatečnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. května 2016, č. j. 14 C 88/2012-21, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2017, č. j. 58 Co 409/2016-45; zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků.
2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. září 2021, č. j. 58 Co 409/2016-214, odkazuje na ustanovení § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků.
3. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 17. ledna 2022, č. j. 4 Co 347/2021-220, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
4. Odvolací soud – cituje ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že ačkoliv byl žalobci doručen formulář (prohlášení o osobních, majetkových a výdělečných poměrech) s poučením, aby jej vyplnil a doručil ve lhůtě soudu, žalobce na výzvu nereagoval, čímž znemožnil přezkoumat jeho poměry.
5. Proti usnesením soudů obou stupňů podal žalobce dovolání. K projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána funkční příslušnost soudu; Nejvyšší soud proto řízení o „dovolání“ v tomto rozsahu bez dalšího zastavil podle § 104 odst. 1 o. s. ř. (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
6. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl jako objektivně nepřípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. i/ a § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
7. Učinil tak proto, že přípustnost dovolání proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku, vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. i/ o. s. ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2022, sp. zn. 29 Cdo 3393/2022).
8. S přihlédnutím k důvodům odmítnutí dovolání není podstatné, že dovolatel nesplňuje podmínku povinného zastoupení podle § 241 o. s. ř. (srov. § 241b odst. 2 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 6. 2023
Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu